Frunzik Mkrtchyan: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Frunzik Mkrtchyan: Filmy a seriály

  • Muž na svém místě
    Muž na svém místě (1977)
    FilmRole: Ruben Khachikyan (Rubik-djan)
    Na historku scenáristy Reza Gabriadzeho o vesnickém pilotovi, který lítal vrtulníkem z těžko dostupných osad hornaté části Gruzie do města a který si svůj dopravní prostředek přivazoval na noc ke stromu, si vzpomněl Danělija, když přepracovával výrazně melodramatický scénář Viktorie Tokarevové. V jeho komedii Muž jak se patří denně přepravuje z vysokohorské vesnice Omalo do města Telavi pětatřicetiletý Valiko lidi, balíky, zvířata. Pro své letecké schopnosti je přezdíván Sokol, v gruzínštině „Mimino“, jak zní i původní název filmu.
    Žánry:Komedie
    80%
    Na historku scenáristy Reza Gabriadzeho o vesnickém pilotovi, který lítal vrtulníkem z těžko dostupných osad hornaté části Gruzie do města a který si svůj dopravní prostředek přivazoval na noc ke stromu, si vzpomněl Danělija, když přepracovával výrazně melodramatický scénář Viktorie Tokarevové. V jeho komedii Muž jak se patří denně přepravuje z vysokohorské vesnice Omalo do města Telavi pětatřicetiletý Valiko lidi, balíky, zvířata. Pro své letecké schopnosti je přezdíván Sokol, v gruzínštině „Mimino“, jak zní i původní název filmu.
    Žánry:Komedie
    1
  • Kavkazskaja plennica, ili Novje priključenija Šurika
    Kavkazskaja plennica, ili Novje priključenija Šurika (1966)
    FilmRole: Jabrail
    80%
    2
  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1969)
    FilmRole: Turkish smuggler
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    80%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    3
  • 4
  • 5
  • Yerankyuni
    Yerankyuni (1967)
    FilmRole: Gaspar
    Třináctiletý Hovik vyrůstal s pěti kováři, kteří vytvářeli jednu partu, ač každý z nich byl jiný. Přátelská soudržnost však nemohla trvat navždy. Nejdříve se jeden z nich oženil, potom přišla válka, nakonec i Hovik musel vykročit vlastní cestou. Oblíbený arménský film s výbornými hereckými výkony.

    Snímek Trojúhelník již od svého vzniku patří k arménské filmové klasice. Vypravěčem je chlapec jménem Hovik, který v předválečné Arménii prožívá své dětství a provází nás příběhem zarámovaným do prostředí malé kovářské dílny, jíž se pro její tvar říká Trojúhelník. Osazenstvo kovárny tvoří (včetně Hovikova otce) pět kovářů, z nichž každý je zcela jiný, ať už vzhledem, náturou, původem či životními zkušenostmi. Jeden se narodil v Gruzii, druhý unikl tureckým masakrům, další žil v Americe, všechny však spojuje vzájemné přátelství a jméno Mkrtič. Ve volném sledu kapitol sledujeme Hovikovýma očima nejrůznější životní peripetie, které kovárnou procházejí a poznamenávají osudy jejích členů. Mko se na začátku setkává s nepochopením ze strany svých kolegů kvůli jeho vztahu s ruskou dívkou, Gaspar, legenda města, má své tajemství a tím vším prostupuje malý Hovik jako průvodce a komentátor, od relativně bezstarostného předválečného období až po nástup druhé světové války. A přestože se v příběhu potvrdí známé „nic netrvá věčně“, nevyznívá snímek depresivně. Naopak zde figuruje nadsázka, ironie a hlavně vlídnost - díky zvolené optice dětského pohledu. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    71%
    Třináctiletý Hovik vyrůstal s pěti kováři, kteří vytvářeli jednu partu, ač každý z nich byl jiný. Přátelská soudržnost však nemohla trvat navždy. Nejdříve se jeden z nich oženil, potom přišla válka, nakonec i Hovik musel vykročit vlastní cestou. Oblíbený arménský film s výbornými hereckými výkony.

    Snímek Trojúhelník již od svého vzniku patří k arménské filmové klasice. Vypravěčem je chlapec jménem Hovik, který v předválečné Arménii prožívá své dětství a provází nás příběhem zarámovaným do prostředí malé kovářské dílny, jíž se pro její tvar říká Trojúhelník. Osazenstvo kovárny tvoří (včetně Hovikova otce) pět kovářů, z nichž každý je zcela jiný, ať už vzhledem, náturou, původem či životními zkušenostmi. Jeden se narodil v Gruzii, druhý unikl tureckým masakrům, další žil v Americe, všechny však spojuje vzájemné přátelství a jméno Mkrtič. Ve volném sledu kapitol sledujeme Hovikovýma očima nejrůznější životní peripetie, které kovárnou procházejí a poznamenávají osudy jejích členů. Mko se na začátku setkává s nepochopením ze strany svých kolegů kvůli jeho vztahu s ruskou dívkou, Gaspar, legenda města, má své tajemství a tím vším prostupuje malý Hovik jako průvodce a komentátor, od relativně bezstarostného předválečného období až po nástup druhé světové války. A přestože se v příběhu potvrdí známé „nic netrvá věčně“, nevyznívá snímek depresivně. Naopak zde figuruje nadsázka, ironie a hlavně vlídnost - díky zvolené optice dětského pohledu. (LFŠ 2007)
    Žánry:Drama
    6
  • 7
  • 8
  • 9
  • Dobrodružství Ali-Baby a 40 loupežníků
    Dobrodružství Ali-Baby a 40 loupežníků (1980)
    Film
    • Netflix
    Nejznámější pohádka z knihy Tisíc a jedna noc líčí dobrodružství odvážného Ali-Baby,který se střetne s Abu Hasanem a jeho bandou a odhalí jeskyni,kde mají loupežníci ukryté naloupené poklady. Film spojuje pohádkové prvky se skutečným životem starobylého města Džajpúr. Scénář je obohacen o nové epizody a charaktery, mnohdy byly motivy jednání hrdinů přehodnoceny. Ústřední postavu vytvořil Dharmendra (v českém znění Jan Schánilec), Abu Hasana hraje Rolan Bykov (Petr Haničinec) a Mardžinu Hema Maliniová (Veronika Freimanová).
    65%
    Nejznámější pohádka z knihy Tisíc a jedna noc líčí dobrodružství odvážného Ali-Baby,který se střetne s Abu Hasanem a jeho bandou a odhalí jeskyni,kde mají loupežníci ukryté naloupené poklady. Film spojuje pohádkové prvky se skutečným životem starobylého města Džajpúr. Scénář je obohacen o nové epizody a charaktery, mnohdy byly motivy jednání hrdinů přehodnoceny. Ústřední postavu vytvořil Dharmendra (v českém znění Jan Schánilec), Abu Hasana hraje Rolan Bykov (Petr Haničinec) a Mardžinu Hema Maliniová (Veronika Freimanová).
    10