Václav Kadrnka: Nejlepší filmy
a seriály

5.2

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Václav Kadrnka: Filmy a seriály

  • Noční klid
    Noční klid (2024)
    Film
    Během návratu ze zahraniční cesty zahlédne protagonista M podezřelého mladíka tmavé barvy pleti. Banální incident roztočí spirálu strachu a paranoi, která ovládne život samotářského hrdiny. M má pocit, že identifikoval přicházející Zlo, kterému se bude muset postavit. Film Noční klid, který napsal a zrežíroval Michal Hogenauer, vypráví o chorobách současné západní civilizace.
    Žánry:Drama
    61%
    Během návratu ze zahraniční cesty zahlédne protagonista M podezřelého mladíka tmavé barvy pleti. Banální incident roztočí spirálu strachu a paranoi, která ovládne život samotářského hrdiny. M má pocit, že identifikoval přicházející Zlo, kterému se bude muset postavit. Film Noční klid, který napsal a zrežíroval Michal Hogenauer, vypráví o chorobách současné západní civilizace.
    Žánry:Drama
    1
  • Osmdesát dopisů
    Osmdesát dopisů (2011)
    Film
    • Max
    • DaFilms

    Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem.

    Václav Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své matky, která se je oba snažila dostat za manželem z komunistického Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu vytrvale docházet na množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek. Svému muži vše sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s jejich vycestováním za cenu ztráty občanství, napsala jich několik desítek. Zkušenost nuceného odloučení od otce vtěsnal nakonec Václav Kadrnka do jediného dne, jenž se mu vepsal silně do paměti. Maminka, která po odjezdu manžela onemocněla, se pomalu zotavovala a nabírala sil i kuráže. Jednoho rána vzala všechny možné dokumenty v přesvědčení, že její odhodlání bude nakonec silnější než neprůchodnost totalitní byrokracie. Nevlídná a neosobní atmosféra na ulici, v autobuse, kterým čtrnáctiletý Vašek s matkou jede do města, a především na samotných úřadech kontrastuje s upřímnými a přitom nesentimentálními rodinnými momenty. Scény společného čtení dopisu otci, kupování tenisek nebo trénování anglických slovíček mají v sobě velkou míru empatie. Film Osmdesát dopisů nezobrazuje osmdesátá léta v komunistickém Československu pomocí obehraných symbolů (rudé hvězdy, nápisy VB a uniformy), ale spíš monotónní barevností, „chladem“ a ostře vnímanými zvuky zabouchávaných dveří.


    Václav Kadrnka natočil svůj celovečerní debut bez podpory televize či grantu. Obklopil se ale zkušeným štábem (např. scenárista Jiří Soukup a kameraman Braňo Pažitka). Zvolil neherce (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš) z hudebního prostředí, kteří prokázali zvláštní cit pro ztvárnění intimního vztahu mezi matkou a synem. Loni na MFF v Karlových Varech se při prezentaci nových filmových projektů zalíbil Kadrnkův snímek pořadatelům berlínské přehlídky Berlinale a poslali mu pozvánku do oficiálního programu. Film tak získal následně finance na dokončení a výrobu kopií a mohl vyrazit za svou světovou premiérou v prestižní sekci Forum mezinárodního filmového festivalu Berlinale, kde soutěžil také o cenu pro nejlepší debut.

    55%

    Československo, 29. březen 1987. Jeden den v komunistickém Československu inspirovaný životem režiséra. Čtrnáctiletý Vašek vyráží se svou matkou po úřadech, aby získali povolení odejít za otcem, který emigroval do Velké Británie. Režisér Václav Kadrnka vypráví osobní příběh o odloučení a touze být s milovaným člověkem navzdory těžkým okolnostem, o vytrvalosti a nezlomnosti, s jakou mnoho lidí v bývalém režimu čelilo absurdnímu byrokratickému systému. Na jedné straně mrazivá a zároveň niterná atmosféra filmu je budována senzitivní kamerou, detailní prací se zvuky a autentickými výkony představitelů hlavních rolí (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš). Atmosféra lhostejnosti a ošumělosti kontrastuje s upřímností a hloubkou vztahu Vaška s matkou a jejich otcem.

