Španělská kinematografie je pro mě velkou neznámou, ale tento film španělským temperamentem dýchá, takže na mě absolutně fungoval. Bergoňa Vargas, hlavní hrdinka našeho příběhu mě očarovala stejně jako našeho mladíka, který nemá žádné přátele a je šikanovaný svými vrstevníky. I když pochází z dobře situované rodiny, tak je vyvrhelem. Proto se ani není co divit, že když na něj dělá oči, které má herečka skutečně nádherné, tak se v nich utopí a začne jí navštěvovat v části města, která patří k těm chudším. I přes prvotní pochybnosti, zda se chce scházet s lidmi, kteří patří do spodní třídy a jsou vyvrheli španělské společnosti, je rád, že si nakonec našel nějakou partu lidí, do které může patřit. Aby dívku ještě více okouzlil, vyzkouší i přes počáteční odpor lehké drogy, posléze i tvrdé drogy a pak začne pomáhat malému gangu i s krádežemi. Chemie mezi našimi postavami je elektrizující a i když mi není dávno sedmnáct let, tak jsem naprosto chápal motivy našeho mladíka, který se s každým dalším prohřeškem dostává více do víru kriminální činnosti, ze které nemusí být cesta zpět. A protože je náš gang hladový po penězích, které jim ani dlouho po úspěšném lupu nevydrží, tak je ve svých aktivitách velice aktivní a vyšetřovatelé po nich začnou aktivně pátrat. Navíc ani není jasné, zda celá parta s chlapcem pouze nemanipuluje a nechce ho využít, pro své obohacení. Jak toto vše dopadne ? I přes dvouhodinovou stopáž, která je na tento film poměrně dlouhá, jsem prostě nemohl od filmu odejít a chtěl vědět jak celá tato partička nakonec skončí. Ve filmu se sice objevuje nějaké to klišé a některé scény jsou předvídatelné, ale konec Vás stejně překvapí a některé snad i dojme. Pro mě byl tento film příjemným překvapením na které budu ještě dlouho vzpomínat. O filmu jsem nevěděl vůbec nic, neviděl jsem ani ukázky. Kamarád, Argentinec, to prostě pustil na svém Netlixu.
Bohužel ani i když se snažili tvůrci zahrát na nostalgickou notu, já jsem necítil vůbec nic jiného, než prázdnotu. Jindy charismatičtí herci, kteří mě bavili v předešlých dílech a kteří mě baví i v jiných filmech, zde pouze postávají, pobíhají, přecházejí, vypadají znuděně, jejich charisma je asi někde na dovolené, či pod nánosem prachu, písku a kamene Jurského období. Dialogy mi přišli nahodilé a prázdné a mnohdy improvizační, až jsem si říkal, zda to bylo napsáno ve scénáři, či opravdu herci na place improvizovali, aby tam náhodou nebylo ticho a oni jen nemlčeli. Jeff Goldblum a nejen on, mi v mnoha scénách připadal tak znuděný a jeho herecký výkon jako by parodoval celý tento film, který i přes některé kvality scén, parodií v mnoha momentech, i přes svou vážnost byl. Příběh je dle mého také velice slabou záležitostí a ani nevím co bych o něm mohl napsat. Je zřejmě jako prázdná láhev, z které utekl magický Gin, který dříve vykouzlil magický příběh. CGI nepatří také k tomu nejlepšímu a dinosauři i když vypadají dobře a hrozivě v pár momentech vypadají jako kdyby vypadli z grotesky Laurel a Hardy. Hlavně v některých momentech, kdy nahání naše herce při útěku. Neustále zdvižená ruka ve stylu Neo z Matrixu či mistra Yody, která zastavuje jedny z nejhrozivějších predátorů, kteří kdy kráčeli po planetě Zemi je už také přehnaná a únavná. Jediný světlý okamžik filmu byl začátek, a pak úplný konec, kdy byla zatmívačka. Smutné je i to, že jsme se začali u filmu nudit a kontrolovali, kdy bude konec, což se nám u jiných filmů Jurských světů a parků nestalo. Jediné pozitivum, které na celém filmu shledávám je ten, že jsem ho neviděl v kině a tím pádem jsem se nepodílel na tom, aby náhodou utržil. Slabých 50%. Doufejme, že už nechají dinosaury odpočívat v pokoji, protože toto si opravdu naše prehistorické legendy nezasloužili.
