Frank Beyer

Frank Beyer studoval v letech 1952 - 55 režii na pražské FAMU. Poté nejprve pracoval jako asistent režie v ateliérech DEFA, v roce l959 debutoval celovečerním filmem Eine alte Liebe (Stará láska). Následovala díla, jež se významně řadila k nečetným pokusům zbavit domácí produkci ideového a formálního schematismu. Soustavně se snažil nahradit patos filmů o druhé světové válce neokázalým humánním tónem v dramatech Fünf Patronenhülsen (Pět nábojnic, l960), Königskinder (Královské děti, l962), Nackt unter Wölfen (Nahý mezi vlky, l962). Nejúspěšnějsí v této linii jeho tvorby byl Jakob, der Lügner, (Jakub lhář, l974), film nominovaný na Oscara, pro nějž si do titulní role vybral Vlastmila Brodského. Beyer se stejnou měrou zajímal také o tehdejší východoněmeckou současnost, vrchol jeho kritiky socialistické byrokracie a nemorálnosti znamenal film Spur der Steine (Stopa kamene, l966). V NDR byl okamžitě zakázán a Beyer šest let nemohl natáčet. Věnoval se divadelní režii a televizi, po zákazu TV filmu Geschlossene Gesellschaft (Uzavřená společnost, l978) začal pracovat v západním Německu. V 8O. a 9O. letech se orientuje předevsím na televizní tvorbu.