Psaní dopisů jako terapie a snaha vyrovnat se s pocitem neporozumění a opuštěnosti představuje ústřední motiv autobiografického absolventského snímku. Dospělá Diana prochází dopisy, jež jí tatínek psal z vězení, když byla ještě malá. Vřelost a láskyplnost otcových slov kontrastuje s jeho činy po návratu domů, jež se nyní snaží autorka pochopit, a zároveň znovu navázat vztah s odcizeným rodičem. Neobvyklá technika propojující hraný film s rotoskopií, 2D a cut-out animací vytváří estetický prostor pro autentickou zpověď, v níž rezonuje zásadní otázka: Bylo by všechno v pořádku, kdybych se narodila jako kluk? (Ji.hlava)