Sulkhan Tsintsadze: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Sulkhan Tsintsadze: Filmy a seriály

  • 1
  • Otec vojáka
    Otec vojáka (1964)
    Film
    Druhá světová válka. Gruzínský vesničan Giorgi Macharašvili jede navštívit raněného syna. V nemocnici jej nenajde, a proto se vydá ho hledat. Stává se tak svědkem a přímým účastníkem válečných událostí, které jej přivedou až do Berlína. V titulní roli vysoce oceňovaný Sergo Zakariadze.

    Režisér Revaz Čcheize debutoval společně s Tengizem Abuladzem. Jejich Oslík (1955, uveden v závěru loňské LFŠ 2006) slavil úspěchy na mezinárodním festivalech (Cannes, Edinburg) a upozornil světovou veřejnost na přitažlivou svébytnost gruzínské kinematografie. Po tomto snímku se cesty obou tvůrců rozešly. Zatímco Abuladze směřoval ke stylizovanější poetičnosti, Čcheidze zůstal v prozaičtější poloze vyprávění. S oblibou budoval ostře dramatické situace, jež mu umožňovaly detailní prokreslení charakterů. Na takovém „půdorysu“ byl postaven i film Otec vojáka, jehož děj se odehrával během druhé světové války.

    Scénář k němu napsal Suliko Žgenti, který v něm zúročil vlastní frontovou zkušenost a také osobní vzpomínku na matku, jež za ním přijela na návštěvu do nemocnice, kde jej ale už nezastihla, protože tři dny před tím ho propustili a on se vrátil ke své vojenské jednotce.

    Tato situace nechybí ani v Čcheidzeho filmu, ovšem s tím rozdílem, že rodičem je zde muž, stárnoucí Giorgi Macharašvili, jenž se nedá zastrašit a hledá svého syna Goderziho tak dlouho, až se sám stane vojákem a doputuje s Rudou armádou až do Berlína.

    Otec vojáka zaznamenal u veřejnosti nebývalý ohlas. Do Macharašviliho postavy si diváci projektovali vlastní životní osudy, rozuměli počínání otce, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Sergo Zakariadze (1909 – 1971, uvidíme jej též jako doktora Levana v Danělijově snímku Nebuď smutný). Zakariadze dobře zvládl i méně obvyklé vlastnosti svého hrdiny, k nimž patřil zejména údiv a pokora nad vinnou révou, jež byly pro něj jako obyvatele Kachetie, jedné z nejúrodnějších oblastí Gruzie, přirozenou součástí osobnosti.

    Na Zakariadzeho památku, ale především na památku každého, kdo za války bojoval proti nepříteli, vznikla v kachetské obci Guardžaani patnáctimetrová měděná socha otce vojáka. Navrhoval ji Merab Berdzenišvili a slavnostně byla odhalena 9.5. 1978. Promítání Otce vojáka se stalo každoroční součástí tamních oslav Dne vítězství.

    Natáčení Čcheidzeho filmu se zúčastnila vojska Moskevského, Zakavkazského a Pobaltského vojenského okruhu. K vyvolání co největší autenticity v něm byly použity úryvky z archivních dokumentárních snímků. (Tomáš Hála, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaVálečný
    75%
    Druhá světová válka. Gruzínský vesničan Giorgi Macharašvili jede navštívit raněného syna. V nemocnici jej nenajde, a proto se vydá ho hledat. Stává se tak svědkem a přímým účastníkem válečných událostí, které jej přivedou až do Berlína. V titulní roli vysoce oceňovaný Sergo Zakariadze.

    Režisér Revaz Čcheize debutoval společně s Tengizem Abuladzem. Jejich Oslík (1955, uveden v závěru loňské LFŠ 2006) slavil úspěchy na mezinárodním festivalech (Cannes, Edinburg) a upozornil světovou veřejnost na přitažlivou svébytnost gruzínské kinematografie. Po tomto snímku se cesty obou tvůrců rozešly. Zatímco Abuladze směřoval ke stylizovanější poetičnosti, Čcheidze zůstal v prozaičtější poloze vyprávění. S oblibou budoval ostře dramatické situace, jež mu umožňovaly detailní prokreslení charakterů. Na takovém „půdorysu“ byl postaven i film Otec vojáka, jehož děj se odehrával během druhé světové války.

    Scénář k němu napsal Suliko Žgenti, který v něm zúročil vlastní frontovou zkušenost a také osobní vzpomínku na matku, jež za ním přijela na návštěvu do nemocnice, kde jej ale už nezastihla, protože tři dny před tím ho propustili a on se vrátil ke své vojenské jednotce.

    Tato situace nechybí ani v Čcheidzeho filmu, ovšem s tím rozdílem, že rodičem je zde muž, stárnoucí Giorgi Macharašvili, jenž se nedá zastrašit a hledá svého syna Goderziho tak dlouho, až se sám stane vojákem a doputuje s Rudou armádou až do Berlína.

    Otec vojáka zaznamenal u veřejnosti nebývalý ohlas. Do Macharašviliho postavy si diváci projektovali vlastní životní osudy, rozuměli počínání otce, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil Sergo Zakariadze (1909 – 1971, uvidíme jej též jako doktora Levana v Danělijově snímku Nebuď smutný). Zakariadze dobře zvládl i méně obvyklé vlastnosti svého hrdiny, k nimž patřil zejména údiv a pokora nad vinnou révou, jež byly pro něj jako obyvatele Kachetie, jedné z nejúrodnějších oblastí Gruzie, přirozenou součástí osobnosti.

    Na Zakariadzeho památku, ale především na památku každého, kdo za války bojoval proti nepříteli, vznikla v kachetské obci Guardžaani patnáctimetrová měděná socha otce vojáka. Navrhoval ji Merab Berdzenišvili a slavnostně byla odhalena 9.5. 1978. Promítání Otce vojáka se stalo každoroční součástí tamních oslav Dne vítězství.

    Natáčení Čcheidzeho filmu se zúčastnila vojska Moskevského, Zakavkazského a Pobaltského vojenského okruhu. K vyvolání co největší autenticity v něm byly použity úryvky z archivních dokumentárních snímků. (Tomáš Hála, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaVálečný
    2
  • 3
  • Šídlo
    Šídlo (1954)
    Film
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová — Sídlo prošívá na kolchoze bezstarostně mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou prvou lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    65%
    Barevná sovětská veselohra podle divadelní hry M. Baratašviliho. Marine Piradzeová — Sídlo prošívá na kolchoze bezstarostně mládí. Přichází však doba zkoušek na zemědělské škole, při kterých Šídlo neuspěje. Teprve nyní začíná rozvažovat o tom, kam ji zavedla její dosavadní bezstarostnost, nedostatečná péče otce i hýčkání tetiček a babiček. Nachází však pochopení u svých mladých přátel, v jejichž kolektivu na drůbeží farmě začne pracovat. V novém prostředí a práci nachází také novou radost a po drobných zápletkách i svou prvou lásku. (FILMOVÝ PŘEHLED 5 / 1955)
    4