Hebda

Martin Dvořák

Komentáře 194

Od nejnovějších
  1. Star Wars: Akolytka
    Star Wars: Akolytka (2024)
    2
    Že oheň "může" hořet ve vesmíru, že kámen vůbec "může" hořet nebo dokonce že v ep 8 "může" běžet elektřina v zařízení, když v ep 3 a 7 bylo ukázáno, že generátor energie vybouchnul, to všechno není ten hlavní problém. Hlavní problém je, že s výjimkou Andora, Rogue One nebo (když přimhouříme oko) Ahsoky v Disney vyprodukovali několik filmů a seriálů, které pokaždé značku SW o něco víc poškozují, protože vůbec nikdo si neláme hlavu s tím, aby se projekty vzájemně doplňovaly či podpíraly a společně tak tvořily smysluplné univerzum. Acolyte je bohužel "smoking gun" toho, že během jeho sledování už i ti nejretardovanější diváci musí právem vnímat, že jsou hlavouny v Disney za retardy pokládáni. Studio zcela rezignuje na to, aby příběhy dávaly smysl, aby se postavy chovaly věrohodně, aby lore nebyl torpédován tuctem retconů ročně...
  2. Problém tří těles
    Problém tří těles (2024)
    2
    Och, kde začít... kde jen začít... Z celkového pohledu – je to strašně moc špatné a lituju toho času, co jsem do koukání investoval (jen protože jsem posledních pět dní ležel s chřipkou, tak jsem to zvládnul, ovšem proložil jsem to dvěma řadama Better Call Saul). Knihu jsem nečetl, ale pár dobrých známých, co ji četlo a co má na literaturu vysoké nároky, se všichni shodli, že je to výborné a kvalitní sci-fi – takže to posral akorát Netflix a duo velekokotů Benioff a Weiss. Teď pár detailů: 1. Strašně špatně to vypadá, opravdu strašně moc. CGI je v polovině scén morbidně slabé a odfláknuté, na 4k televizi se pak celý obraz sype. Už jste si všimli, že přes 90 procent netflixovských seriálů vypadá vizuálně úplně stejně? Barevnými tóny, rámováním, nasvěcováním atd. To je hlavní rozdíl mezi Netflixem nebo třeba HBO – na HBO ty věci, do nichž se investuje hodně dolarů a mají tvořit main content pro daný rok, aspoň vypadají "filmově", na Netflixu to vypadá všechno jako rom-com s Adamem Sandlarem. 2. Ještě horší než vizuál jsou herecké výkony, ty jsou opravdu zcela mimořádně ultimátně špatné! Především Eiza Gonzáles si definitivně zkurvila kariéru. Ovšem casting celkově je totální shit. Jediný pořádný herec je zde Jonathan Pryce, jehož role ovšem stojí kompletně za hovno a navíc ho brzo zabijou. Zbytek herců jsou diletanti (někteří méně, jiní nadmíru, třeba takový Alex Sharp mě nutil v polovině svých scén pátrat po mé kapsli s kyanidem), jejich herecké vedení ostudné. Rozpočet 20 milionů na epizodu a nenašlo se dost peněz na talentované herce, omg? 3. Od začátku do konce to smrdí nepromyšlenou koncepcí, jak předlohu vlastně adaptovat. Stačilo přečíst si letmé synopse celé knižní trilogie, aby bylo jasné, že tvůrci nemají ponětí, kolik sezón by seriál měl mít, jak přeskakovat mezi hlavními linkami, jak dávkovat napětí, co je vlastně hlavní myšlenkou příběhu. Poslední díl první řady to stvrzuje extrémně: Saul, který po celou dobu neměl žádný vývoj a ani neovlivňoval děj, je najednou hlavní postavou, s mocí, kterou se seriál neobtěžuje vysvětlovat, zbytek postav to totálně odsouvá stranou mimo jakoukoliv důležitost; a závěrečná scéna představuje všechno možné, jenom ne cliffhanger. 4. Takových pičovin, kterými je to vyplněné, aby každý díl měl alespoň 50 minut, se už dlouho nikde tolik neurodilo, snad s výjimkou 1899. Namísto toho, aby měl seriál spád, je permanentně retardován vložkami z osobního života postav, jež ale postrádají smysl, protože jsou jednak nudné, jednak vylíčeny enormně tupými a debilními dialogy.
  3. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    10
    Pravda č. 1: je to hustý jak sviňa! Pravda č. 2: posledních cca 70 minut to je malinko uspěchanější, ale koho to sere. Pravda č. 3: neznalí knižní předlohy si asi budou muset googlit, jestli to je opravdu správný konec a zda nebude trojka. Pravda č. 4: asi budu vzácné zvíře, ale ta hudba je podle mě prostě víc nudná než dechberoucí, tak abyste se ze Zimmera všici zase neposrali. Pravda č. 5: schválně, co si vybavíte, až přiště budete číst trojku Harryho Pottera a teď na vás najednou vyskočí "Červíček"?
  4. Sucho
    Sucho (2024)
    10
    Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující".
  5. Griselda
    Griselda (2024)
    4
    Naprosto hrůzně promarněný potenciál a podvod na diváka! Když sérii otevřete citátem Pabla Escobara, že Griselda byla jediným člověkem, kterého se kdy bál nebo měl k němu respekt, ale pak tu postavu vyobrazíte asi pěti procenty toho, co z ní ten postrach udělalo, tak jste prostě jako filmař totálně selhal. V celkových cca 360 minutách stopáže se divákovi dostane osmisměrka, jejíž vyhledávané výrazy v obrazci není možné nalézt (proč byla Griselda tak nebezpečná, jakou měla povahu, že zvládla ovládnout takto drsné prostředí, co přesně ji motivovalo k boji proti všem, jak si zvládla moc udržet tak dlouho, kvůli čemu se jí násobně bohatší a nebezpečnější Escobar bál, jakými metodami ji bezpečnostní složky vyšetřovaly) a jejíž tajenka je vyzrazena už anotací, takže není možné čekat žádná překvapení, žádné výjimečné zvraty, ale ani žádný plastický a věrohodný obraz obchodu s narkotiky ve sledovaném období. Narcos vyobrazuje mašinérii drogového byznysu a metodiku předem prohrané války proti drogám komplexně a s drsnou naléhavostí. Griselda ukazuje trochu násilí, o něco méně šňupání a špetku prapodivně ospravedlněné frustrace dvou či tří policajtů, to vše bez spádu, bez jiskry, podivně vykastrovaně a hlavně v toku primitivních dialogů, které postrádají pointu. Že tvůrčí skupina, co má v profesním životopisu dvoje Narcos, natočí takhle plochou a nezáživnou minisérii, bez snahy představit nějakou kontroverzi, to mi hlava nebere... Drogový Darth Vader v sukni se tu nekoná, spíš to působí jako remake Četnických humoresek v rámci cvičení prvního ročníku scénáristiky FAMU, v němž zločiny vyšetřuje Jiřina Bohdalová.
