Hunger Games: Balada o ptácích a hadech (2023)
8
Prequel, mapující období, které formovalo prezidenta Snow (nechám v anglické verzi bez skloňování), byl pro mě velkým překvapením. Očekával jsem slaďárnu s nějakým twistem, a že v kině budu já a x náctiletých slečen, což se díky bohu nepotvrdilo. Dostal jsem poměrně hutný příběh o začátcích Hladových her s překvapivým závěr, který jsem vůbec nečekal. Díky bohu jsem film viděl v originále, tudíž pěkně vynikly dvojmyslné slovní hříčky se slovem “snow”. Líbil se mi náhled na dobu před Hladovými hrami a jejich počátky (vzhledem k tomu, že jsem nečetl původní trilogii ani tuto knihu) všechno mi pěkně zapadlo dohromady a pochopil jsem význam Hladových her. Dále musím vyzdvihnout, že žádný charakter není černobílý a často jsem se přistihl, že Coriolanovi fandím. Oproti původním filmům vidíme průběh Hladových her z druhé strany, což je osvěžující vhled. Co mě naopak neskutečně iritovalo byly songy - jeden, dva ok, ale občas jsem si připadal jako v Superstar. Každopádně potěšila interpretace Hanging tree, která mi zahrála na nostalgickou notu. Kombinaci akce v aréně, romantickou linkou, temné a světlé stránky budoucího prezidenta Snow a twistem na konci, který dal podnět chování Coriolanuse v budoucnu, hodnotím film velmi kladně.