(spoilery) Bylo pro mě fakt hodně těžké rozhodnout se, jak hodnotit. Na jedné straně je tu výborná práce výtvarníků (vlasy Tip jsou prostě perfektní) a několik neskutečně originálních nápadů, na druhé straně dost předvídatelná pointa a až nechutně citově vyděračské scény. Jsou ale dvě věci, které mi vadily při sledování nejvíc. Tou první byly skoky v "náladách" - v jednu chvíli člověk kouká na infantilní taneček pro školkové děti a najednou je tu zpomalený záběr na plačící hrdinku běžící vstříc své mamince. Tou druhou byl naprosto příšerný soundtrack. Hudba Rihanny se asi stylově hodí k pubertální černošce, ale vůbec ne ke spoustě scén ve filmu. Po nějaké době už mě zpěvaččin hlas přiměl přemýšlet o tom, že zbytek dokoukám bez zvuku. Je to škoda, podle mě naprosto nevyužitý potenciál, který skvělá grafika a několik vtipných momentů nezachrání.
Hrozně těžko se mi tenhle film hodnotí. Pocitově je to na 3*, pokud bych to měla hodnotit objektivně, po rozebrání jednotlivých složek filmu,možná bych měla hodnotit víc. Asi takhle - děj byl takový, jak jsem ho očekávala. Poté, co jsem si přečetla, jak to v životě Lili a Gerdy bylo doopravdy, trochu mě zamrzelo, jak si tvůrci upravili časovou linku (to, co se ve skutečnosti odehrálo v průběhu 20 let bylo ve filmu jako rok - postavy vůbec nezestárly) i postavy samotné (Gerda s Einarem byli snad o dost starší než jejich přítelkyně baletka, ve filmu mi to připadalo naopak). Kamera byla úžasná, záběry na divokou krajinu i města mě uchvátily. Totéž můžu říct o hudbě, soundtrack moc povedený. A Alicia Vikander dostala za mě naprosto zaslouženě Oscara. S čím jsem měla velký problém, to byl Eddie Redmayne. Jistě, role se asi zhostil dobře, příprava určitě dala zabrat. ALE přišlo mi, že se naučil tři, čtyři grimasy a ty mlel pořád dokola. Konkrétně jeho "nesmělý pohled do dáli" mi po chvíli neskutečně lezl krkem! Podtrženo, sečteno, kvalitní snímek, na který se moc hezky koukalo. Ale spíše zásluhou vedlejších herců (Ach ten Matthias!), než že by za to mohl hlavní představitel.
Jako první jsem četla knihu, takže se samozřejmě srovnání nevyhnu. Film je adaptací hodně zdařilou, předlohy se drží zuby nehty (což mi vyhovuje). Jenže faktem je, že první cca dvě třetiny knihy jsou hlavně sbírkou myšlenek hlavních postav - jejich zážitky, které je vedou k současnému chování, jejich vzpomínky i střípky minulosti, které z hlavy trochu vypadly. V knize je to v pořádku, člověk si rád počte. Ve filmu už to tak fajn není, protože ty toky myšlenek se filmují jen hodně těžko. Takže člověka, který knihu nečetl a nezná motivy, může první půlka filmu nudit. Za mě filmařsky mírný nadprůměr, herci skvělí a hudba, no, Danny nezklamal!
Já vím, že filmy by se s knihou srovnávat neměly, ale přesto se tomu neubráním. Mrknu ale na film ze dvou úhlů. Takže - četla jsem pouze první díl, který byl zfilmovaný dost podrobně. Další dva jsem nečetla, takže nemohu posoudit, jak moc se jich Burton držel. Ovšem při čtení knihy mi běhal mráz po zádech, byla jsem neustále v očekávání toho, jestli jde o skutečnost, představivost hlavního hrdiny, duchařinu. A samé temno a temno. Film nebyl temný ani trochu. Všechno nám naservírovali během prvních pěti minut, takže ani tajemno se nekonalo. Tolik ke srovnání (a mému zklamání). Druhá část komentáře se týká dojmů, které mám po shlédnutí i bez přihlédnutí ke knize. Vizuální stránka je prostě krásná. Barvy, kde je jich třeba, šedo, kde je ho potřeba. Burton si také do filmu protlačil své klasické loutky, a to je dobře, protože se vyloženě hodily. A protlačil si i svou "morbiditu", kterou já mám tak ráda :) Jenomže to jsou asi tak veškerá pozitiva. Děj byl v první půlce dobrý, ve druhé šlo o jiný film - zmatek, nelogičnosti (já vím, je to pohádka, ale bylo toho opravdu trochu moc...), naprosto šílená hudba, useknutý konec. Jediná postava, která za něco stála, byla slečna Peregrinová od Evy Green (kouzelná ženská). S. L. Jackson byl spíš k smíchu než děsivý, hlavní hrdina unylý a k ničemu. Co na něm ta holka viděla mi bude navždy záhadou... Ještě jednou musím říct, že takovýto film si zasloužil mnooohem lepší, výraznější soundtrack. Podtrženo, sečteno, nejde o špatný film, ale já se na něj už znovu dívat nemusím.
Něco funguje a něco ne. Uriáš s Petronelem jsou naprosto úžasní a jejich špičkování funguje dokonale. Když "ladili tón", válela jsem se smíchy. Jenže příběh byl takový zbytečně rozvleklý, u několika scén jsem vůbec nepochopila, proč je pan Strach do filmu dal. A veliký problém jsem měla s "vedlejšími" postavami (vedle anděla a čerta jsou všechny vedlejší). Zatímco u jedničky jsem si je hned oblíbila, tady mi ti pozemští byli tak nějak jedno, a ti nebeští... No, Lucie Bílá by mohla soutěžit o cenu "nejprotivnější nastrčená celebrita", protože ta mi vadila neskutečně. Teď to vypadá, že se mi to nelíbilo. Nene, není to pravda, pořád jde o moc pěknou pohádku plnou krásné hudby a zimní atmosféry.