  6. Bod obnovy
    Bod obnovy (2023)
    6
    Nejpozději v půlce stopáže jsem si vzpomněl na dávný hype kolem seriálu Pustina. Zatímco celý svět západní seriálové produkce jednoznačně sázel na abstraktní mustr quality TV, v Čechách se přesto rodily kriminálky podle konkrétního mustru low produkce normalizačního období (čest výjimkám typu Dobrodružství kriminalistiky), a do toho hodila vidle Pustina, která vypadala lépe, měla zajímavější zápletku... ale furt to byl průměr, nic světobornýho, nic přelomovýho. A přece se to všude hemžilo komentáři typu "konečně, taky Češi si umí natočit něco hustýho". No ani hovno, přátelé, protože Pustina furt byla průměr, jen v komparaci s lokální produkcí šlo o překvapení, ale schopnosti točit pořádně jsme jistě měli, techniku a řemeslníky taky – jen na to všici jebali, protože pupkáči u televize chtějí lahváča a k němu klídek, ne odvážnou produkci (to je ostatně důvod, proč se nikdo, ale absolutně nikdo od té doby ani nepokusil jít ve stopách Pustiny). Bod obnovy je nemlich totéž – vypadá to lépe než Devadesátky, má to lepší hudbu než Četníci z Luhačovic a zápletku spletitější než Místo zločinu: [doplň název sudeťáckého krajského města]. A přece je to pořád jenom průměr, když se podíváme za humna. Ono totiž aby něco mělo kredit i v porovnání se zajímavou audiovizí ze zahraničí, na to potřebujete hlavně schopného dramaturga, co má nakoukáno a načteno, a režiséra se scénáristou, co s tím dramaturgem budou spolupracovat. Protože to se evidentně nestalo, dostalo se nám: zaprvé scífko odvozené od jiných filmů, aniž by na ně rafinovaně pokukovalo nebo je v nějakých drobnostech zkoušel kreativně překonat (takže inspirace sloužila jen k ulehčení "literární" práce), zadruhé detektivka skrz naskrz ochuzená o to, že by si při jejím konstruování někdo lámal hlavu s vnitřní logikou nebo uvěřitelností jednání postav (je skoro zázrak, že Václav Neužil dokázal ze své hloupoučké postavy vytěžit parádní záporácké momenty). Absolutní tragédie je finální scéna, kdy detektivka, která není schopná na začátku filmu pořádně zahrát Debussyho Clair de lune, ho po vyšetřování zahraje naprosto bezchybně. Film, který byl po celou dobu extrémně doslovný, najednou nutí diváka se zamyslet, jestli: 1. se detektivka bez cvičení jen tak posunula na vyšší úroveň hraní na klavír (totální blbost, viz dramaturg dostal kafe a pak měl mlčet); 2. jestli při obnově dostala "dáreček" (omg, to fakt museli Hloz a spol. přebrat tu největší pitomost z Demolition mana?); 3. jestli teda když dostala "dáreček", jak se to mohlo stát, když Hádek předtím přece jasně říkal, že ty "dárečky" nikdy neuvedli v provoz (a proč ho teda dali jemu, když ho obnovovali?). V úhrnu tedy nejde o žádný přelom, jen někdo vyseděl a vypiplal formu, čímž filmu zajistil pozornost, ale obsah zůstal klasicky "český", tedy nedomyšlený, bez hloubky, s promarněným potenciálem.
  7. Wonka
    Wonka (2023)
    10
    Perfektně promyšlený a do posledního strukturního detailu vypiplaný film, který dělá čest obvykle průměrné kategorii prequelů. O instantní klasiku určitě nejde a leckomu nebude štimovat, že "původní" Wonka není takový asociál jako Wonka "pozdější". I tak ale není pochyb o tom, že ve filmovém rybníčku blockbusterů posledních let bude Wonka považován za film, který má ohromnou výhodu – někdo se při vymýšlení koncepce snímku opakovaně zamyslel nad otázkami "jak to udělat, aby to nebylo blbý", "jak se vyhnout digitálnímu mrdníku, aby to bylo malebný" nebo "co by se tam dalo vymyslet, aby měl Chalamet co hrát". Není důvod Kingova Wonku úzkostlivě porovnávat s Burtonovým Karlíkem a továrnou na čokoládu, naštěstí jde o dva úplně jiné filmy stejného žánru, ale na první dobrou jiného pojetí, které když je dotažené, nemůže urazit. Tentokrát už naštěstí ani slovenští (falešní) katolíci (či čeští gumáci) nemají na co nadávat, protože herců a hereček tmavé barvy pleti je ve Wonkovi tolik, že upozorňovat na ně by zabralo víc času než vypít ty dva lahváče, co zasviští tatíkovi do chřtánu před koncem úvodních titulků, takže víc sil zabere otevřít lahváče třetího – nicely done.
