ergotoxin

Komentáře 14

Od nejnovějších
  1. Barva z vesmíru
    Barva z vesmíru (2019)
    8
    Možná dosud nejlepší adaptace díla H. P. Lovecrafta. Film navazuje na původní Lovecraftovo dílo, aniž by se mu i přes určité úpravy zpronevěřil, a obsahuje spoustu referencí nejen na Barvu z kosmu, ale i na další spisovatelova díla, včetně řady přímých citací. Snímek není příliš děsivý, má ale silnou atmosféru, která dokáže vtáhnout. Třetí akt filmu ve mně vyvolával ten správný pocit existenční úzkosti a zároveň naprosté fascinace, který je stavebním kamenem kosmického hororu. Snad se od Stanleyho dočkáme i slibovaného Dunwich Horroru.
  2. Řbitov zvířátek: Pokrevní linie
    Řbitov zvířátek: Pokrevní linie (2023)
    1
    Nenechte se ošálit zdánlivou podobností se Řbitovem zvířátek (2019)! Tento patvar má otřesnou režii, střih, scénář a takhle bych mohl pokračovat. Z nějakého nepochopitelného důvodu se nejedná o kingovský horor, ale o klasický slasher, který pouze vykrádá Kingovu knihu. Film obsahuje samé lekačky a krvavé efekty, které jsou ale naprosto bez účinku. Hlavní záporák by nevystrašil snad ani děti ve školce. Příběh nemá hlavu ani patu a navíc je neskutečně hloupý, i když se snaží brát smrtelně vážně.

