Po 24 letech se Ridley Scott rozhodl, že je na čase rozdmýchat výheň, nechat popel vířit a podnítit žár k ukování následovníka kolosea a samotného Říma. Mocné momenty, osudovost, impozantnost a úchvatnost jsou již součástí neskonalého díla s uhrančivým příběhem, grandiózní akcí, nadpozemskou hudbou a vznešeným obsazením. Vše se doplňuje a tvoří zrcadlo, jenž odráží slávu původního snímku a přenáší jej sám do sebe. Avšak se zde najdou nedostatky v samotném úvodu, kdy samotný vizuál klopýtá nad propastí i s akcí a skrytou zkratkovitostí příběhu. V samotném závěru je však nutné podotknout, že srdcem samotného příběhu jsou postavy, ztvárněny s velkým citem pro detail a hloubku a s nesmírně velkolepým vyzobrazením překrásného kolosea společně s nadpozemsky působícím a zároveň upadajícím Římem, nesoucí tíhu úpadku, odkazu a naděje.
Již to bude 25 let, co nám byl odvyprávěn odvěký, mocný a nadpozemsky nádherný příběh neskonalého Gladiátora, bezpochyby nejúchvatnější dílo ukované mužem v historii kinematografie. Ridley Scott stvořil neobyčejně uhrančivé dílo s věčným dopadem. Jednotlivé aspekty snímku rozložil do výhně a samotnou precizností je ukoval do fascinující skládačky, jež vás pohltí do bezedného příběhu s mocnými momenty, impozantní akcí, úchvatným audiovizuálem i vznešeným obsazením. Vše je podtrženo na konci řádku andělskou, avšak opojnou hudbou. Samotným srdcem příběhu jsou postavy, jež jsou ztvárněny s velkým citem pro detail a hloubku. Ústřední dvojice zrcadlí vnitřní konflikty a emoce, podpálené napětím a touhou po lásce a pomstě. Na samotném závěru je nezbytné podotknout, že nás snímek ponechává s odvážným dojmem pohrouženými.
Robin Hood, režírováný Rydleym Scottem, přináší jinorodý pohled na odvěkou legendu o Robinu Hoodovi. Však sebou přináší i pachuť nedotvořeného díla, jenž upadá do prázdnoty v samotném srdci snímků.
Příběh, charaktery a vztahy působí až neuhlobeným dojmem, přičemž trpí nedostatkem hloubky a dynamiky. Vztahy mezi postavami působí odtažitě, jako kdyby mezi nimi chyběla skutečná vazba, která by přinesla potřebné napětí a emoce. Postavy strádají růst či proměnu a cit pro detail a hloubku. A nemluvě o samotném příběhu působícím kostrbatě bez mocných momentů postrádající impozantní finále, je výsledkem snímek jenž se obsahově potýká se samotnou temnotou. Naštěstí i v temnotě je vlásek světla, naděje v podobě úchvatného audiovizuálu s grandiózní scenérii a kouzelným ancáblem herců, jenž vytvářejí balanc mezi světlou stránkou díla a hrubou části snímku.
První scéna, první okamžiky vás pohltí impozantním audiovizuálem, který jen zvyšuje laťku každou následující scénou tohoto impozantního díla oplývajícího až neobyčejně klaustrofobickou atmosférou podtrženou až nepříjemně děsivým napětím a nepříjemnou myšlenkou toho, kdy se ona bytost zjeví a ovlivní osudy nových postav s částečným nedostatkem citu pro detail a hloubku.
Snímek je doprovázen nejstarším přítelem či nepřítelem samotného lidstva, a to jest strach, jenž vás doprovází od samotného počátku a nenechá vás v klidu vydechnout až do samotného závěru tohoto fascinujícího hororu o vesmírném běsu, jenž rozložil mocné aspekty původní kultovní ságy a spojil je do filmu s precizně odvedeným řemeslem samotné kinematografie.
Amosféra
Napětí
Vizuál
Herectví
Brutalita
Strach
Zvuk
Poctivé řemeslo
Postavy částečně postrádají cit pro detail a hloubku