  8. Allen vs. Farrow
    Allen vs. Farrow (2021)
    6
    Po prvním a druhém díle: Jason Statham klátí o 19 let mladší holku. George Clooney o 17. Alec Baldwin o 26. Donald Trump o 23. Harrison Ford o 22. Michael Douglas o 25. Ronnie Wood z Rolling Stones o 31. Bruce Willis o 24. Sylvester Stallone o 22. Jeff Goldblum o 30. Billy Joel o 32. William Shatner o 30. V tomhle ohledu je Allen cosi jako rekordman (35) a šovinisti by mu měli dát medaili. Žádnému ze zmíněných pánů to ovšem nikdo nevyčítá, jen Allenovi. Hmm, zajímavé. Samozřejmě je úchylný si něco začít s adoptivní dcerou vlastní holky, ale v rodině Mii Farrow nebylo zdaleka nic v pořádku, ani Miin vztah s Allenem nebyl v pořádku a bavíme se o členech newyorkské umělecké smetánky, kde sotva můžeme očekávat cokoliv normálního už z principu (a že Sinatra Miu klátil, když jí bylo tolik, co Soon-Yi, když tu klátil Allen, to je v poho, ne?, to se dokumentaristům nezdá úchylný, co?). Navíc, nikdo nikdy nikde neřekl, že Soon-Yi to s Allenem dělala nedobrovolně, takže líbit se nám to třeba nemusí a farář by řekl, že peklo už číhá atd., ale dobrovolně ve věku 18+ píchat s o 35 let starším chlapem, kterýho přebírám svý adoptivní matce, když jejich vztah je několik let dávno za hranicí čehokoliv partnerskýho, to je sice pikantní, ale lituju těch, kdo se z toho v 21. století míní posrat. Sexuální útok na 7letou dceru, kterou sám adoptuju, to už je jiná káva. A pustit se do toho v baráku, kde je v danej moment cca 10 lidí, to není žádné peříčko. Nota bene několik dní a týdnů poté, co teda moje mladá mě přebrala svý adoptivní matce a je v baráku dost husto, všici si na mě dávají bacha, protože mě nenávidí, a chůvy mají speciální rozkaz na mě dávat majzla. Ideální čas na to strkat prsty do 7leté holky, protože léta letoucí mám ve filmech 18letý postavy, který jsou atraktivní, takže logicky jsem úchyl, kterej v 55 letech nutně konečně potřebuje strkat prsty na pysky 7leté holčičky... v domě, kde je cca 10 lidí a dvě chůvy, co mají za úkol na mě dávat pozor a tu 7letou holku nespustit z očí. Takže u soudu pak chůva povídá: Já tu holku najednou nevidím, tak volám Děvče, kde jsi? Nikdo nic odnikud neříká. Tož jdu do obýváku, do holčičího pokoje... Nikde nikdo. Tož zpátky do obýváku, jestli někdo nesedí u bedny, tam nikdo. Tak jdu do kuchyně, pak do prádelny, pak do pokoje pro hosty, pak do klučičího pokoje, furt nikde nikdo, nikde nic neslyším. Ty vole, 20 minut jsem tu holku hledala, ale nenašla ji... Správná protiotázka by měla znít: A to ses za těch 20 minut nezkusila podívat do podkroví? Když jsi se podívala všude kromě poštovní schránky a podkroví, nenapadlo tě mrknout do tý schránky a do toho podkroví? Ne nutně v tomhle pořadí, že jo... Ehm, what? Nezbývá než říct ono klasické YOU HAD ONE JOB!
  10. Aquaman
    Aquaman (2018)
    0
    Zachraňte Willyho Ryana! A když už jste nafetovaní a dostali jste na to 160 mega, zachraňte i DiCapria, jak ho ta štětka nechala utopit, místo toho aby se na těch dřevěnejch dveřích střídali nebo aby se na ty dveře každej vyhoupnul z opačný strany a nepřevrhávalo se to. Húúú, the bitch from Eyes Wide Shut, ale je jí fifty — No problem, motherfucker, ze 160 mega něco lupnem těm majstrům, co teď omlazujou De Nira, oboje bude za stejnou cenu, protože ani u jednoho nemusíš deageovat kozy. "Hééééj, vypnuli internet, facebook a instáč hážou DC, co teď? Mám na flashce Aquamana. Pustim to. [...] — DC? Don't Care? Doesn't Count? Disorderly Conduct? Dead Center? Don Corleone? — Hej, jseš v pohodě? Teď jsi vypadal, jako bys měl mrtvici. — "Aahhhh, ughhh... Sračquaman... brééééjnzz... — Vole, na to že jsme pustili jsme prvních jen prvních pět minut, nevypadáš pět úplně v minut prvních nevypadáš v pohoděěěěěěě... [retardation not complete yet, insert another coin]"
  11. Mandalorian
    Mandalorian (2019)
    6
    Čus pičus, já su Mando jak sviňa! To znamená, že všem úplně v poho nakopu koule. Přišel za mnou Jon Favreau, kterej si myslí, že je Jon Snow, ale jen z nachcanýho Michaela Baye tahá rozumy, jak pateticky kurvit cokoliv, co má potenciál bejt dobrý. Že prej mám ksicht úplně jako Oberyn z "Trůnů" a jako agent Peňa z Narcos — takže v novým SW seriálu budu hustej a mařenkám se bude ustříkávat do bombarďáků úplně stejně jako 11letejm retardům, pro který je to dělaný. Ale protože "chceme bejt zajímavý", můj ksicht se tam vůbec neobjeví a všechny scény (akční, "romantický", dramatický a další) tak za mě zastane plastová kukaň slepená ze dvou zadních světel od superba. Budu střílet jak Eastwood, jenže líp. Budu se starat o mimčo jako svobodnej otec, takže líp. To děcko budete všichni znát, ale budete o něm vědět piču, jako třeba kde se vzal a tak dále — this is the way. Musím se jít vysrat — this is the way. Zaplať si Disney+ a už nikdy nebudeš muset používat brain — this is the way. Nějakej Jim Morrison prej kdysi zpíval "This is the end", tak to upravíme a budem úplně invenční a cool. Se zbytkem se nebudeme nijak srát. Prostě natočíme 8 dílů čehosi, kde o hovno půjde, kde bude fuk, kdo co proč dělá — jenom všude musí bejt nějaká kundózní akční scéna plná pičovin, to musí být (this is the fucking way)!!! Záporákem bude starej dědek, protože no problem bitch. A pak bude v posledním díle záporák úplně někdo totálně jinej, protože no problem bitch. Třeba negr! No jasně, negr! A co za negra by to mohlo bejt? Hele, Jone, vzpomínáš v Breaking Bad na toho negra, jak prodával ty smažený kuřata a drogy? Že ne? Že když to není Iron Man nebo Spiderman, tak na to nekoukáš? Hmm... jsem Oberyn a můj ksicht tomu dělá fazónu, takže toho negra tam chci. Jo a taky nějakou buchtu. Kozy nejsou důležitý, i vona tam bude furt dokola jenom střílet, takže velký (všechno velký, velkýýýýý) kvéry ty kozy budou zakrejvat, aspoň ušetříme na rozpočtu a ty prachy pak vlepíme na ještě jednu akční bezobsažnou pičovinu, třeba ve třetím díle, tam jsem ve scénáři napočítal nějak moc dialogů, tak jich pět nebo deset škrtnem a hodíme tam výbuch něčeho... Anebo ne, hodíme tam další úsměv toho zelenýho zmrda. Proč mu říkám zmrd? No ještě jsme ho nepojmenovali a ani jsme si neujasnili, co tam vlastně bude dělat a proč, tak zjednodušeně říkám zmrd... Já vůbec všechno zjednodušuju. Mám v piči celej kolotoč...
