?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

David Joss Buckley: Filmy a seriály

  • Profesionálové
    Profesionálové (1977)
    Seriál
    • O2 TV
    Který divák by neznal Bodieho, Doylea a Cowleyho z CI5? Agenti Raymond Doyle (Martin Shaw) a William Bodie (Lewis Collins) mají odvahu, šarm a srdce na pravém místě. Pro ránu pěstí nejdou daleko a svoji práci udělají vždy na sto procent. Jejich šéf, velitel oddělení CI5, major George Cowley (Gordon Jackson) má navíc i letité zkušenosti, s nimiž zvládá každý náročný případ. Ti tři jsou sebejistí, schopní, vtipní, a stojí si za svým názorem v každé situaci. Akční seriál o speciálním oddělení britské policie se stal legendou, jejíž jedinečné kouzlo potvrzuje každá repríza. Duchovní otec Profesionálů, producent Brian Clemens, chtěl koncem sedmdesátých let vytvořit seriál, který by obstál v konkurenci britské a americké tvorby. Popularita, kterou seriál po svém uvedení v roce 1977 získal, předčila všechna očekávání. Kromě výkonů sympatického ústředního tria upoutal seriál uvěřitelnou atmosférou, neustálým napětím i tím, že automobilové honičky, přestřelky, bitky i milostné avantýry doplňuje suchý anglický humor.
    77%
    Který divák by neznal Bodieho, Doylea a Cowleyho z CI5? Agenti Raymond Doyle (Martin Shaw) a William Bodie (Lewis Collins) mají odvahu, šarm a srdce na pravém místě. Pro ránu pěstí nejdou daleko a svoji práci udělají vždy na sto procent. Jejich šéf, velitel oddělení CI5, major George Cowley (Gordon Jackson) má navíc i letité zkušenosti, s nimiž zvládá každý náročný případ. Ti tři jsou sebejistí, schopní, vtipní, a stojí si za svým názorem v každé situaci. Akční seriál o speciálním oddělení britské policie se stal legendou, jejíž jedinečné kouzlo potvrzuje každá repríza. Duchovní otec Profesionálů, producent Brian Clemens, chtěl koncem sedmdesátých let vytvořit seriál, který by obstál v konkurenci britské a americké tvorby. Popularita, kterou seriál po svém uvedení v roce 1977 získal, předčila všechna očekávání. Kromě výkonů sympatického ústředního tria upoutal seriál uvěřitelnou atmosférou, neustálým napětím i tím, že automobilové honičky, přestřelky, bitky i milostné avantýry doplňuje suchý anglický humor.
    1
  • Umělcova smlouva
    Umělcova smlouva (1982)
    FilmRole: Mr. Porringer

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    72%

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    2
  • 3
  • 4
  • 5
  • 6
  • 7