jezek11

Komentáře 6

Od nejnovějších
  1. Gulliverovy cesty
    Gulliverovy cesty (2010)
    4.5
    Takže začnu hned od začátku - nejprve název. Jméno filmu Gulliverovy cesty je velmi zavádějící, a to hned ze dvou důvodů. Zaprvé hlavní hrdina realizuje pouze jednu cestu, do země Liliputánů (sice na chvíli zavítá na sousední ostrov obrů, ale je to stále v rámce oné jedné cesty a stejně drtivá většina příběhu se odehrává mezi ,,malými" lidmi). A zejména za druhé by název mohl u někoho vzbudit dojem, že se jedná o adaptaci slavného románu Jonathana Swifta, který byl parodií a satirou na tehdejší společnost a poměry (zejména v Anglii). Ale tato rodinná komedie má s literární předlouho velice pramálo společného. Jak je v Hollywoodu dobrým zvykem tvůrci zprznili na Swiftově díle téměř vše. Vzali si jen, to co potřebovali a zbytek prostě vypustili. Ohlodali ho téměř na kost a vypustili právě tu satirickou stránku, která tvořila základní kámen klasického díla. Jedná se přece o povrchní komedii pro děti, která se ale přeci jen snaží o nějaké to ponaučení. Hlavní hrdina je nesebevědomý, nerozhodný roznašeč kancelářské pošty, který se nemůže donutit k činu (pozvání na rande). Paralelu k jeho linii vyprávění najdeme i v zemi Liliputánů (Marshall z Himym). Nakonec se přeci jen oba stávají muži činu. Tvůrci do filmu zařadili řadu odkazů na slavné filmy. Bohužel transformerské vyvrcholení jen podtrhuje stupiditu snímku. Korunu všemu nasadila závěrečná společná písnička o tom, jak je válka špatná. Snad jediným plusem je fakt, že film obsahuje méně vulgárních gagů, než bývá v poslední době běžné.
  2. Komorník
    Komorník (2013)
    6.5
    Bohužel lehké zklamání. Název a popisek filmu mě nalákal na drama ukazující zákulisí Bílého domu, které divák doposud neměl šanci vidět. Ale nic takového se nakonec nekoná. Snímek natočený na základě skutečných událostí (jenž je ale hodně pozměněn) sice vypráví o osudech komorníka sloužícího přes třicet let prezidentům USA, ale pouze okrajově. Hlavním tématem je společenské postavení afroameričanů. Scény z Bílého domu jsou nudné, nic nového nepřinášející. Stále jen vidíme Whitakera nosícího vodu hlavě státu, jejíž herecké obsazení se každou chvíli mění. Film je pouze zajímavý plejádou známých osobností, které se v něm střídají. Nezachraňuje ho bohužel ani druhá již zmíněná dějová linie, která je velice povrchní a sestává pouze z výčtu známých historických událostí. Whitakerova rodina připomíná osudy Forresta Gumpa, namanou se totiž do všech důležitých milníků ve druhé polovině 20. století v dějinách Spojených států, ale bez vtipu (jako u Zemeckisova díla) či bez dramaticky vypjatých momentů. A závěr snímku silně zavání patosem. Prostě sterilní rutinně natočené životopisné drama.
  3. Lásky čas
    Lásky čas (2013)
    7.5
    Jeden z nejvýraznější tvůrců (ať na postu scénáristy či režiséra) romkomů v současnosti, Richard Curtis, přichází se svým dalším počinem, Lásky čas. Curtis si za svou dosavadní tvorbu již vysloužil výsostní postavení v rámci daného žánru a má téměř volnou ruku při tvorbě. V jeho nejnovějším filmu se příběh točí okolo postavy mladého muže, který se přestěhoval za prací do Londýna a snaží si najít lásku. K tomu mu může dopomoci jeho neobvyklá schopnost - cestování v čase. Snímek na rozdíl od předešlé Curtisovy tvorby je pohádkovější (již zmíněný motiv cestování v čase) a idyličtější. Sledujeme celkem pohodový vývoj vztahů bez výraznějších problémů, od seznámení po narození dětí. Snímek sice obsahuje konflikty, ale ty mají spíše charakter krátkodobý, vyústění nastane v následujících několika málo scénách. Cestování v čase má především (alespoň ve většině filmu) zábavnou funkci. Ke konci snímku už cestování slouží ke zlepšení rodinných vztahů a pomoci blízkým, čímž se humor vytrácí. Ale přesto se jedná o milou a pohodovou podívanou.
