Články

Jestliže by život nějakého renomovaného herce vydal na pořádně hutný seriál, musel by jím být zesnulý Londýňan Christopher Lee. 196 centimetrů vysoký elegán s podmanivým hlubokým hlasem posbíral od roku 1946 zhruba 250 filmových rolí, z nichž vynikají čaroděj Saruman z Pána prstenů, Hrabě Dooku ze Star Wars a hlavně Drákula, jehož ztvárnil celkem desetkrát. Samostatným fantastickým příběhem byl jeho osobní život, neboť za války v tajné službě dopadal nacistické zločince a znal se s autorem Jamese Bonda Ianem Flemingem, jemuž údajně posloužil jako inspirace pro agenta s povolením zabíjet. O legendární osobnosti vzniká dokumentární snímek v režii Jona Spira, v němž své zkušenosti s Leem vylíčí třeba Peter Jackson nebo Joe Dante.

Záchrana království, princ, princezna. Nezbytné propriety bude obsahovat i letošní vánoční pohádka, kterou Česká televize uvede na Štědrý večer. Existuje však nemalá naděje, že tento rok se dočkáme poněkud jiné a snad i odvážnější podívané než v nedávné minulosti – a nejen proto, že princezna se neobjeví pouze jedna, nýbrž hned tři.

Jsou filmové remaky, jež minimálně mužské publikum bez remcání uvítá. Komiksová sci-fi Barbarella z roku 1968 je tím brakem, v němž tehdy obdivovaná Jane Fonda v extravagantních kostýmech vystavila své ženské přednosti a ztvárnila vesmírnou hrdinku ze 41. století, která bojuje s šíleným vědcem pomocí vlastní sexuality a jejího objevování. Krkolomná feministická exploatace se dočká remaku od studia Sony, který roku 2022 oznámila koprodukující herečka Sydney Sweeney (Euforie). Po roce a půl mlčení vyšlo najevo, že pozici režiséra má na dosah britský poklad Edgar Wright (Jednotka příliš rychlého nasazení, Baby Driver).

Světelné meče jsme v kinosálech nezahlédli od roku 2019, brzy se to ale změní. Režisér Jon Favreau (Kniha džunglí, Iron Man) chystá celovečerní dobrodružství Din Djarina (Pedro Pascal), snímek s názvem Mandalorian & Grogu má mít premiéru už roku 2026. Příběh z období, kdy se odehrává také oblíbený seriál Disney+ Mandalorian, zatím moc trumfů nevytáhl. Nyní však zčásti potvrzené zákulisní informace indikují, že jednu z hlavních rolí ztvární legendární herečka Sigourney Weaver, představitelka Ellen Ripley ze sci-fi série Vetřelec.

Asi kolem žádného letošního filmu nepanuje tolik otázek i obav jako okolo dlouho chystané sci-fi Megalopolis. Vysněný a zároveň prokletý projekt režijní legendy Francise Forda Coppoly, který se snažil zfilmovat přes 40 let, se za pár dní dočká své premiéry v Cannes. Ta napoví, zda se na nás řítí vizionářský film, nebo obří propadák. První teaser trailer vám v tom totiž jasno rozhodně neudělá.

„Císař dal postaviti Karlštejn jako pokladnici svatých ostatků, kde chce o samotě rozjímat a oddávat se skutkům křesťanské pokory a sebezapírání,“ dozvídá se spanilá, odvážná i do Otce vlasti zamilovaná Eliška Pomořanská přísné pravidlo: Na hrad Karlštejn ženy nesmějí! Přesto se mu nejen ona, ale i mladá dívka Alena pokusí vzepřít a na zapovězeném panovnickém sídle přenocovat. A výsledkem je poněkud strojená, avšak až shakespearovsky výřečná komedie s několika nezapomenutelnými písněmi.

Přestože režíroval hned čtyři epizody z nedávno uvedeného epického seriálu Vládcové nebes, v posledních letech filmař Cary Joji Fukunaga paběrkoval. Režisér první série Temného případu či dramatu Bestie bez vlasti byl přitom v roce 2021 na vrcholu, když se završení craigovské éry Jamese Bonda s názvem Není čas zemřít setkalo s úspěchem; tehdy také natáčel zmíněné Vládce nebes. V následujících letech ale kalifornský tvůrce musel čelit řadě obvinění z nátlakového, sexuálního či jinak nevhodného chování napříč různými natáčeními a většina Hollywoodu od něj dala ruce pryč. To se však nyní mění.

