Retro recenze: Jurský svět nezapře své předchůdce a dokáže ohromit

Lidstvo je ale nepoučitelné a rádo opakuje své chyby. Park se tak po 22 letech od události prvního dílu nakonec dočkal otevření. Jmenuje se Jurský svět, aby nepřipomínal nešťastné události, které se na ostrově odehrály, a právě se blíží otevření nové "atrakce" - běžní dinosauři už totiž ztrácí na lesku a je třeba do parku nalákat diváky na něco netradičního. Hrátkami s genetikou proto vznikne Indominus Rex, potvora větší než T-Rex a krvelačnější než cokoli, co kdy mělo v puse minimálně 50 zubů. Netrvá dlouho a experiment s uměle vyšlechtěným druhem se vymkne kontrole. Ze zábavního parku se rázem stává jeden velký talíř lahůdek pro dinosaury.

Zní to povědomě? Ano i ne. Jurský svět nezapře své předchůdce. Jde o přímé pokračování, v němž je patrný vliv předchozích částí, současně je ale vystavěný jako poloviční remake (úplně nové postavy, minimální přímé odkazy na staré filmy), aby se orientoval i divák fenoménem naprosto nezasažený. De facto totožná situace jako u nového Šíleného Maxe.

Pokud byl Šílený Max agresivně invenční a nekompromisní ve své aktualizované vizi, Jurský svět spíše dotahuje již vyřčené. Vypůjčuje si známé motivy a linie a proplétá je do nového (a ve výsledku ne tak odlišného) celku. Není to z mé strany přímá kritika. Spíše vysvětlení toho, že jde hlavně o znovunastartování značky, která musí napřed park otevřít (protože to už se zdržovat nedá), aby tím započala sérii nových proher a problémů. Navíc není díky originálnímu užití velociraptorů cesta úplně předvídatelná, nemluvě o šťastné castingové ruce. Chris Pratt vyrostl do sympaťáka, který by si skutečně mohl říci i o postavu Indiana Jonese, Bryce Dallas Howard bez problémů zvládá přechod z upjaté workoholičky v ráznou akční ženu a dokonce i děti získávají kladné body, přestože jsou hlavně zkraje na zabití.

Únavný je snad jen Vincent D'Onofrio, který vyfasoval nevděčnou roli zabedněného záporáka, který si splní snad všechna potřebná klišé. Co by to ale bylo za film série, v němž by aspoň jedné z postav nešlo hlavně o zisk?

Atmosférou osciluje Jurský svět mezi okouzlením z prvního dílu a dobrodružným útěkem v následujících pokračováních. Výhodou je, že tentokrát se skutečně za brány podíváme a alespoň na pár minut si užijeme pozici výletníka, zkoumajícího jednu atrakci za druhou. Následná akce je možná okoukanější, tvůrci jí ale dodávají hned několik zajímavých momentů, díky čemuž film neztrácí na tempu. A to nejlepší si naštěstí nechá na konec, takže je finále správně epické a dechberoucí.

Nejnovější příspěvek do jurské série v zásadě nic moc nového nenabízí. Navazuje ale důstojně, nenudí, bez problémů předává štafetu novému týmu (aniž by se tím zpronevěřil tomu původnímu) a několikrát dokáže i ohromit tím, co na plátně předvádí. To není na čtvrtý díl vůbec málo.

Hodnocení: 75%