Michael Wellner-Pospíšil

Michael Wellner-Pospíšil se narodil v roce 1955. Jeho otcem byl Ladislav Pospíšil, jeho matka se narodila v Brně v rodině židovského podnikatele Karla Wellnera, jímž se podařilo uprchnout před Hitlerem 13. března 1939 lodí z Bratislavy do Palestiny. Michael vychodil gymnázium Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze a po maturitě se přihlásil na Filmovou fakultu. K filmu neměl daleko (v dětství si vyzkoušel několik výrazných dětských rolí). Zdolání FAMU tak bylo logickým krokem v životě, který byl však ztížen otcovou účastí v Československé armádě na západní frontě. Michael byl nakonec na školu přijat a naučil se nejedné profesi (poznal kameru, střih, režii, či práci se zvukem). Díky otcově slabosti pro francouzštinu (což byl pouhý jeden z devíti jazyků, které ovládal) měl i Michael sklony vyhledávat francouzskou kulturu. V roce 1978 se mu podařilo získat stipendium na Nové Sorbonně v Paříži, kde na zlomu let 1978 a 1979 prožil šest měsíců. Tehdy padlo definitivní rozhodnutí, že v Paříži bude žít. Získat povolení k pobytu nebylo nic lehkého a Michael tak vyhledal v Paříži francouzskou kamarádkou, kterou znal z Prahy a překvapil ji otázkou, zdali by se za něj (kvůli povolení o pobytu) neprovdala.

Dívka napřed souhlasila, ale později Michaela nepříjemně zaskočila, když se rozhodla z celé věci vycouvat. Nabídla řešení – místo ní si vezme její starší sestru. Starší sestra Marie-Paul s fingovaným sňatkem souhlasila a paradoxně se z toho stalo jedno z nejpevnějších manželských pout, které trvá dodnes. Postupem let si Michale vypracoval pověst člověka, se kterým je třeba počítat. První prací, související s filmem, bylo v roce 1981 objíždění Francie po prázdninových kempech a promítání filmů, které si sám mohl vybrat. Po třech letech se naskytla příležitost pracovat v Národním audiovizuálním institutu (INA), čehož Michael ihned využil. Jeho úkolem bylo učit zaměstnance různých francouzských organizací, které pro své podnikové a reklamní potřeby zřizovaly vlastní audiovizuální oddělení (zde zúročil zkušenosti z FAMU - učil práci s kamerou, střihat a vlastně kompletně vše, co v Praze vystudoval). Po čase se znovu vydal na objížďku po Francii. Tentokrát školil pracovníky takovýchto oddělení a také sám připravoval audiovizuální materiály (napřed reklamní pořady pro televizi a posléze také vlastní projekty dokumentárních filmů).

Z rukou francouzského ministra kultury obdržel vysoké státní vyznamenání a stal se Rytířem řádu umění a literatury za rozvíjení česko-francouzských vztahů (2005). Nyní, od léta 2007, působí jako ředitel Českého centra v bulharské Sofii.