Georgi Daneliya: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Georgi Daneliya: Filmy a seriály

  • Muž na svém místě
    Muž na svém místě (1977)
    FilmRole: pilot
    Na historku scenáristy Reza Gabriadzeho o vesnickém pilotovi, který lítal vrtulníkem z těžko dostupných osad hornaté části Gruzie do města a který si svůj dopravní prostředek přivazoval na noc ke stromu, si vzpomněl Danělija, když přepracovával výrazně melodramatický scénář Viktorie Tokarevové. V jeho komedii Muž jak se patří denně přepravuje z vysokohorské vesnice Omalo do města Telavi pětatřicetiletý Valiko lidi, balíky, zvířata. Pro své letecké schopnosti je přezdíván Sokol, v gruzínštině „Mimino“, jak zní i původní název filmu.
    Žánry:Komedie
    80%
    Na historku scenáristy Reza Gabriadzeho o vesnickém pilotovi, který lítal vrtulníkem z těžko dostupných osad hornaté části Gruzie do města a který si svůj dopravní prostředek přivazoval na noc ke stromu, si vzpomněl Danělija, když přepracovával výrazně melodramatický scénář Viktorie Tokarevové. V jeho komedii Muž jak se patří denně přepravuje z vysokohorské vesnice Omalo do města Telavi pětatřicetiletý Valiko lidi, balíky, zvířata. Pro své letecké schopnosti je přezdíván Sokol, v gruzínštině „Mimino“, jak zní i původní název filmu.
    Žánry:Komedie
    1
  • Ne goryuy
    Ne goryuy (1969)
    Film
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    80%
    Humoristicko-satirický román Můj strýc Benjamin francouzského spisovatele a publicisty Clauda Tilliera (1801 – 1844) inspiroval na sklonku šedesátých let hned dva režiséry - Gruzínce Georgije Daněliju a Francouze Edouarda Molinara, který do hlavní role stejnojmenného filmu Mom oncle Benjamin (1969) obsadil šansoniéra Jacquesa Brela.

    Danělija natočil svůj zdařilejší filmový přepis pod názvem Nebuď smutný již jako zkušený tvůrce, mající za sebou několik úspěšných snímků. Narodil se v roce 1930 v Tbilisi, odkud se ještě v dětství přestěhoval do Moskvy. Po studiu architektury se zapsal do dvouletého kurzu filmové režie na Mosfilmu, kde pod vedením Michaila Romma absolvoval snímkem Tože ljudi (Také lidé, 1959) natočeným společně s Igorem Talankinem. Svou režisérskou dráhu započal Danělija v období tzv. tání, vyznačující se uvolněnější politickou atmosférou, příhodnější i pro umělecké aktivity nastupujících tvůrců. Upozornil na sebe již prvním celovečerním snímkem Serjožka (1960) ze života pětiletého venkovského chlapce, opět natočeným s Talankinem, který získal hlavní cenu karlovarského festivalu. Ve své další samostatné tvorbě se soustředil především na lyrické komedie, z nichž zejména film Chodím po Moskvě (1963) sklidil velký ohlas. Nástup Leonida Brežněva k moci znamenal konec svobodnějších podmínek v SSSR, nové politické vedení označilo Danělijův snímek Jeden navíc (1965) o muži, vlastnícím třiatřicet zubů, za protisovětský a režisér si musel na další film několik let počkat. K režii se vrátil v roce 1969 komedií Nebuď smutný, kterou složil hold rodné Gruzii.

    Osudy mladého lékaře Benjamina, kterého zde představuje Vachtang Kikabidze (s Danělijou dále pracoval na filmu Muž jak se patří, 1977), sledujeme od jeho příchodu z petrohradských studií domů, do malého gruzínského městečka. Pozice mladého lékaře není jednoduchá, pacienti dávají přednost staršímu zkušenému doktorovi Levinovi a jeho svérázným praktikám. Benjamin tak má dostatek času na své přátele, zpěv a oblíbené víno. Veselé příhody s pacienty a kumpány dokresluje Benjaminům spor s místním knížetem a neúspěšné námluvy kolegovy dcery.

    Ačkoliv se film opírá o román, odehrávající se ve Francii osmnáctého století, Danělija jej mistrně přenesl do Gruzie století devatenáctého. Režisérovi a scénáristovi Revazi Gabriadzovi se podařilo zachovat kouzlo předlohy spočívající v ironickém humoru, humánním vyznění díla i hrdinovi, který se přese všechno dokáže radovat ze života. Literární i filmovou postavu spojuje stejná životní filozofie, tatáž úsměvná atmosféra prožitých dobrodružství i dojemně tragické momenty. Ve svém poeticko – filozofickém přemítáním nad hodnotami života vytvořil Georgij Danělija nostalgický obraz tradiční Gruzie, umocněný četným mužským zpěvem, gruzínskými tanci a obyčeji. Za zachycení národního folklóru získal snímek Zvláštní cenu na MFFF v Mar del Plata 1970.