    Václav Kadrnka v autobiografickém rodinném dramatu, k němuž spolu s Jiřím Soukupem napsal i scénář, rekonstruuje jeden den ze života své matky, která se je oba snažila dostat za manželem z komunistického Československa do Velké Británie. Musela kvůli tomu vytrvale docházet na množství úřadů a získat bezpočet povolení a razítek. Svému muži vše sdělovala prostřednictvím dopisů. Než československé úřady svolily s jejich vycestováním za cenu ztráty občanství, napsala jich několik desítek. Zkušenost nuceného odloučení od otce vtěsnal nakonec Václav Kadrnka do jediného dne, jenž se mu vepsal silně do paměti. Maminka, která po odjezdu manžela onemocněla, se pomalu zotavovala a nabírala sil i kuráže. Jednoho rána vzala všechny možné dokumenty v přesvědčení, že její odhodlání bude nakonec silnější než neprůchodnost totalitní byrokracie. Nevlídná a neosobní atmosféra na ulici, v autobuse, kterým čtrnáctiletý Vašek s matkou jede do města, a především na samotných úřadech kontrastuje s upřímnými a přitom nesentimentálními rodinnými momenty. Scény společného čtení dopisu otci, kupování tenisek nebo trénování anglických slovíček mají v sobě velkou míru empatie. Film Osmdesát dopisů nezobrazuje osmdesátá léta v komunistickém Československu pomocí obehraných symbolů (rudé hvězdy, nápisy VB a uniformy), ale spíš monotónní barevností, „chladem“ a ostře vnímanými zvuky zabouchávaných dveří.


    Václav Kadrnka natočil svůj celovečerní debut bez podpory televize či grantu. Obklopil se ale zkušeným štábem (např. scenárista Jiří Soukup a kameraman Braňo Pažitka). Zvolil neherce (Zuzana Lapčíková, Martin Pavluš) z hudebního prostředí, kteří prokázali zvláštní cit pro ztvárnění intimního vztahu mezi matkou a synem. Loni na MFF v Karlových Varech se při prezentaci nových filmových projektů zalíbil Kadrnkův snímek pořadatelům berlínské přehlídky Berlinale a poslali mu pozvánku do oficiálního programu. Film tak získal následně finance na dokončení a výrobu kopií a mohl vyrazit za svou světovou premiérou v prestižní sekci Forum mezinárodního filmového festivalu Berlinale, kde soutěžil také o cenu pro nejlepší debut.