  4. Rozbitý svět
    Rozbitý svět (2012)
    7.5
    Rozbitý svět je zajímavý a hlavně kvalitní debut britského režiséra Rufuse Norrise, jenž se může pyšnit i několika cenami. Hlavním hybatelem kauzality je interakce mezi třemi rodinami, které spolu sousedí a bydlí na konci ulice. Každá má své problémy, dvě z nich nejsou úplné a třetí se musí starat o mentálně zaostalého syna. Ústřední hrdinkou je mladá dívka, Skunk, která po bezstarostných prázdninách nastupuje do školy. Prožívá svou první lásku, ale musí také čelit šikaně, a stává se svědkem a někdy i přímým účastníkem neradostných událostí světa dospělých. Zápornou úlohu zde ztvárnila sousedská rodina, tvořena třemi dcerami a otcem. Jejich jednání budete na jedné straně odsuzovat, ale na druhé straně budete jejich motivace chápat. Chronologické vyprávění je přerušováno flashbacky, které podají vysvětlení nastolené situace, která je doposud pro Skunk a samotného diváka otazníkem. Snímek v závěrečné části graduje a divák ani napětím nebude dýchat.
  5. V nitru Llewyna Davise
    V nitru Llewyna Davise (2013)
    7.5
    Bratři Coenovi začínali jako nezávislí tvůrci. Ale v polovině jejich dosavadní filmografie se přeorientovali na hollywoodskou mainstreamovou tvorbu. Společným znakem obou jejich období je fakt, že natáčejí vynikající filmy. Ať už se jedná o absurdní komedie anebo snímky s vážnějším tónem (či kombinace obojího, jak jsme u této dvojice zvyklí), vždy je to výjimečný filmový zážitek. Ačkoliv nyní tvoří žánrové středoproudové snímky, V nitru Llewyna Davise je jakýsi úskok zpět do alternativnější podoby tvorby. Jedná se o hudební drama, které sleduje poměrně krátký časový úsek hlavního hrdiny hudebníka. Ten se snaží vypořádat se svým osudem, jenž mu není zrovna nakloněn. Bez peněz, bez střechy nad hlavou a bez svého přítele a pracovního partnera v jedné osobě se protlouká životem, jak se jen dá. Jde od jednoho k druhému a potkává nejrůznější postavy (či kočky), které ztvárňují známí hollywoodští herci. Ti se ale dlouho na plátně neohřejí, jak rychle se objevili, tak také rychle zmizí. Nejsme svědky zásadních životních situací hlavního hrdiny, ale spíše jeho denní rutiny, kdy zrovna neví, kde večer složí hlavu. Coenové diváka zavedou do pochmurného a sychravého New Yorku začátku 60.let s tragikomickou atmosférou. Snímek má spíše epizodní charakter a hlavní hrdina se nachází v začarovaném kruhu, čemuž odpovídá začátek i konec filmu.
  6. Žena v kleci
    Žena v kleci (2013)
    7.5
    Severské země jako by chtěly ovládnout krimi žánr. Po úspěchu a vzoru titulů jako Milenium či Lovci hlav spatřila světlo světa další adaptace bestselleru nesoucí název v českém překladu Žena v kleci. Lehce nadprůměrný počin se bohužel pohybuje v poměrně zajetých a známých kolejí daného žánru, z čehož plyne, že nic nového ani ozvláštňujícího nepřináší. Na druhé straně to ale znamená celkem solidně odvedenou práci. Hlavní hrdina z nefunkčního manžeství a nesoucí si na svých bedrech trauma z nepovedené akce je přeložen na nové zřízené a podřadné oddělení zabývající se nevyřešenými případy, kde se ihned pouští do prvního z nich. Film se odehrává ve dvou paralelních linií. První sledující vyšetřování je reprezentováná dvojicí policistů z již zmíněného oddělení. Druhá, jdoucí i do minulosti, ukazuje samotný osud oběti. Divákovi je tedy odepřeno možné napětí plynoucí z nevědomí a nejistoty, jestli údajně mrtvá žena je skutečně mrtvá. Snímek (již těšící se na pokračování) se vyznačuje bezchybnou vizuální stránkou a pro krimi žánr tak typickou pochmurnou a sychravou atmosférou. Jednoduchý příběh, jehož rozzuzlení může někoho napadnout již v průběhu, rozhodně nikoho neurazí, ale znamená také nedosažení kvalit jeho předchůdců.