Produkční stáj Jordana Peelea chystá další děsivý příběh. Newyorský bavič i zdatný filmař se od svého dosud posledního režijního zářezu Nene (Nope) stačil producentsky podílet na hororově laděném animáku Wendell a Wild či nedávném chváleném akčňáku Opičí muž. Ještě předtím, než dohlédne na remake svého oblíbeného horůrku od Wese Cravena Lidé pod schody, zaštítí Peele svým zvučným jménem další hrůzostrašné vyprávění.

Filmař Paul Schrader, mimo jiné dvorní scenárista Martina Scorseseho, má zálusk na režii životopisu ikonického zpěváka Franka Sinatry. To je samo o sobě poněkud šťavnaté, protože jeho slavnější kolega se chystá už několik dekád realizovat vlastní Sinatrův příběh, kterýžto projekt se snad konečně dává do pohybu. Schrader to musí dobře vědět, nejspíš má o Scorseseho filmu i docela velké zákulisní povědomí, takže je z jeho strany zvláštní vstupovat do téže řeky. To ale není opravdovým zdrojem kontroverze, tím je Schraderova preference Kevina Spaceyho v hlavní roli.

I když se v minulých týdnech zdálo, že návštěvnost českých kin snad ani nemůže být horší, uplynulý víkend našel další pomyslné dno. Kinaři žehrají nejen na nedostatek divácky atraktivních novinek, ale také na teplé počasí a aktuální mistrovství světa v ledním hokeji, jehož sledování dala řada lidí také přednost. Ani návrat Planety opic příliš diváků do multiplexů nenahrnul.

Je libo krvavý vyvražďovací horor servírovaný podle receptu pomalé kinematografie, tedy v dlouhých nepřerušovaných záběrech a bez hudby, s pozorností upřenou výhradně na pohyby a činy maskovaného lesního zabijáka? Hororový experiment In a Violent Nature s pětadevadesátiprocentním hodnocením od kritiků v nové ukázce upomíná na nezapomenutelné klasiky žánru, současně však slibuje „slasher jako žádný jiný“ a jeden z nejdrsnějších filmových zážitků vůbec.

V polovině sedmdesátých let, kdy se bezejmenným tvůrcům v Hollywoodu snáze plnily odvěké sny, obrážel studia mladý herec z erotických filmů, jenž měl vedle částečně paralyzované tváře také pořádně absurdní požadavky. Sylvester Stallone chtěl v Rockym ukořistit hlavní roli, jinak svůj osobní scénář inspirovaný boxerem Chuckem Wepnerem odmítal prodat. Prosadil si svou, Rocky se stal oscarovým filmem, nejvýdělečnějším titulem roku a rozběhl sportovní sérii, která trvá dodnes. Režisér Peter Farrelly, jenž nám dal oscarovou Zelenou knihu nebo lehce úchylné komedie Blbý a blbější (Dumb and Dumber) a Já, mé druhé já a Irena, obstará filmový náhled do zákulisí výroby legendárního filmu, který světu představil ikonického hrdinu na úrovni fiktivní postavy i reálného herce.

Desátá léta se jistě zapíšou do učebnic kinematografie jaké éra, kdy komerčnímu filmu vládly komiksy. A ta dvacátá je dost možná budou následovat jako dekáda, kdy tato bublina bolestivě splaskla. Není to ostatně poprvé, kdy sledujeme v přímém přenosu, jak vychází mainstreamový trend z módy. A taky to není poprvé, kdy jsme svědky toho, jak si to producenti odmítají připustit.

Z Tichého místa (A Quiet Place) se po dvou dílech stala uznávaná hororová série, v které režírující herec John Krasinski ukázal divákům post-apokalyptický svět, v němž Zemi ovládli mimozemšťané citliví na jakýkoliv zvuk. Atmosférická podívaná, jejíž hlavní devíza tkvěla logicky v práci s napětím a ruchy, si získala přízeň publika i kritiků a zdá se, že tato franšíza v kinech definitivně zakořenila. Ještě před regulérním třetím dílem totiž brzy dostaneme prequel Tiché místo: První den (A Quiet Place: Day One), který se vydá podstatně velkolepějším směrem.

Nebezpečná rychlost (Speed) se v roce 1994 stala nečekaným hitem. V pokladnách dokázala více než zdesetinásobit svůj třicetimilionový rozpočet a byla jedním z mála předmatrixovských zářezů Keanu Reevese, kde se hercovo specifické charisma dočkalo adekvátního docenění. Druhý díl se však stal jedním z nejpověstnějších propadáků devadesátek a série skončila u ledu. Jak Reeves, tak Sandra Bullock se ale nechávají slyšet, že jsou připravení na oblevu.