  12. Koruna
    Koruna (2016)
    10
    Tak tedy šest sezón za námi, seriál je "kompletní", tož můžeme bilancovat a říct si, na co přesně jsme se tedy koukali. Předně, je to užasné, dechberoucí, skoro se nechce věřit, že s nástupem pandemického a popandemického programu, kdy Netflix cíleně už natáčí jen pro debily, se Koruně podařilo udržet řemeslnou laťku nastavenou prvními sériemi, kde se hrálo primárně na kvalitu. I když... nezavírejme oči před skutečností, že v posledních dvou sériích se producenti rozhodli dramaturgy poslat na dovolenou, aby se seriál dotáhl spíše nemastně neslaně. Zatímco v prvních řadách Koruna otevírala i nepříjemná témata, v posledních řadách se hraje pouze na vztahy, city, potažmo pochvaly a nostalgii. Spolehlivě zajímavý vizuál (všimněte si, jak skoro všechny netlixovské seriály mimo Korunu a pár dalších vypadají navlas stejně) prostě nezakryje, že symbol britské monarchie drží národ pohromadě nikoliv kvůli bulvárním senzacím, ale kvůli tomu, že ty senzace stojí jaksi "pod" problémy politickými, ekonomickými, mezinárodními. Fascinace lidí nad královnou Alžbětou vždy spočívala v tom, že ji nikdy nic nenasralo tolik, aby se o tom vědělo. Seriál Koruna tak mohl otevírat i kontroverzní témata a ohledávat je takovým způsobem, že mohl vzniknout seriálový kolos, jenž my měl potenciál stát se ultra-klasikou, v níž by se shlížely všechny národy, co mají na těle a duši tucty bolavých míst způsobené za posledních 70 let světového vývoje. Ale ne, Koruna v cílové rovince volí bezpečnou cestu toho, že tu byla princezna Diana, že Charles měl své komplexy a že Harry se jako puberťák navléknul do kostýmu nacistické uniformy. Kde se řeší Velkopáteční dohoda? Nebo teroristické útoky v Londýně? Nebo finanční krize? Že se tvůrci "šikovně" vyhnuli i problematice brexitu, je tak šíleně podezřelé, až má člověk pocit, že zakončení seriálu o královně Alžbětě svatbou Charlese a Camilly má emblematizovat konec typu "zazvonil zvonec a pohádky je konec". Přitom to největší maso od druhé světové války teprve nastávalo. Proto je Koruna seriál vynikající, ale pouze oddechový. Výborně natočený, ale bezzubý. Není to seriál, o němž se po každé epizodě musíte s někým nutně pobavit nebo si, nedej bože, před někým obhajovat třeba názor na nějakou událost. Takové 60epizodové fotoalbum...
  13. Vyprávěj
    Vyprávěj (2009)
    0
    Občas mi přítelkyně říká, že některé filmy a hlavně lidi odsuzuji dopředu. Ale to se plete, takhle odsuzuji i seriály. Pro začátek, aby bylo jasno: asi tři díly jsem viděl. Teď dál. Aby bylo úplně a kompletně jasno, udělejme si exkurz do anotací náhodně vybraných dílů a z nich si udělejme takovou malou větnou koláž: Po letech se poprvé nekonal letní tábor, Josefovi je to líto, ale najde si jinou zálibu. --- Tentokrát už Karel s Jardou nemá žádné slitování. --- Vyhraje Eva svůj boj s rakovinou? --- Babi se uvolí přijít na MDŽ do Josefovy práce, tak moc je na Jarunu zvědavá. Pak už vůbec nepřekvapí, že u úplně posledního dílu se dočteme: Honza a Lucie se konečně berou. Úplně hlavní důvod, proč je to kompletní sračka, je ale ten, že Vyprávěj se naoko vydává za bezprecedentní počin, jenž má reflektovat dobu a to, jak se s onou dobou protínají každodenní starosti úplně běžných lidí. Čili v jiných anotacích se dočteme: Tonda chce podepsat Chartu, ale bojí se o rodinu. --- Evina sestra Katarína by si chtěla zahrát v seriálu Nemocnice na kraji města, a tak podepíše Antichartu. --- Karel slaví své povýšení, s Horou, Krbcem a Vašíkem vyrážejí na koncert Rolling Stones. --- Babi je na chalupě se Zuzkou a Janou a Josefem. Večer 20. srpna se dívají na televizi. Pak přijedou okupační vojska a málem Josefovi přejedou auto vojenským vozidlem. No prostě hustě se tvářící telenovela vzniknuvší pod rukou nejsrandovnější karikatury režisérského povolání Bisera Arichteva, který podle stejného klíče (strašná mrda peněz v rozpočtu + mrda potenciálu + mrda těžkejch dějinnejch témat) natočil už víc telenovel (První republika, Četníci z Luhačovic), navíc ve veřejnoprávním prostoru, což považuju za vůbec nejotřesnější pokrytectví. A na závěr se ještě podívejme, jak vypadá anotace 22. dílu třetí série, jenž se jmenuje Černobyl (!): Jarda vidí, že Lucka dospívá, a neví, jak jí pomoci. Janu trápí, že ani Zuzka a Eva spolu nemluví, a rozhodne se dát je dohromady. Karel si přestává rozumět s Honzíkem. Honzík se zamiluje do Lucky.
  14. Satan přikázal tančit
    Satan přikázal tančit (2017)
    10
    Trochu experiment, trochu sračka, trochu soft porno, částečně těžko stravitelný, místy nudný, leckdy matoucí, dokonce i odpuzující. Film, který vzhledem k tématu a povaze hlavní postavy, vypadá přesně tak, jak vypadat má. Tragika a postihnutí molochu dnešní doby.
  15. Vozka smrti
    Vozka smrti (1921)
    10
    Kdyby na konci došlo k vraždě dětí a sebevraždě paní Holmové a kdyby je pak musel David Holm jako vozka odvážet (včetně sestry Edit), čili kdyby ten film měl ten nejtragičtější možný závěr - tak by to byl možná nejlepší němý film vůbec (minimálně v evropském prostoru). Takhle je film o poznání méně působivý a nerezonuje tak silně, nicméně pořád jde o unikátní podívanou. Plus pro mě bruálně odzbrojující oblouk napříč mým osobním filmovým spektrem, když jsem si později uvědomil, že tu hlavní roli hrál Victor Sjöström z Lesních jahod.
  16. Masaryk
    Masaryk (2016)
    2
    Chybělo opravdu málo, ale to nejdůležitější, aby byl Masaryk stoprocentně skvělým filmem - a totiž aby to nebyla už dvousetpadesátá přepálená a patetická slátanina o tom, jak nám Mnichovská dohoda vykastrovala koule a jak jsme zase byli v prdeli a vlastně si za to vůbec nemohli. Zcela neobjektivně srážím hodnocení prostě proto, že film má silnou ústřední osobnost, unikátní vizuální styl a potenciál hraničící s filmem o vzniku vesmíru, ale zase jednou je to kokotina určená k nářku a dává nulový prostor k nějakému zamyšlení.
  17. Křižáček
    Křižáček (2017)
    8
    Ty čtyři hvězdy ale dávám s hodně velkou rezervou. Pravda je ta, že v devadesátiminutovém filmu jezdí Roden dvě hodiny na koni.