    2
  • Zpráva o záchraně mrtvého
    Zpráva o záchraně mrtvého (2020)
    FilmRole: Sirius Film
    • Max
    • KVIFF TV
    • DaFilms
    Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení. Příběh tohoto filmu vychází ze skutečné události, z vlastní zkušenosti samotného režiséra, kterou Václav Kadrnka přibližuje slovy: “Tatínka postihla před několika lety mozková mrtvice, byl v kómatu a my se ho z něj s mámou snažili probrat. Trávili jsme u něj několik hodin denně, mluvili na něj a on opravdu začal za několik dní otevírat oči a reagovat. Neuvěřitelné bylo, že když se z kómatu probral, pamatoval si úplně všechno, co jsme mu říkali. To mě inspirovalo. Chci ve filmu mimo jiné ukázat, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají. Je to pro mě nesmírně osobní věc, zkušenost na hranici života a smrti, kterou chci sdílet.“ Film Zpráva o záchraně mrtvého měl světovou premiéru v hlavní soutěži karlovarského festivalu koncem srpna 2021. Po té následovala řada zahraničních festivalů, na mnoha z nich film sbíral ocenění. Patří mezi ně International Film Festival of India, kde Václav Kadrnka získal cenu za nejlepší režii. Z kolumbijského festivalu Al Este si snímek odvezl hlavní cenu a byl uveden i na festivalu v Seville v hlavní soutěžní sekci. Už v roce 2018 byl scénář k filmu oceněn hlavní cenou HAF Best Project Award na Asia Film Financing Forum Hong Kong a v roce 2021 zde snímek získal HAF Goes to Cannes Award. (CinemArt)
    Žánry:Drama
    49%
    Otec po silné mozkové mrtvici upadne do kómatu. Matka a Syn najednou stojí nad jeho bezvládným tělem. Osoba, kterou milují, je znenadání daleko a nikdo neví, jestli se někdy vrátí zpátky. Lékaři jim mnoho nadějí nedávají. Matka a Syn soustředí všechny své síly a začínají jednat. Pokorně přijímají diagnózu, ale vzdorují konečnému verdiktu. U Otcova lůžka hledají ta správná slova, která by mu řekli. Nejprve mluví k jeho bezvládnému tělu, později pochopí, že musí svá slova směřovat do mnohem větší dálky. Snaha vrátit Otce zpět do života je nutí k tomu, aby překonali strach a přijali akt vzkříšení. Příběh tohoto filmu vychází ze skutečné události, z vlastní zkušenosti samotného režiséra, kterou Václav Kadrnka přibližuje slovy: “Tatínka postihla před několika lety mozková mrtvice, byl v kómatu a my se ho z něj s mámou snažili probrat. Trávili jsme u něj několik hodin denně, mluvili na něj a on opravdu začal za několik dní otevírat oči a reagovat. Neuvěřitelné bylo, že když se z kómatu probral, pamatoval si úplně všechno, co jsme mu říkali. To mě inspirovalo. Chci ve filmu mimo jiné ukázat, že se člověk nemá nikdy vzdávat a že i zdánlivě nesmyslné věci smysl mají. Je to pro mě nesmírně osobní věc, zkušenost na hranici života a smrti, kterou chci sdílet.“ Film Zpráva o záchraně mrtvého měl světovou premiéru v hlavní soutěži karlovarského festivalu koncem srpna 2021. Po té následovala řada zahraničních festivalů, na mnoha z nich film sbíral ocenění. Patří mezi ně International Film Festival of India, kde Václav Kadrnka získal cenu za nejlepší režii. Z kolumbijského festivalu Al Este si snímek odvezl hlavní cenu a byl uveden i na festivalu v Seville v hlavní soutěžní sekci. Už v roce 2018 byl scénář k filmu oceněn hlavní cenou HAF Best Project Award na Asia Film Financing Forum Hong Kong a v roce 2021 zde snímek získal HAF Goes to Cannes Award. (CinemArt)
    Žánry:Drama
    3
  • Křižáček
    Křižáček (2017)
    Film
    • Max
    • DaFilms

    Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli.

    Šest let po úspěšném debutu Osmdesát dopisů přichází Václav Kadrnka se stylisticky neméně vyhraněnou adaptací básně Jaroslava Vrchlického. Dějovou úsporností a mlčenlivostí filmového tvaru pobízí naši představivost k vykonání poetické filmové pouti za chlapeckým dobrodružstvím, přetrženým poutem mezi otcem a synem a nalezením spásy v přímořských krajinách.

    Film Křižáček bude jediným zástupcem české kinematografie v hlavní soutěži letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. (CinemArt CZ)

    Žánry:Drama
    48%

    Malý Jeník, jediný potomek rytíře Bořka (Karel Roden), se jednoho letního dne obléká do dětského brnění a utíká z domova v touze dosáhnout Svaté země. Samota, klopýtání přes kořeny a překonání strachu ze tmy se samy o sobě stávají vzrušujícím zážitkem; neznaje však směru cesty, brzy se ztrácí a archetypálně dětský element vyprávění s ním. Zoufalý otec se vydává po stopách zmizelého synka. Jako by mu ale osud nepřál, všude přichází pozdě a zastihne vždy jen svědky tvrdící, že chlapce viděli. Bořka postupně přemáhá beznaděj, zmatené vědomí se drolí a okolní krajina se stává krajinou jeho mysli.

    Šest let po úspěšném debutu Osmdesát dopisů přichází Václav Kadrnka se stylisticky neméně vyhraněnou adaptací básně Jaroslava Vrchlického. Dějovou úsporností a mlčenlivostí filmového tvaru pobízí naši představivost k vykonání poetické filmové pouti za chlapeckým dobrodružstvím, přetrženým poutem mezi otcem a synem a nalezením spásy v přímořských krajinách.

    Film Křižáček bude jediným zástupcem české kinematografie v hlavní soutěži letošního Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. (CinemArt CZ)

    Žánry:Drama
    4