    Jedna hvězdička snad jen za to, že jsem to zvládnul dokoukat. Nekažte si dojem z prvního filmu a vyhněte se tomuto wendigově trusu obloukem!
  3. Řbitov zviřátek
    Řbitov zviřátek (2019)
    6
    Na filmu oceňuji, že úspěšně buduje nepříjemnou atmosféru. Bohužel dlouhá gradace ale nikam příliš nevede a závěrečné finále uplyne smrtelně rychle.
  4. Hellraiser
    Hellraiser (2022)
    7
    Reboot slavné hororové ságy je věrnější originálu, než většina předchozích sequelů. Inspiraci tvůrci nachází především v druhém díle (Hellraiser II: Hellbound), přičemž převzatou mytologii doplnili o mnoho zajímavých prvků - ať už o nový vzhled cenobitů, nebo o šestero konfigurací skřínky. Přesto filmu jakoby něco chybělo - snad lepší herecké obsazení, snad větší emoční náboj, snad téma lidské vášně, které tlouklo v srdci původního filmu. I tak by bylo pěkné dočkat se pokračování a podívat se, jaké nepěknosti skrývají dosud neodkryté konfigurace.
  5. Hellraiser: Judgment
    Hellraiser: Judgment (2018)
    2
    Po dlouhé době první originální námět a... no, moc se to nepovedlo. Otevírací akt přichází s bizarní atmosférou, kdy hříšník prochází jakýmsi pekelným auditem. Namísto hrůzy se ale autorům daří vyvolat jen znechucení a tak sledujeme, jak se trojice pekelných nahotinek nechává potřísnit krvavými zvratky. Pak se vše ovšem mění a film se stává lacinou předělávkou detektivky Se7en. O novém Pinheadovi hanba mluvit. Jako klad filmu hodnotím upřímnou snahu rozšířit mytologii Hellraiseru (byť i ta jde ve zbytečně křesťanských šlépějích), jako negativum... Vše ostatní?
  6. Hellraiser: Revelations
    Hellraiser: Revelations (2011)
    2
    Neskutečné, jak nízko tato série klesla. Revelations je film, který vznikl jen kvůli udržení autorských práv a podle toho také vypadá. Metráž 1h 15m, chatrné dialogy a herecké výkony jak z The Room... Obzvlášť nový Pinhead je opravdu hrůza pohledět. Až si člověk říká, jestli to celé není nějaký trik od Cenobitů, jak nám co největším utrpením přivodit potěšení. To se ovšem nepovedlo a divák při sledování filmu pouze trpí.
  7. Hellraiser 8: Pekelný svět
    Hellraiser 8: Pekelný svět (2005)
    5
    Hellraiser je poměrně zábavné hororové béčko a zároveň velmi špatný osmý díl ságy Hellraiser. Scénář měl být původně pro samostatný film, což by bylo rozhodně lepší, Pinhead a mytologie Hellraiseru je zde totiž jen takovým přílepkem a celý film svou meta zápletkou připomíná spíš nepovedený kousek ze série Vřískot. Film trpí celou řadou symptomů teenagerovských hororů z přelomu milénia (např. nesmyslné zpomalené záběry, šablonovité postavy a samozřejmě zvrat za každou cenu). Překvapivě obstojné je herecké obsazení s Henriksenem, Katheryn Winnick a Henry Cavillem.
  8. Hellraiser: Návrat mrtvých
    Hellraiser: Návrat mrtvých (2005)
    5
    O trochu lepší, než předchozí díl, a možná nejlepší (ale i tak špatný) počin v sérii od režiséra Ricka Boty. Film má zajímavé téma (konečně odklon od Derricksonova Inferna), zajímavý vizuál (subkultura v metru) i zápletku (gnostická sekta, hledající nesmrtelnost). Scénář je ovšem opět nekoherentní a plný nezvládnutých halucinací a nočních můr, kvůli kterým je druhý akt filmu vlastně jen zbytečnou výplní bez jakéhokoliv vývoje. Na snímku je navíc znát, že byl příběh původně napsán pro samostatný film, a cenobiti i samotný Pinhead dostanou jen minimum prostoru. O nelogičnostech typu "protagonistka otevřela kostku asi za deset vteřin, vůdce sekty se o to snažil léta" radši ani nemluvím.
  9. Hellraiser: Vyslanec pekla
    Hellraiser: Vyslanec pekla (2002)
    4
    Úpadek Hellraiseru pokračuje. Po relativně zdařilém Infernu se tvůrci z Dimension Films rozhodli pokračovat po nových kolejích a přišli s další odbočkou od původního námětu. Zatímco Derricksonovo Inferno mělo alespoň nějaký intelektuální náboj, Hellseeker je jen zmatenou kriminálkou plnou lekaček a rádoby děsivých scén, přičemž většina se stejně odehrává jen v hlavě protagonisty. Filmu trochu pomůže návrat Kirsty z prvních dvou dílů i závěrečný twist, po kterém si ale uvědomíte, že uplynulá hodina času byla nejen nezajímavá a nudná, ale také naprosto zbytečná.
  10. Hellraiser: Inferno
    Hellraiser: Inferno (2000)
    6
    Hellraiser: Inferno, prvotina dnes už slavného režiséra Scotta Derricksona, je vlastně takovým restartem série. Spíš než horor připomíná noirovou detektivku a namísto pokušení a slasti se tematicky zaměřuje na utrpení v osobním pekle, které nabývá až psychedelických rozměrů. S tím se mění i role Pinheada, který se z pokušitele stává soudcem. Film má nezajímavé obsazení, devadesátkový triphopový soundtrack a Pinhead zde nehraje druhé, ale spíš třetí housle, i tak se ale jedná o výrazné zlepšení oproti předchozímu dílu. Škoda, že to dlouho nevydrželo.
  11. Hellraiser: Pekelný jezdec
    Hellraiser: Pekelný jezdec (1996)
    4
    Čtvrtý díl ságy obsahuje dobré nápady, které jsou povětšinou opravdu špatně provedené. Film je rozdělený na tři časové linie, přičemž nejlepší je snad hned ta počáteční, odehrávající se v 18. století. Pak film rychle nabírá na plytkosti a na konci se mění ve slasher nevalné kvality. Aby to nestačilo, kvůli měnící se časové linii se ve filmu neustále střídají sotva zapamatovatelní protagonisté. Pozitivně hodnotím postavu Angelique, naopak negativně odklon od témat prvních filmů.
  12. Hellraiser III: Peklo na Zemi
    Hellraiser III: Peklo na Zemi (1992)
    5
    "There is no good, there is no evil. There is only flesh!" Třetí díl je předzvěstí úpadku celé ságy. Pinhead tu má snad největší přítomnost ze všech dílů, méně je ale u hororu více a obzvlášť ke konci tak hlavní cenobita ztrácí na své mystičnosti. Už se ani nechová jako vyslanec pekel, ale spíš jako typický slasherový zabiják. Ostatní cenobiti začínají působit spíše jako parodické kousky - diskžokej střílející cédéčka, barman flusající oheň... Oceňuji nápad s krvelačným "uměleckým dílem" i masakr na diskotéce.
  13. Hellraiser II
    Hellraiser II (1988)
    8
    Druhý díl ságy Hellraiser si stále zachovává hutnou atmosféru, kterou narušují spíše drobnosti - a taky malý rozpočet. Film v prvním aktu tematicky připomíná jedničku (jen kromě sexuální vášně nově zkoumá také touhu po poznání), v druhém se ovšem odklání a přináší nám ukázkový worldbuilding, kdy se postavy dostanou do mystického pekla. Atmosféru pak naruší už snad jen přehnaně sarkastické hlášky hlavního padoucha (ne, nemyslím Pinheada - ten je zde opět skvělý).
  14. Hellraiser
    Hellraiser (1987)
    9
    "No tears, please. It's a waste of good suffering." Clive Barker přišel s na svou dobou průlomovou kombinací nadpřirozeného hororu, zločinu z vášně, sadomasochistické estetiky a rozrušujících vizuálů, kterou navíc doprovázela ikonická hudba mladého skladatele Christophera Younga. Hellraiser má samozřejmě stařičké efekty, jeho stísněná atmosféra ovšem dokáže zapůsobit i dnes.