Profilový obrázek

Zabijak129

Andriy Volvach

Komentáře 4

Od nejnovějších
  1. Alita: Bojový Anděl
    Alita: Bojový Anděl (2019)
    7
    Svižně vyprávěná akční sci-fi pohádka se srdcem. Jejím tahounem je digitální Alita, překvapivě nejživější z postav. Supercute! Hodný tatínek Waltz taky moc fajn. Ostatním postavám bych věnoval více času, filmu by to pomohlo v komplexnosti, která mu malinko chybí. A nemyslím jen prohloubení charakteru super-milf Connelly a obdobně důležitých postav, ale i prostor pro vtipné vedlejšáky jako kovboj Fahey. Ve scénáři měl určitě více prostoru. Každopádně, emoce film střídá jako na horské dráze s efektní akcí, a bitky s přerodem křehkého děvčátka v ultimátní bojovkyni berou dech. Za mě spokojenost a v Atmosu nebo IMAXu klidně opakovačka. Japonci budou nadšení.
  2. Jak vycvičit draka 3
    Jak vycvičit draka 3 (2019)
    8.5
    Vizuálně úžasné (a nakolik to dokážu odhadnout, věřím, že i 3D verze stojí za to), s "tradičně" skvělou hudbou Johna Powella, v rovině emocionální i komediální funguje výborně, jen ten příběh je poznamenaný tím, že už je to zkrátka třetí díl, a další největší padouch na světě (u kterého se už navíc některé záležitosti řeší hooodně velkými zkratkami) prostě tolik netáhne. Že je to slabší kus, je ale zřetelné v podstatě ve srovnání se skvělými dvěma předcházejícími díly - samostatně v rámci žánru posuzováno je to solidní počin. 80% mu přece jen dám;) PS: A málem bych zapomněl - Rafana je prostě přírodní úkaz:))
  3. Avengers: Endgame
    Avengers: Endgame (2019)
    9.5
    AVENGERS: ENDGAME jsou ten typ filmového díla, v jehož případě můžete po zbytek života říkat "byl jsem u toho". Mám takových zkušeností pár nastřádáno a beru je s rezervou, ale stejně jsem dneska cítil, že vidím něco mimořádného. Jak z hlediska dějin vyprávění, tak z hlediska dějin práce s kinematografickými fikčními světy a vlastně i na poli samotného vyprávění s velkým množstvím postav. A to mnohem víc než v případě minulého filmu, který byl pohříchu epizodičtější, nesoudržnější a odtažitější. Fascinující pro mě osobně je v ENDGAME nakládání se serialitou. Nejdříve jde o pokračování posledního filmu, pak avengerské série, pak všech paralelně rozvíjených makrosvětů a nakonec celého makroverza. Fascinující je rovněž šíře a organizovanost postupů, jimiž dosahuje navzdory této rozmanitosti značné jednoty: různé žánrové vzorce, různé formy vyprávění, různé modely práce s naším očekáváním a vůbec precizní rytmus celého toho tříhodinového (168 minut bez titulků) kolosu. Ale hlavně, ony tři hodiny mu dávají onu největší devizu: dokáže být při vší velkoleposti nejednou velmi intimní, zastavit se a nechat rozvíjet naopak zcela nevelkolepé okamžiky unikavé každodennosti či vztahů mezi postavami. To funguje i díky tomu, že oproti celé sérii spíše neobvykle klade zejména v první dvou třetinách často důraz spíše na nuancované herectví v delších záběrech než na rychlé střihové výměny, spíše na pohyby kamery a pohyby herců než na návodné nástřihy (což ale platí i pro některé klíčové akční scény). Zejména poslední záběr je pro mě v těchto souvislostech velmi působivý a pro celou povahu ENDGAME vlastně mnohem příznačnější než očekávatelné davové sekvence. Ale nebojte, ani nenaznačuju... a ano, uronil jsem slzu, ba několik.