Al Jourgensen

Allen David Jourgensen se narodil roku 1958 v Havaně kubánským rodičům, nicméně již v raném věku s matkou přesídlil do USA, kde převzal příjmení svého norského otčíma. Rodina se přestěhovala z Denveru do Chicaga, kde Al začal chodit do školy. Když mu bylo osm let, dostal silný úder do hlavy baseballovou pálkou, a toto zranění na něm zanechalo trvalé následky, které musel začít tlumit užíváním léků. S nevlastním otcem, který pracoval jako mechanik u závodních aut, často navštěvoval automobilová klání, kde přičichl k divočejšímu stylu života a rockové hudbě.

V pouhých čtrnácti letech si odbyl první pobyt na klinice, kde se léčil ze závislosti na zmiňovaných lécích. V roce 1976 odmaturoval a odešel studovat na univerzitu, kde potkal Franka Nardiella, s kterým založil svoji první punkovou kapelu „Special affect“. Zanedlouho Alain zanechal definitivně studií i této kapely. Živil se různými podřadnými pracemi, ale účinkoval i jako DJ (říkal si „Dog“) či prodavač v obchodě s hudbou.

V roce 1981 Alain zakládá svou vlastní skupiny „Ministry“ pojmenovanou podle filmu Fritze Langa „Ministry of Fear“. První singl vychází u chicagské společnosti Wax Trax Records, která byla zaměřená především na tvrdou elektroniku a industriál, kteréžto styly se v této době začaly silně profilovat. V roce 1983 Ministry vychází první album With Sympathy. Deska se veze na novoromantické vlně kapel jako Human League nebo Visage. Alain se ale čím dál více zajímá o tvrdší formy elektronické hudby inspirován evropskou vlnou Electronic Body Music. Začíná experimentovat se zvuky a ruchy a celkový „sound“ i image Ministry se čím dál více přiostřují. Tyto pokusy později shrnuje na albu Twelve Inch Singles. V roce 1986 se pokusil definitivně vymanit z nasládlé atmosféry „With Sympathy“ vydáním alba „Twitch“, ještě to však stále nebylo úplně to, co udělalo z Alaina kultovní postavu elektronické scény.

Zlomovým se pro další Alainovo směřování stalo setkání s Jello Biafrou (předákem legendární punkové kapely „Dead Kennedys“) a hlavně kytaristou a klávesistou Paulem Barkerem, který se připojil k Ministry po vydání alba Twitch. Pod vlivem těchto pánů se Al znovu chopil kytary a vzpomněl si na své punkové kořeny. Z ministry se stala elektro-industriální-metalová nálož, která do té doby neměla nikde obdoby.

V roce 1988 vychází přelomová deska v Alainově tvorbě – „The Land of Rape and Honey“. Ta je za pouhý rok následována brutální nahrávkou „The Mind is a Terrible Thing to Taste“ a legendárním turné, které následovalo. Alain se stává určující osobou elektro-industriální scény, nejen, že produkuje a vypomáhá ostatním skupinám (např. Skinny Puppy), ale sám je jak utržený z řetězu zakládá jeden boční projekt za druhým. Mezi nejznámější patří „Revolting Cocks“, kapela proslulá svou pódiovou prezentací a extrémním zvukovým terorismem, ve které kromě Alaina a Barkera vystupují Luc van Acker, William Rieflin („The Blackouts“), Richard 23 („Front 242“), Nivek Ogre („Skinny puppy“) a mnoho dalších.

Z dalších Alainových projektů můžeme dále jmenovat skupinu „Lard“ (s Jello Biafrou a dalšími), „Pailhead“ (se členy hardcorové legendy „Fugazi“), „1000 Homo Dj´s“ (s Trentem Reznorem z „Nine inch nails“ a dalšími), „Acid Horse“ (se členy „Cabaret Voltaire“), „W.E.L.T.“ (s Nivekem Ogrem) a mnoho dalších!

Alain přímo hýří nápady, je na vrcholu tvůrčích sil a svoji vedoucí pozici na scéně potvrzuje v roce 1992, kdy Ministry vydávají jejich komerčně nejúspěšnější album „Psalm 69“. Úvodní singl „Jesus Built My Hot Rod“ se stal dokonce nejprodávanějším singlem Warner Bros. zmíněného roku. Přesto deska ani píseň nepřinášely vstřícné kroky a ústupky směrem k širšímu publiku, snad jen větší zapojení klasických nástrojů na úkor sampleru.

Kolem roku 1995 se však nad Alainem začínají stahovat mračna. Začíná umělecky stagnovat – ne že by se tvorba Ministry a Revolting Cocks nevyvíjela, ale „žánrotvůrci“ přeci jen nejste každý den. K tomu se přidávají i problémy ryze osobní, rozvádí se svou dlouholetou partnerkou Patti a začíná kolem něj obcházet smrt. Napřed byl obviněn ze smrti básnířky Lorrie Jacksonové, kterou nalezli předávkovanou drogami pár hodin poté, co opustila Alův večírek. Alain je nařčen z toho, že je členem gangu, který obchoduje s tvrdými drogami, obvinění se sice nepodaří prokázat, ale to, že kvůli nadměrné konzumaci drog Alain balancuje na hraně života a smrti téměř každý den, je pravdou. Zanedlouho umírají další dva Alovi blízcí - Jim Nash (zakladatel chicagského labelu WAX TRAX) a bubeník Jeff Ward (LARD, Nine Inch Nails), Al se stěhuje do Texasu, ale zde ho zadržuje policie za držení drog, verdikt je pět let podmínky a metadonová léčba. Zážitky z tohoto období života později Alain otiskl v temném a industriálním albu „Filth Pig“.

Od konce devadesátých let Ministry produkují vesměs průměrná alba, ale jak s nimi, tak s koncertními šňůrami slaví úspěchy. Někdy je to ovšem spíše žití z vlastní legendy. Mezi známé skladby té doby patří především „Bad Blood“, která se objevila na soundtracku k „Matrixu“ a „What Abou Us?“, kterou skupina připravila speciálně pro film Stevena Spielberga „A.I. Artificial intelligence“. Ve filmu si celá skupina dokonce střihla cameo roli a Al později prohlásil, že tato skutečnost zachránila kapelu před rozpadem. V roce 2004 odchází dlouholetý Alův kamarád a spolupracovník Paul Barker. Projev skupiny začíná být díky Barkerově absenci čím dál více metalový a díky Alovým aktivitám čím dál více politický. Al ostře vystupuje proti prezidentu Bushovi, jak ve svém díle, tak v jeho následné produkci (k vidění bylo např. sexuální a jiné násilí páchané na figuríně s podobiznou G. Bushe během koncertů a jiné taškařice).

V současné době žije Al v poklidu v El pasu v Texasu na svém ranči. Kvůli nezávislosti na velkých labelech založil svůj vlastní, s názvem 13th Planet Records, zároveň vlastní i nahrávací studio. Na koncertování se už začíná cítit starý, ale slibuje ještě nové nahrávky od několika svých projektů.

Josef "J.Connor" K