?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Guram Pirtskhalava: Filmy a seriály

  • První vlaštovka
    1
  • Prosba
    Prosba (1967)
    Film
    Podobenství o věčném boji Dobra a Zla, natočený na motivy básní Važi Pšavely. Černobílý film asketické krásy se skládá ze dvou příběhů, které se odehrávají se ve skalnatých scenériích mezi horaly, jejichž život se řídí dávnými tradicemi. Dva protikladné mravní póly zde ztělesňují Panna a Skřet. Gruzínské filmy vytvářely v někdejší sovětské kinematografii určitou enklávu tvorby odlišné od běžně žádaného "socialistického realismu", prostřednictvím většinou komediálně laděných příběhů o rázovitých gruzínských postavičkách přinášely pohled na odlišnou mentalitu i životní hodnoty. Patří mezi ně i díla Tengize Abuladzeho, směřujícího ke složitě vrstveným podobenstvím. Jedním z nich je Prosba, vynalézavě využívající černobílých širokoúhlých kompozic a prosazující meditativní přístup jako základ niterného prohmatávání odvěkých lidských konfliktů i vášní. Režisér se inspiroval třemi poémami gruzínského básníka Važi Pšavely (1861-1915). Neusiloval o jejich doslovný převod, který ostatně ani nebyl možný, pokusil se v obrazech vyjádřit to, co Pšavela postihl slovy. Základem celého příběhu se stává lyrická poéma nazvaná Prosba, jejíž hrdina zosobňuje básníkovy myšlenky o nutnosti bránit základní lidské hodnoty. Do dění vstupují i dvě alegorické postavy, ztělesňující protikladné mravní póly - panna-nevěsta odkazuje k čistotě a neposkvrněnosti, ohavný skřet se připodobňuje všudypřítomnému zlu, k ďábelskému mámení. Samotné téma střetu dobra a zla, ponořené do chmurných baladických obrazů s dominující drsnou hornatou krajinou, se rozvíjí ve dvou příbězích ze života horalů, odedávna poznamenaných sváry i krevní mstou. Každé odmítnutí uznávaných tradic se přitom může vymstít, jak okusí statečný bojovník, jenž dostihne jinověrce, zloděje koní, a smrtelně jej zraní. Když je však svědkem jeho statečného umírání, ovládnou jej pochybnosti, zda zabíjení přináší rozumné řešení - a nakonec je i s rodinou z rodného společenství vyobcován. Druhý příběh se dotýká příkazu pohostinnosti, nad nímž může zvítězit slepá zaslepenost. Když zbloudivší cizinec, hostitelem marně chráněný, odmítne provést oběť cizím bohům, přivolá na sebe zlobnou odezvu. A režisér se ústy básníkovými táže, zda tupý, lhostejný dav, nečinně přihlížející zločinu, se stává spoluviníkem špatnosti, zkoumá, nakolik rezignace napomáhá prosazovat zlo. Říká, že vzdát se obrany dobra je tím nejhorším skutkem, protože duchovně znevolňuje. Ačkoli Abuladze svůj film situoval do "bezpečnější" časové nezakotvenosti, cenzoři postřehli dvojznačné metaforické poselství - a dva roky váhali s jeho uvolněním do kin. A teprve po sedmi letech dovolili, aby se účastnil festivalu autorských filmů v San Remu. Prosba tam zvítězila. Do českých kin pronikla až v roce 1981. [Jan Jaroš, LFŠ 2007]
    Žánry:Drama
    Hrají:Spartak BagashviliRusudan KiknadzeRamaz ChkhikvadzeOtar MegvinetukhutsesiZura QapianidzeIrakli Uchaneishvili
    Režie:Tengiz Abuladze
    74%