Po prvním shlédnutí jsem se k tomuto filmu stavil poměrně vlažně. Dinosauři a King Kong čí obří stonožky a jiná havěť mi přišla jako nesourodý koktejl, ale pak jsem se po několika letech shlédl tento film znovu v televizi, pak jsem ho viděl za nějaký čas znovu a pak zase a s každým dalším shlédnutím jsem začal oceňovat jeho speciálnost. Po úvodním špinavém, hlasitém a barevném New Yorku let 30., který nám nastiňuje zoufalou situací lidí v období ekonomické krize, se vrháme za tajuplným dobrodružstvím na širý oceán, kam se pouští sobecký filmař Jack Black, s chamtivým kapitánem, hezkou a naivní herečkou, nafrněným hercem a submisivním scénáristou, a s nadějí na natočení filmu, který jim vydělá balík. Postavy jsou jednoduché a jednodimenzionální, ale to v tomto dobrodružném, místy až hororovém snímku vůbec nevadí. Atmosféra, kdy Jack Black hledá Ostrov lebek, který ne a ne najít a celou dobu všem lže, hraje o čas, postupně houstne až nakonec přes vstavení celé lodi a posádky do smrtelného nebezpečí ostrov najde. Pak začíná akční jízda, plná hororových scén, pocitu beznaděje a všudypřítomného nebezpečí, kde se opět ukazuje, že touha po natočení filmu převládá nad morálními zásadami. Po několika naprosto skvělých více akčních a některých až hororových scénách, kdy cítíte beznaděj a smrt kolem, potkáváme nejkomplexnější a nejcharismatičtější postavu celého filmu - King Konga. Velkého agresivního opičáka, který je pod svou hrůzostrašnou maskou, citlivý a něžný tvor, který je tak osamělý. Finále filmu, kdy se vracíme zpět do New Yorku je opět estrádou akce, která se blíží ke svému nevyhnutelnému konci, ovšem Jackson nezapomněl na kratičkou pauzu, znovushledání krásky a zvířete, před velkým finále, kdy Kong bojuje proti něčemu, co nemůže porazit. Tento film pro mě vyzrál jako dobré víno. Balancuje mezi spektáklem a komorními až minimalistickými scénami a ve svém žánru patří k tomu nejlepšímu. Jackson ve své vrcholné formě.
Ať si kdo chce co chce říká, ale toto je ta nejlepší pocta béčkovým akčním filmům z let 80., nabitá téměř všemi hvězdami z tohoto období. Je to krvavá výbušná slátanina naplněná starými stokrát opakovanými hláškami, které ale stejně baví. Dodnes si pamatuji jak jsem byl v kině zaražený do sedačky, cpal se popcornem a nemohl se přestat přihlouple usmívat. Toto se Sylvesterovi povedlo snad ještě o něco lépe, než první díl a bavilo mě sledovat všechny mé nejoblíbenější akční hrdiny pohromadě. Surová, čirá, násilná filmová zábava a klenot žánru. Nachystejte si popcorn a užívejte na plný plyn
Red pro mě bylo ve své době velmi svěží žánrovou komedií o stárnoucích špionech, kteří se snaží užívat si svou penzi, ovšem jejich hříchy z minulosti je přeci jen nakonec doženou. Příjemná oddechovka, která Vás pobaví a vykouzlí úsměv na tváři. Duo Willis a Malkovich pozvedávají celkovou úroveň filmu, protože jinak bych zřejmě na celý film dříve či později zapomněl. Finální scéna kdy Willis veze Malkoviche v kolečku, zatímco za nimi okolí vybuchuje je skvělou tečkou za touhle bláznovou komedií.