  18. Vlčí bouda
    Vlčí bouda (1986)
    8
    Jeden z těch úplně největších hardcorů. Kromě Macháčka nikdo nehraje nebo hraje úplně špatně. Kamera otřesná. Zvuk bolavý. Trvá to zbytečně dlouho. Jeden wtf moment za druhým. Skoro nic tam nejde pochopit. Chytilová trollí, a to buď diváky, nebo bolševiky v roce 86.
  21. Hobit: Bitva pěti armád
    Hobit: Bitva pěti armád (2014)
    4
    Když si odmyslíme úchylné scény a všechno, co bylo zamýšleno pro retardovaného diváka, který si knihu nikdy nepřečte, protože na to buď nebude mít, nebo pro něj kniha představuje "mordor" trávení volného času, tak nám zbyde něco málo, co atmosféru původního Pána Prstenů v sobě má. Ze 144 minut to je ale minut sotva pět. Velká tragédie a prvoplánová honba za senzačními akčními scénami jen tak, aby Tolkienův text mohl tiše klečet v koutě a ozvat se jen "Já!", až bude někdo připravovat závěrečné titulky. Než o knižní adaptaci jde spíš o tříhodinovou počítačovou hru, kde interakce začíná a končí s nákupem vstupenky v kině.
  22. Transformers
    Transformers (2007)
    0
    Už když jsem byl malej, tak mi hračka auto-co-se-mění-na-robota přišla naprosto debilní. A pak jsem v roce 2007 slyšel na střední škole spolužáka mluvit o tomhle filmu; a opravdu mi přišlo debilní, že o něm mluvil ve smyslu "že je dobrej". Jen jsem slyšel spojení 'vesmír, robot měnící se na auto a zpátky, osud Země a celého vesmíru...' Uff, co to asi bude za pičovinu? Možná jsem byl už tehdy hodně divnej, protože zatímco ostatní mí vrstevníci obdivovali hip-hop (špatnej hip-hop, protože ho dělali bílí, co si hráli na černý), diskosračky, Škwory atd., tak já poslouchal Mozarta, Velvet Underground a tak... A zatímco oni koukali na Transformery, tak já si z malýho kapesnýho objednával na netu DVDčka Bergmana, Felliniho, Antonioniho atd. z Levných knih a po nocích koukal na čétédva na filmový kluby. No, takže jsem nějaký transformery úplně vypustil a spokojeně jsem si žil dál, odmaturoval, dostal se na vysokou školu, dodělal ji, začal si dělat specializované vzdělání z dějin literatury... a moji bývalí spolužáci začali chlastat, fetovat, někdo je nezaměstnanej, jeden frajer dokonce skončil v psychologické léčebně, další si udělal tři děcka, aniž by dokázal uživit jedno, z dalšího skončil podpantofláckej chrchel, co už ani na to pivo nejde, další dělá finančního poradce... A jak to? si tak říkám. Dneska považuji za velkou výhodu, že mě před deseti lety zkrátka minul film, kde se vesmírní roboti honí za nějakou kostkou a dokážou se proměnit na auto, letadlo a mobil. Hodně komentářů zde Transformers obhajuje, že je to přiznaná nadsázka a že ten film má pobavit a že si na nic nehraje... To není žádná omluva.
  23. Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti
    Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti (2016)
    2
    Tak jsem si během koukání průběžně dělal poznámky, proč je ten film na piču: Debilní úvodní scéna. - Město vybuchuje, ale až když zavolá Batman, tak někdo řekne: "Rychle pryč!" - Mimozemská loď kosí budovu, frajer v ní se modlí, i když mimozemšťani jsou důkazem, že náboženství asi ne-e. - Budova se hroutí a je jasný, že nikdo to nedá, Batman s nefunkčním mobilem u ucha stejně volá týpkovi v hroutící se budově a pak jde zachraňovat. - Ženská u soudu: "Superman se nezodpovídá nikomu, ani Bohu." Tak zaprvý, Superman je MIMOZEMŠŤAN, a zadruhý, Bůh není. - Vůbec není jasný, co kdo dělá a proč. - Když dva fízlové ve sklepě zjistí, že shit goes real, nezavolají si o posily. - Nahá Amy Adams ve vaně... a neukáže kozy! - Jakto, že Superman klátí Amy Adams, když je to teplouš? - Borec, co nesnáší Supermana, nasprejuje na jeho sochu nápis "falešný bůh", takže Superman je goauld? - Borec si stírá výherní los tak, aby se mu tam udělal znak Batmana. - Zápas v boxu, v němž černej zmlátí bílýho v zájmu jinýho bílýho. - Vedoucí novin je Morfeus a je to kokot. - Batman je nahej ve sprše... a neukáže péro! - Batmanovy sny jsou kompletní mrdka. - Alfréd seká dříví, ale nemá na sobě pracovní mundúr. - Superman bez svých schopností musí dostat na prdel, protože nikdy netrénoval kung-fu. - Martha, jó Martha, tu zná celá parta. - Všechny konflikty na světě může vyřešit sbírka Maminka od Jaroslava Seiferta. - Veleork z Pána Prstenů je ještě větší a vlastně je to Ken od Barbie. - Opět někdo v momentě shit goes real mele cosi jako "Bože, smiluj se nad námi." Ten film je nepoučitelnej. - Co to maj USÁci za rakety? - Amy Adams je piča, protože hodila oštěp do piče, úplně logicky, že jo? a pak ho musela vytahovat. - Do kurev!!! na Supermanově pohřbu je kněz a mele něco o tom, že po smrti přišel do nebe!!!
  24. Mlčení
    Mlčení (2016)
    10
    Bohužel naprosto dokonale a skvěle natočená agitka za křesťanskou víru, v podstatě však také negující antifilm proti jinému Scorseseho filmu, a totiž Kundunu. Nevím, nevím, co si o Martym nyní myslet. Je to pokrytec? Kokot? Stařecka demence se hlásí o slovo? Kdo je teda svině? A kdo je hodný? Dokud to nebyl nikdo, nebo dokud byli všichni ti zlí, tak to bylo v poho. Ale úplně poslední záběr filmu podsouvá názor, s kterým se dá obhájit, že hlavní banda debilů byli ti, kdo si nechtěli nechat kecat do věcí od někoho, kdo bydlí milion kilometrů daleko a ví o té nové zemi a lidech v ní žijících hovno. ALE PŘICHÁZÍ S PRAVDOU, ŽE JO? Zasranej film o zasranejch kreténech, co měli patent na pravdu, vymysleli zeměkouli a ta se s něma točila (ovšem až potom, co upálili pár frajerů, co jim tu pravdu o té zeměkouli řekli). Ale jak jsem zmínil na začátku, je to fakt dobrej film, bohužel...
