Pozici jasného favorita Hooper neustál. Po veskrze přístupné Králově řeči a všemi emocemi přetékajících Bídnících vypráví další příběh člověka, k jehož pochopení je zapotřebí vstřícný krok. Tentokrát ale naráží, protože ho vypráví až příliš polopaticky. Chybí mu lehkost a hlavně moment překvapení, protože každý dějový zvrat je vidět dlouho dopředu. Často to nevadí, protože Alicia hraje jako o život a Eddie fascinuje každým gestem. Jako celek na mě ale tahle Dívka mluví jazykem, kterým mi nic nového nesdělí.
V davových scénách patřičně dravé a pohlcující, v okamžicích teroru nutící odvrátit zrak. Jako celek, v poselství za svobodu ducha, mysli a samotného lidství, neselhávající; v možnosti, že něco takového je i v moderní historii reálné, pak fatálně depresivní. Při pohledu na bezchybnou Emmu a strhujícího Brühla ráda odpustím pár drobných nedostatků, protože obsah tentokrát přebíjí důležitost scenáristické formy.
Vysoká očekávání Sebevražedný oddíl neplní, zásadní průšvih to ale rozhodně není. Jistě, celá zápletka je dost vratká, půlka postav málo prokreslená a finále je nejslabší částí filmu. Pořád ale dostanete svěží a tónově vyladěnou akční řežbu, jíž kraluje cool Deadshot a vyloženě parádní Harley Quinn. Ayer si i přesto zaslouží pochvalu - DCčkový feeling trefil na jedničku. Tak to snad lidé ocení!