    Podobenství o věčném boji Dobra a Zla, natočený na motivy básní Važi Pšavely. Černobílý film asketické krásy se skládá ze dvou příběhů, které se odehrávají se ve skalnatých scenériích mezi horaly, jejichž život se řídí dávnými tradicemi. Dva protikladné mravní póly zde ztělesňují Panna a Skřet. Gruzínské filmy vytvářely v někdejší sovětské kinematografii určitou enklávu tvorby odlišné od běžně žádaného "socialistického realismu", prostřednictvím většinou komediálně laděných příběhů o rázovitých gruzínských postavičkách přinášely pohled na odlišnou mentalitu i životní hodnoty. Patří mezi ně i díla Tengize Abuladzeho, směřujícího ke složitě vrstveným podobenstvím. Jedním z nich je Prosba, vynalézavě využívající černobílých širokoúhlých kompozic a prosazující meditativní přístup jako základ niterného prohmatávání odvěkých lidských konfliktů i vášní. Režisér se inspiroval třemi poémami gruzínského básníka Važi Pšavely (1861-1915). Neusiloval o jejich doslovný převod, který ostatně ani nebyl možný, pokusil se v obrazech vyjádřit to, co Pšavela postihl slovy. Základem celého příběhu se stává lyrická poéma nazvaná Prosba, jejíž hrdina zosobňuje básníkovy myšlenky o nutnosti bránit základní lidské hodnoty. Do dění vstupují i dvě alegorické postavy, ztělesňující protikladné mravní póly - panna-nevěsta odkazuje k čistotě a neposkvrněnosti, ohavný skřet se připodobňuje všudypřítomnému zlu, k ďábelskému mámení. Samotné téma střetu dobra a zla, ponořené do chmurných baladických obrazů s dominující drsnou hornatou krajinou, se rozvíjí ve dvou příbězích ze života horalů, odedávna poznamenaných sváry i krevní mstou. Každé odmítnutí uznávaných tradic se přitom může vymstít, jak okusí statečný bojovník, jenž dostihne jinověrce, zloděje koní, a smrtelně jej zraní. Když je však svědkem jeho statečného umírání, ovládnou jej pochybnosti, zda zabíjení přináší rozumné řešení - a nakonec je i s rodinou z rodného společenství vyobcován. Druhý příběh se dotýká příkazu pohostinnosti, nad nímž může zvítězit slepá zaslepenost. Když zbloudivší cizinec, hostitelem marně chráněný, odmítne provést oběť cizím bohům, přivolá na sebe zlobnou odezvu. A režisér se ústy básníkovými táže, zda tupý, lhostejný dav, nečinně přihlížející zločinu, se stává spoluviníkem špatnosti, zkoumá, nakolik rezignace napomáhá prosazovat zlo. Říká, že vzdát se obrany dobra je tím nejhorším skutkem, protože duchovně znevolňuje. Ačkoli Abuladze svůj film situoval do "bezpečnější" časové nezakotvenosti, cenzoři postřehli dvojznačné metaforické poselství - a dva roky váhali s jeho uvolněním do kin. A teprve po sedmi letech dovolili, aby se účastnil festivalu autorských filmů v San Remu. Prosba tam zvítězila. Do českých kin pronikla až v roce 1981. [Jan Jaroš, LFŠ 2007]
    Žánry:Drama
    Hrají:Spartak BagashviliRusudan KiknadzeRamaz ChkhikvadzeOtar MegvinetukhutsesiZura QapianidzeIrakli Uchaneishvili
    Režie:Tengiz Abuladze
    2
  • Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře
    Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996)
    FilmRole: Platoon

    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    Žánry:KomedieRomantickýRetro
    Hrají:Pierre RichardMicheline PresleNino KirtadzeJean-Yves GautierTemuri QamkhadzeRamaz Chkhikvadze
    Režie:Nana Dzhordzhadze
    65%

    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    Žánry:KomedieRomantickýRetro
    Hrají:Pierre RichardMicheline PresleNino KirtadzeJean-Yves GautierTemuri QamkhadzeRamaz Chkhikvadze
    Režie:Nana Dzhordzhadze
    3

VOD žebříčky