  25. Škoda lásky
    Škoda lásky (2013)
    0
    Nikdy jsem to neviděl. Akorát teď v televizi při přepínání jsem viděl skoro pět minut s02e03 a okamžitě dávám odpad! Bez debat.
  26. Četníci z Luhačovic
    Četníci z Luhačovic (2017)
    2
    Klasický model, který dnešní ČT pro svou původní tvorbu nastolila, je doržen i zde. Vezmete prachů jak sviňa, nasolíte je do prvorepublikové výpravy, hudbu zadáte nějakému volovi s domácími klávesami za pár šupů, scénář nezdáte člověku, který by uměl psát, obsadíte 90% ansámblu herci, kteří něumějí hrát, na režisérskou stoličku posadíte Arichteva, který neumí režírovat --- a máte divácký hit! Seriály První republika a Já, Mattoni, byly telenovely jako hrom. Po prvním díle Četníků z Luhačovic vidíte, že to telenovela být nemůže, ale stejně to tak vypadá a stejně tak debilně se to odehrává, odvíjí a bezpochyby to tak bude i ve zbývajících 11ti dílech. Kriminálka Zedníček.
  27. Sanitka 2
    Sanitka 2 (2013)
    0
    Tři legendární scény: dvě s Romy a jedna s muslimy. Ty stojí za odpad! jako řemen. Renčovy výmluvy, že on to nevymyslel, že to pouze zrežíroval, jsou alibismem té nejvyšší úrovně. Jeho názory jsou obecně známé, je to rasista, přátelí se s Danielem Landou, podporuje Miloše Zemana. Jako "umělec" se režisérsky podepsal pod Sanitku 2, jinými slovy s oněmi vyobrazeními, jež jsou absolutně přes čáru, souhlasí. A stejně jako všechny tyhle vypatlané mozky, na protiargumentaci vůči chybám ve svém díle postavených na xenofobii je schopen přirozeně zareagovat pouze výhrůžkami násilí a vztekem (viz pořad Zaostřeno na ČRo Plus z 18. ledna 2014). Česká televize definitivně zničila koncept veřejnoprávní televize a odhalila svoji populistickou tvář.
  28. Brooklyn
    Brooklyn (2015)
    4
    Citově vyděračná romanťárna, které chyběla o hodinu delší stopáž věnující se potápějící se lodi a vyrostl by z toho nový Titanic. Celé to "haló" kolem tohoto filmu je jen napěchovaná bublina plná růžového parfému. Nominace na Oscara za Nejlepší film je minimálně doklad nezdravého rozumu a dost možná i hluboké nouze po naplnění dostačujícího počtu nominovaných filmů za rok 2015. Nic jiného než do počtu totiž Brooklyn není. Původně jsem chtěl dát tři hvězdy aspoň za snahu a za nízký práh stupidity filmu, ale pak jsem si hlavně ke konci filmu uvědomil, že mě sralo se na to koukat už po půl hodině, takže se nenucenou hudbou ani měkkým světlem kamery ani hereckými výkony opít nenechám a normálně na rovinu říkám, že domácí puťky a blondýny z toho budou paf (aspoň pokud jim v hlavě nemrdá dost na to, aby předsudkově zatracovaly film s historickými reáliemi), takže kluci, kteří je na to vezmu do kina, si večer dost pravděpodobně zašukají. Takový film ale nepotřebuje žádnou výjimečnější pozornost ani nominace na Oscara. A koneckonců ani červená čísla na ČSFD.
  29. Lída Baarová
    Lída Baarová (2016)
    0
    Renč u mě definitivně skončil. Podivná dotace od Státního fondu kinematografe, Miloš Zeman na premiéře, Daniel Landa v titulcích jako producent. Ani trochu dobrá kombinace. A ve výsledku ani trochu dobrý film... A teď jsem si ještě uvědomil jednu věc: Pro Renče i pro Landu je Goebbels ďábel. Ovšem ve smyslu "jedeš jak ďábel". Fuj fuj fuj!
  30. Osm hrozných
    Osm hrozných (2015)
    8
    Je to vynikající. Oproti smysl nedávajícímu a rámcově překombinovanému Djangovi je Osm hrozných opět tím známým Tarantinovým filmem stavějícím především na gradaci napětí. A to je zde opravdu unikátní. Poprvé mám pocit, že Tarantino se rozhodl trochu přiučit nejen ze svých milovaných filmů, ale i z divadelních her (které jsou ve své bázi prazákladem hlavně pro film, nikoliv pouze pro literaturu). Celé je to dlouhé, ale plyne to přirozeně a hlavně to není chaotické (obávám se, že kdyby ve střižně zůstalo na podlaze třeba takových 30 minut filmu, šla by jeho výsledná délka lépe strávit, ale v některých momentech by byl efekt filmu prostě uzlovitý). Problém s tím, proč nedám pátou hvězdu je ale trojího důvodu: 1. Nejmenší připomínka patří slow-motion scénám. Opravdu nevím, proč musel Tarantino některé z Jacksonových finálových replik protahovat na několikavteřinové zahuhlané patvary. Je to prostě divné a spíše to násilně komplikuje tempo závěru filmu. 2. Práce s hudbou. Při Hanebných parchantech jsem měl pocit, že Tarantino šílí. U Djanga jsem měl jistotu, že zešílel. Nyní se u Hrozné osmy snaží dostat zpět na jakýsi začátek svého mistrného nakládání s hudbou do scén jakožto přibarvujícího a atmosféru prohlubujícího prvku. Úplně dobře to nejde. Morricone původní hudby složil málo a Quentin s ní příliš šetří. Jindy si opět vypůjčí nějakou odrhovačku a vpálí ji do scény s jedoucím dostavníkem. Ten dojem je ve výsledku spíš polovičatý. Mám domněnku, že to bude proto, protože Osm hrozných (lidi, držte se něčeho) není western a ani žádný jiný "čistý" žánr. Je to zkrátka drama. A v dramatu bývá lepším postupem při práci s hudbou s ní šetřit jak jen to jde. Tarantino šetří, naštěstí, ale nevolí úplně nejvhodněji. Scéna expozice celého filmu s Morriconovou orchestrální etudou je mistrovská a chvíli jsem měl pocit, že Osm hrozných bude vrcholně artovým počinem. Nakonec to ale dopadlo jinak. Stále doufám, že ve svých posledních dvou filmech se režisérovi podaří tento "nedomrlek" napravit. 3. Tarantino už vykrádá sám sebe. První tři čtvrtiny filmu jsou úžasné. Jsou vlastně jako přes kopírák ze všech Tarantinových předchozích filmů, ale také jsou něčím jiné. Stále vzbuzují ohromná očekávání a zaujmou, stále je vidět, že film spěje k nějakému klimaxu každého dílčího rámce, který ve filmu je. Ale samotný závěr už takový není. Už to není nápadité. To, že se všichni na konci vystřílí chce aspoň něčím opepřit. Ještě u Hanebných parchantů se to Tarantinovi dařilo. U Djanga to abosultně posral. U Osmy se snaží, ale chtělo to snažit se víc. Tam žádné překvapení vlastně není, a i když se finiš snaží tvářit se "hustě" a působit na schopnost se nechat emočně vyhecovat až na nějaký váš kulminační bod, žádná katarze se nedostavuje. Vlastně jakoby měla přijít na řadu další kapitola, jež by ten výsledný tvar filmu nějak obratně zakončila, trochu s kudrlinou, s nějakým šikovným nápadem, s nějakou jiskrou... Ale nedostavila se.
