Za mě je to naprosto famózní film, kdy první polovina mi přišla taková životopisná a náhle se to promění do psychologického dramatu. Film mě dokázal až mile překvapit tím, že do výbuchu bomby jsem mu v projektu fandil. Po výbuchu jsem samotného Oppenheimera začal nenávidět za to, co vytvořil a ke konci filmu jsem s ním soucítil, že i on si to uvědomil a jak s ním bylo naloženo. Na film jsem šel s tím, že snad nějak ty 3 hodiny přežiju a jednou mi to bude stačit... V tomhle jsem se pletl, protože 3 hodiny celkem utekly a film mě vskutku bavil. Bohužel někde ke konci jsem cítil vyčerpání, tak mi nějaké věci ucházely. Ale jinak film je opravdu dobře zpracován. Kamera, hudba, děj, herecké výkony...vše je dokonalé.
