Adrian Street: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Adrian Street: Filmy a seriály

  • Boj o oheň
    Boj o oheň (1981)
    FilmRole: The Kzamm Tribe
    • iVysílání
    Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v MEDVĚDOVI se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jejich gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za susedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získaním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásna kamera (kanadské, skótske a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oskarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky.
    75%
    Jeden z nejambicióznějších experimentů 80. let, kterým se u diváků i kritiky proslavil tvůrce i u nás známých filmů. Podobně jako později v MEDVĚDOVI se ve filmu vůbec nemluví (když si odmyslíme umělou "řeč" pralidí a jejich gestické vyjadřování). Ve jménu symbolické zkratky Annaud konfrontuje typy člověka, vzdálené 10 000 let (australopitekus žije s neandrtálcem a mají za susedy obyvatelé z dob neolitu), nechce být archeologickou rekonstrukcí. Strastiplná cesta trojice pravěkých lidí za získaním ohně není jen snahou o přežití, ale i cestou za "polidštěním". Trojice hrdinů začíná chápat pojmy jako láska, přátelství či smích. Vedle velkorysé režie (technicky obtížný film byl natočen za pouhých 13 týdnů) patří ke kladům díla výrazná patetická hudba, krásna kamera (kanadské, skótske a keňské exteriéry) a starostlivě vybraní herci. Film byl natočen podle románu J. H. Rosnyho a z oskarového klání roku 1983 neodešel nadarmo - získal Oscara za masky.
    1
  • Canterburské povídky
    Canterburské povídky (1972)
    FilmRole: Fighter
    • Max
    Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
    60%
    Tento koprodukční italsko-francouzský film natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středověkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru DEKAMERON (1970), třetí částí byl snímek KYTICE Z TISÍC A JEDNÉ NOCI (1974). Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film SALÓ ANEB 120 DNŮ SODOMY, v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.
    2
  • 3