  31. Star Wars: Síla se probouzí
    Star Wars: Síla se probouzí (2015)
    0
    SPOILER FREE!!! Laciná zpronevěra primárně hrající do noty těm, kterým z popcornu a koly změkl mozek na roveň té sedačky, co na ní sedí. Abrams dokázal nevídané, vzít šest předešlých dílů Hvězdných válek, dát je v létě na parapet a vysušit je do prašné hmoty natolik sypké, že je pak stačilo zalít vodou. Sedmý díl SW je opravdu jen instantní záležitost, v níž i ta nejprimitivnější logika chybí, a to od výstavby příběhu, přes podněty postav, až po snahu vymodelovat jinou a "novější" mytologii fikčního světa naší předaleké galaxie. Největší odpor ve mně však patrně vzbuzovaly repliky, které by ve slohové soutěži základních škol trumflo i desetileté dítě (tak třeba scéna setkání Hala a princezny Lei působí jako setkání dvou manželů po třiceti letech, ale v Doktorovi z hor). Vše funguje zcela špatně, a protože naopak v předešlých trilogiích vše fungovalo velmi dobře, a protože prostě ti velcí z Hollywoodu nejsou blbí, vysvětlení je jen jedno: páni tvůrci počítají s tím, že obecenstvo hloupne, a proto mu předkládají takovou slátaninu, která se snaží hrát jen na efekt a nikoliv na dojem a fantazii, což byly dvě devízy prvních šesti epizod. P.S.: Mě už na další půlnoční premiéře nikdo neuvidí, stáhnu si to a budu budit ostudu jen doma. Zasvěcené komentáře: Skejpr, Tom Hardy
  32. Ztraceni v Mnichově
    Ztraceni v Mnichově (2015)
    10
    Film tak geniální, až to bolí. Update z 12. července 2017: Tak nám Ztraceni v Mnichově spadli na 69 % a do modrého čtverečku. A už je všechno jasný. Třebas takové hnutí ANO má taky modrou barvičku. Ondřej Hejma se podobně jako jemu podobní "hitmejkři" vzmůže maximálně tak na "modrá je dobrá" a je to bejvalej estébák. Modrá smrt. 0 - 0 - 255 (nula IQ, nula v životě, 255 blbejch keců). No a Češi a čeští diváci jsou prostě převážně banda debilů.
  33. K oblakům vzhlížíme
    K oblakům vzhlížíme (2014)
    10
    Ráďa vlastně nemá práci, pár peněz ale zřejmě v prkenici najde a velice rád je utrácí za benzín, cigarety a chlast na tuning srazy. Na těch se svým polorozpadlým onálepkovaným Ford Escortem doufá, že vyhraje soutěž o nejlepší výzdobu a je pak zklamán, že s pouhým LED diodovým páskem uvnitř auta to nevyšlo. "Nevadí," řekne si, "příště to určitě vyjde." První přítelkyně, fanynka "mistrovské a špičkově promyšlené DSSS", ta taky moc nevydělá, vymýšlí jak ojebat systém sociálních dávek, protože "morgoši to taky tak maj, tak proče né já?" Práce pokojské v Německu jí vynese něco málo přes 500 korun za pracovní den, očividně jí to stačí, nicméně má malou holčičku, kvůli níž pravděpodobně nijak motivovaná k lepšímu výdělku není. Druhá Ráďova přítelkyně (tu první opustil, protože měla cikánský přízvuk v hlase a byla hnusná, samozřejmě "povahově") už je na tom o něco lépe, opravdu pracuje a možná má v hlavě nasráno o něco míň. No jo, ale taky dohromady nemá co říct. On vlastně nikdo nemá moc co říct a jediná osoba, která v dokumentu použije i jinou větu, než pouze tu holou, je Ráďova maminka, která vidí o něco dál než jen k sousedům za plot a snaží se Ráďovi domluvit, aby udělal něco se svým životem. Ale světe div se, jako každá správná a milující matka prostě nevidí, že synáček zkrátka dělat nechce a že má v hlavě vypatláno dost na to, aby řekl, že nikoho jezdit autobusem nevidí, že všechny vidí jezdit jen v autech, tak on bude taky jezdit jenom v autě. To chlapec opravdu myslí vážně a nestydí se. Proč taky? Jak by se mohl stydět člověk, který vlastně ani není schopen pochopit základní mechanismy světa a života? Když si někdo neuvědomuje, že má peníze sotva na to, aby měl co žrát, a i přes svou lásku k autu pak stejně není schopen si ho umýt sám, naopak s ním jede do myčky a tam ho prožene programem, který stojí přesně takovou sumu, kterou dá dohromady z posledních drobných, co najde v kapse, když si tohle neuvědomuje, pak mu opravdu nepřijde vůbec nic divného na tom, že si plánuje oběd v podobě sekané v housce z Kauflandu za posledních 25 korun. Ráďa je jen tupý produkt současného světa, kde materiální věc je víc než život, a kde by každý pořád chtěl něco dalšího a dalšího a víc a víc, aniž by pro to něco udělal. Nebo si snad myslíte, že Ráďovo zoufalé shánění místa ještěrkáře značí jeho oddanost umění řídit volantem nějaký stroj? Túdle! Je to prostě jen flek, na kterým se neumažete, celej den sedíte a mozol si tak uděláte maximálně jen na prdeli, a i pak ten mozol budete mít hezky v teple, a to Ráďa moc dobře ví. Víte, nechci být hnusný, opravdu ne, ale řekl bych, že Ráďa má malý péro, a to auto mu to vynahrazuje. A ta kokakola a tulamórka co si kupuje, i když počítá každou korunu, ta taky. A cigára jakbysmet, každá cigareta, když ji kouříte, je nakonec vždycky menší, než i to nejmenší mužské přirození, to pak dělá blbečkům dobře; blbečkům, co se producírují ve směšně natuněných stodvacítkách a jiných podobných mašinkách, do toho jim přehlušeně hraje hudba přednostně udělaná pro vymaštěné jednotlivce (tato hudba navíc zvyšuje koeficient úbytku intelektu), a co je nejhorší: blbečkům, kterým vůbec nepřijde pitomý si zapálit v uzavřené místnosti, kde si hrají tříleté děti (to prosím neberte jakože bych bral za blbečky všechny kuřáky, to vůbec ne, sám jsem kuřák, ale abych vyhuloval dětem pod nos, to bych musel roztrhat své vysvědčení už z první třídy).
