Fabio Vacchi: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Fabio Vacchi: Filmy a seriály

  • Centochiodi
    Centochiodi (2007)
    Film
    Mladý italský profesor boloňské univerzity se rozhodne radikálně změnit svůj dosavadní způsob života. Nalézá nové útočiště ve staré opuštěné vile, kde tráví většinu času studováním knih. Režisér zde rozvíjí humanistické a existenciální ideály, které vztahuje ke svému hrdinovi. Pro Olmiho není důležitý příběh ani vyprávění, ale zaměření na samotnou postavu jako esenciální podstatu dnešního světa. Stejně důležitým prvkem je motivace profesora, jeho rozhodnutí odcizit se svému okolí i reálnému bytí a zasvětit svoji pozornost čtení knih. Namísto pouhého chronologického řazení navazujících událostí se tvůrce snaží především zprostředkovat humanistické poselství skrze obraz a život své postavy.
    [Zdroj: Febiofest 2008]
    Žánry:Drama
    62%
    Mladý italský profesor boloňské univerzity se rozhodne radikálně změnit svůj dosavadní způsob života. Nalézá nové útočiště ve staré opuštěné vile, kde tráví většinu času studováním knih. Režisér zde rozvíjí humanistické a existenciální ideály, které vztahuje ke svému hrdinovi. Pro Olmiho není důležitý příběh ani vyprávění, ale zaměření na samotnou postavu jako esenciální podstatu dnešního světa. Stejně důležitým prvkem je motivace profesora, jeho rozhodnutí odcizit se svému okolí i reálnému bytí a zasvětit svoji pozornost čtení knih. Namísto pouhého chronologického řazení navazujících událostí se tvůrce snaží především zprostředkovat humanistické poselství skrze obraz a život své postavy.
    [Zdroj: Febiofest 2008]
    Žánry:Drama
    1
  • Gabrielle
    Gabrielle (2005)
    Film

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    60%

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    2