    (Marta Mentzlová, LFŠ 2007)
    Žánry:DramaKomedie
    2
  • Podařená kvítka
    Podařená kvítka (1972)
    Film
    Komedie, kde je hlavní představitel v dvojroli: padoucha, který při vykopávkách se svými kumpány ukradl zlatou helmu Alexandra Velkého a dále v roli dobráka, který je ředitelem mateřské školky. Oba dva jsou si velmi podobní, a proto si ředitele školky vedoucí archeologických vykopávek při sestkání v Moskvě splete a zavolá na něj milici. Když se ukáže, že je dvojník, přemluví za pomoci milice ředitele školky, aby se převlékl za padoucha a od kumpánů, kteří jsou ve vězení vyzvěděl, kde se zlatá helma nachází. Když ve vězení zjistí, že to ví pouze padouch, se všemi kumpány uteče (samozřejmě útěk je zinscenovaný milicí) a schovají se do cisterny, která je má dopravit do Moskvy. Jenže nasedli do jiné a tak se ocitají tisíce kilometrů mimo a začínají komplikace... (Cyco_Mike)
    Žánry:KomedieKrimi
    79%
    Komedie, kde je hlavní představitel v dvojroli: padoucha, který při vykopávkách se svými kumpány ukradl zlatou helmu Alexandra Velkého a dále v roli dobráka, který je ředitelem mateřské školky. Oba dva jsou si velmi podobní, a proto si ředitele školky vedoucí archeologických vykopávek při sestkání v Moskvě splete a zavolá na něj milici. Když se ukáže, že je dvojník, přemluví za pomoci milice ředitele školky, aby se převlékl za padoucha a od kumpánů, kteří jsou ve vězení vyzvěděl, kde se zlatá helma nachází. Když ve vězení zjistí, že to ví pouze padouch, se všemi kumpány uteče (samozřejmě útěk je zinscenovaný milicí) a schovají se do cisterny, která je má dopravit do Moskvy. Jenže nasedli do jiné a tak se ocitají tisíce kilometrů mimo a začínají komplikace... (Cyco_Mike)
    Žánry:KomedieKrimi
    3
  • 4
  • Chodím po Moskvě
    Chodím po Moskvě (1963)
    Film
    76%
    5
  • 6
  • Osennij marafon
    Osennij marafon (1979)
    FilmRole: офицер в кинофильме
    Ke scénáři Alexandra Volodina se Danělija dostal v době, kdy byl na Mosfilmu uměleckým vedoucím výrobní skupiny komediálních a hudebních filmů. Nabídl jej svým kolegům, a když se nesetkal s očekávaně vstřícnou reakcí, která byla vůči předloženému textu zcela adekvátní, rozhodl se pro vlastní realizaci. Vznikl tak film vystihující životní situaci nejednoho sovětského občana, a nejen jeho, jak nasvědčuje hlavní cena, která mu byla udělena na XXVII. MFF v San Sebastianu. Smutná komedie o čtyřicátníkovi, úspěšném překladateli a pedagogovi, jehož kariéru komplikuje vztah s milenkou a neschopnost někomu něco odmítnout, je pod Danělijovým vedením opět hereckým koncertem s minimálními ohlasy politických reálií. Podstatnou roli v něm hraje místo natáčení – tehdejší Leningrad s mosty, které se v nočních hodinách zvedají, aby mohly městem na Něvě proplout vysoké lodě. (NFA)
    74%
    Ke scénáři Alexandra Volodina se Danělija dostal v době, kdy byl na Mosfilmu uměleckým vedoucím výrobní skupiny komediálních a hudebních filmů. Nabídl jej svým kolegům, a když se nesetkal s očekávaně vstřícnou reakcí, která byla vůči předloženému textu zcela adekvátní, rozhodl se pro vlastní realizaci. Vznikl tak film vystihující životní situaci nejednoho sovětského občana, a nejen jeho, jak nasvědčuje hlavní cena, která mu byla udělena na XXVII. MFF v San Sebastianu. Smutná komedie o čtyřicátníkovi, úspěšném překladateli a pedagogovi, jehož kariéru komplikuje vztah s milenkou a neschopnost někomu něco odmítnout, je pod Danělijovým vedením opět hereckým koncertem s minimálními ohlasy politických reálií. Podstatnou roli v něm hraje místo natáčení – tehdejší Leningrad s mosty, které se v nočních hodinách zvedají, aby mohly městem na Něvě proplout vysoké lodě. (NFA)
    7
  • 8
  • Afoňovo zmoudření
    Afoňovo zmoudření (1975)
    Film
    Afoňa je prostý člověk, který si zvolil život svobodného mládence. Pracuje jako instalatér, vlastní jen garsonku a většinu času tráví s kamarády v putyce. V podniku kvůli němu často svolávají schůze, na nichž se jej pokoušejí přimět k spořádanému životu. Většinou však na nich jde pouze o formální napomenutí, Afoňův bezcílný způsob života ve skutečnosti nikomu nepřekáží, ba dokonce se zdá, jako by jeho netečnost měla vyšší, snad filozofický smysl. Režisér Grigorij Danělija nad svým hrdinou nemoralizuje. S nadhledem se usmívá, jako by vyčkával, až si sám Afoňa uvědomí prázdnotu vlastní existence. Z toho důvodu si při obsazení filmu vybral herce osvědčené jak v komediích, tak i v psychologicky náročných filmech. (FebioFest 2006)
    Žánry:Komedie
    73%
    Afoňa je prostý člověk, který si zvolil život svobodného mládence. Pracuje jako instalatér, vlastní jen garsonku a většinu času tráví s kamarády v putyce. V podniku kvůli němu často svolávají schůze, na nichž se jej pokoušejí přimět k spořádanému životu. Většinou však na nich jde pouze o formální napomenutí, Afoňův bezcílný způsob života ve skutečnosti nikomu nepřekáží, ba dokonce se zdá, jako by jeho netečnost měla vyšší, snad filozofický smysl. Režisér Grigorij Danělija nad svým hrdinou nemoralizuje. S nadhledem se usmívá, jako by vyčkával, až si sám Afoňa uvědomí prázdnotu vlastní existence. Z toho důvodu si při obsazení filmu vybral herce osvědčené jak v komediích, tak i v psychologicky náročných filmech. (FebioFest 2006)
    Žánry:Komedie
    9
  • 10
  • 11
  • 12
  • 13