  37. Kdo je kdo? (2014)
    0
    Ono by to nebylo zas tak zlé, ovšem pouze za předpokladu, že by nebylo na účinkujících tolik vidět, že vše je dopředu připravené, že znají z hlavy scénář i odpovědi a celé je to vlastně jen takový fixl, co oblbne jen slaboduchého jedince, který opravdu ty přetvářky a lacinou zábavu potřebuje.
  38. Kancl
    Kancl (2014)
    0
    Odpad nedávám proto, že by to bylo až tak zlé, ale proto, že Milan Šteindler klesl u mě na úplné dno. Svou inteligenci a vtip již zcela ztratil a je mi naprosto jasné, že původní formát a genialitu v něm ztelesnujícího Ricky Gervaise určitě pochopil a chtěl napodobit, ale na takové režírování buď nestačí, nebo byl casting odfláknutý na tom úplně nejbrutálnějším kalibru pokleslosti. Herecké výkony, které původní The Office vynesly až do seriálového nebe a povznesení na vyšší formu bytí, jsou v českém Kanclu přinejmenším diletantské.
  39. Sherlock
    Sherlock (2010)
    6
    Zase takový zázrak to není. On totiž Sherlock od BBC, předělán do nového moderního hávu, s neuvěřitelným tempem a velmi zdařilým aktualizačním pojetím na mnoha místach pokulhává. Pozornější divák si musí všimnout, že spousta sekvencí postrádá své střihové sylogismy (byť Sherlock sám logicky postupuje zcela jasně a zřetelně, nicméně pouze on sám, a to pouze během svých vlastních replik), tudíž o nějaké detektivce nemůže býti řeč. Jde jen o nepřirozeně urychlené sledy scén, které jsou ve výsledku pospojovány pouze kvůli efektu a bohužel mnohdy zaostávající, pokud mají diváka udržet alespoň v nějaké povědomosti, kam celý ten sled vůbec směřuje. Nejvíce je to patrné asi ve druhé sérii, kde v každé epizodě již asi v polovině nemáte vlastně tušení, zda začátek přesně odpovídá tomu, co vám děj nabízí v té půlce a na konci už si ani pořádně nevzpomenete, jak to celé začalo, protože narozdíl od původních Doylových povídek je seriál Sherlock neuvěřitelně překombinovaný (příliš přefabulované a syžet de facto nikde). Kdybychom počítali, kolik pravidel "desatera" Ronalda Knoxe seriálový Sherlock porušuje, asi bychom jako diváci museli bezvýhradně připustit, že tentokráte s námi páni z BBC hrají nepoctivě. A o to mi jde, Sherlock je velice rušivý, pokud nad ním chvíli přemýšlíte. Dokonce i když se zamyslíte nad řešeným případem, tak vás něco vyruší (směšné grafické předěly; postava Sherlocka, která je režírována tak, aby za každou cenu strhávala pozornost výlučně na sebe; hudba, co ve výsledku ani trochu nepodtrhuje a ani nedotváří atmosféru jednotlivých scén, je totiž stále stejná, v momentě překvapení i v momentě nějaké Sherlockovy kontemplace, prostě všude - s tím, že hraje pořád; příliš trhané zvraty, či navazování scén a chování jednotlivých postav - Sherlock a Watson utíkají před policí, ale když pak druhý den přijde Watson domů, pani Hudsonové to vůbec nepřijde divné a v klidu si s ním povídá, jak se má + zničehonic okamžik kdy zrovna někdo přišel a BUM všechno je jinak, nebo "tady je nějakej dopis" a BUM, kompletní přetočení nosné linky příběhu atd. atd. atd.). Ačkoliv je Sherlock ve výsledku jakž takž povedenou adaptací, která se ve výsledku umí velice vznešeně tvářit, tak mě, jakožto pozorného a zkušenějšího diváka, svou patinou neoblbne a vidím, že jde prostě jen o další TV pokus, jak zpracovat látku, k níž už se dnes dá přistoupit graciózně jen velmi těžko, neboť pro masovější publikum naší doby, které je zcela zblbnuté dynamikou dnešní doby a tu přemrštěnou dynamičnost dnešní doby chce mít úplně všude, pro takové publikum se ryze kvalitně točit nedá a televizní stanice ani nechtějí (výjimku tvoří HBO, jež na poli inteligentní a audiovizuálně brilantní tvorby dominuje - a snad ještě stanice Showtime a trochu i Netflix). Když se na všechny ty Sherlocky co tu zatím byli podívám zpětně, tak v horizontu tohoto fenoménu mi prostě a stále přijde jako nejlepší jeho zpracování onen Sherlock ze Sovětského svazu, natáčený v letech 1979 až 1986, od Igora Maslennikova, protože jeho Sherlock měl prostě úplně všechno, vůbec nic navíc a hlavně, měl charisma (a charisma v něm měl i Moriarty, který je ve zpracování BBC jen úchylným, rozmazleným, přerostlým a infantilním dítětem).
  40. Hannibal
    Hannibal (2013)
    2
    Prozatím zůstanu u jedné hvězdy. Po třech epizodách mi neustále v mysli vyvstává dojem zbytečné a příliš na efekt udělané (opravdu) televizní produkce, s jejími klady i zápory. Vrstvy jednotlivých dějů a akcí jsou udělané příliš na sílu a tohle tempo v každé epizodě její výsledný dojem neuvěřitelně drolí. Rozpolcenost je znát i ze samotných herců. Jejich postavy jsou, až se skoro nechce věřit, naprsto ploché a jejich "hloubka" čiší pouze z předem daného schématu, nastaveného původními filmy o doktoru Lecterovi. Snad tomu ještě šanci dám, ale rozpačitost, kterou v tomto seriálu vidím mě doslova šokovala. Při srovnání s jakýmkoliv jiným seriálem stejného žánru je pro mě Hannibal splácanina bez jasné vize (snad pouze kromě vize znepokojovat diváky morbiditami a zcela samoúčelně vykonstruovanými profily jednotlivých vrahů, doktora Lectera v to počítaje). Zkrátka neplastické, nedomyšlené, nedodělané, hluché...