?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Shawn Karlborg: Filmy a seriály

  • 1
  • 2
  • Místo činu
    Místo činu (1970)
    Seriál
    • O2 TV
    Znělka německého kriminálního cyklu Místo činu vítá milovníky krimi žánru beze změny už od roku 1970. U zrodu cyklu, jenž se může právě pochlubit počtem epizod 699 (a další již jsou v dramaturgickém plánu), stál německý první program ARD. Postupně se přidaly všechny německy mluvící země a po celá léta premiéry vstupují na obrazovku vždy v neděli. Původně krimisérie vznikla jako konkurence letitému rivalovi ZDF a jeho cyklu Der Komissar. Roku 1990 se do produkce zapojilo i Švýcarsko, od roku 1999 produkuje vlastní „vídeňské“ epizody i rakouská stanice ORF. Podstatou projektu je, že si každé studio vytvoří vlastní tým a zároveň „prodává“ do spolkové země i lokální kolorit. Historický Mnichov vytváří samozřejmě jinou kulisu než průmyslový Duisburg. Ojediněle se projeví i místní dialekt. „Bavorské“ epizody jsou někdy pro severoněmecké diváky téměř nesrozumitelné. V průběhu bohaté historie vystoupilo na scénu zločinu zatím sedmdesát vyšetřovatelů, více či méně charizmatických. Historicky první epizoda Taxi do Lipska (1970) představila muže v pomačkaném baloňáku, nepříliš akčně vyhlížejícího komisaře Trimmela z Hamburku. Vedle něj se v naší televizi objevil i kolínský komisař Haferkampf v podání Hansjörga Felmyho. Na počátku osmdesátých let se konečně zjevuje nejpopulárnější ze všech komisařů a miláček ženského publika: komisař Schimanski přezdívaný Schimi v podání Goetze Georga. Sekunduje mu bručavý, připlešatělý kolega Thanner. Syrové prostředí Duisburgu a přístavní doky tvoří kulisu pro furiantské kousky neposlušného svalnatého rebela z řad policie. Goetz George natočil v letech 1981–1991 celkem 29 epizod, většinou je uvedla také tehdejší Čs. televize. Konkurenci získal v polovině osmdesátých let až v sympatickém nosáčovi z Hamburku, komisaři Stöverovi, kterého představoval vynikající německý herec Manfred Krug. Ženský prvek pak i na naše obrazovky vnesla mladá, sportovně vyhlížející komisařka Lena Odenthalová, kterou tvůrci „zasadili“ do policejní stanice v Ludwigshafenu. Ačkoliv nikdo neupře mužné charizma komisaři Schimanskému, prvenství v množství vyřešených zločinů si drží Franz Leitmayr a jeho kolega Ivo Batic. Jejich pěsti zasáhly už osmačtyřicetkrát! Dva osamělí vlci, pohlední sympaťáci se smyslem pro humor, chlapské přátelství a „klukoviny“ přinesli nový svěží proud do vod zločinnosti v kulisách Mnichova, ať jde o starobylé čtvrti, tajemná zákoutí či luxusní vily na předměstí. Od roku 1991 se tito dva „kluci“ sice poněkud proměnili v prošedivělé pány středního věku, kteří se už jen zálibně ohlížejí za mladšími ročníky, ale šarm se jim rozhodně upřít nedá. Bavorské epizody patří k těm nejoblíbenějším právě díky nim a jejich představitelům.
    Žánry:DramaKrimi
    63%
    Znělka německého kriminálního cyklu Místo činu vítá milovníky krimi žánru beze změny už od roku 1970. U zrodu cyklu, jenž se může právě pochlubit počtem epizod 699 (a další již jsou v dramaturgickém plánu), stál německý první program ARD. Postupně se přidaly všechny německy mluvící země a po celá léta premiéry vstupují na obrazovku vždy v neděli. Původně krimisérie vznikla jako konkurence letitému rivalovi ZDF a jeho cyklu Der Komissar. Roku 1990 se do produkce zapojilo i Švýcarsko, od roku 1999 produkuje vlastní „vídeňské“ epizody i rakouská stanice ORF. Podstatou projektu je, že si každé studio vytvoří vlastní tým a zároveň „prodává“ do spolkové země i lokální kolorit. Historický Mnichov vytváří samozřejmě jinou kulisu než průmyslový Duisburg. Ojediněle se projeví i místní dialekt. „Bavorské“ epizody jsou někdy pro severoněmecké diváky téměř nesrozumitelné. V průběhu bohaté historie vystoupilo na scénu zločinu zatím sedmdesát vyšetřovatelů, více či méně charizmatických. Historicky první epizoda Taxi do Lipska (1970) představila muže v pomačkaném baloňáku, nepříliš akčně vyhlížejícího komisaře Trimmela z Hamburku. Vedle něj se v naší televizi objevil i kolínský komisař Haferkampf v podání Hansjörga Felmyho. Na počátku osmdesátých let se konečně zjevuje nejpopulárnější ze všech komisařů a miláček ženského publika: komisař Schimanski přezdívaný Schimi v podání Goetze Georga. Sekunduje mu bručavý, připlešatělý kolega Thanner. Syrové prostředí Duisburgu a přístavní doky tvoří kulisu pro furiantské kousky neposlušného svalnatého rebela z řad policie. Goetz George natočil v letech 1981–1991 celkem 29 epizod, většinou je uvedla také tehdejší Čs. televize. Konkurenci získal v polovině osmdesátých let až v sympatickém nosáčovi z Hamburku, komisaři Stöverovi, kterého představoval vynikající německý herec Manfred Krug. Ženský prvek pak i na naše obrazovky vnesla mladá, sportovně vyhlížející komisařka Lena Odenthalová, kterou tvůrci „zasadili“ do policejní stanice v Ludwigshafenu. Ačkoliv nikdo neupře mužné charizma komisaři Schimanskému, prvenství v množství vyřešených zločinů si drží Franz Leitmayr a jeho kolega Ivo Batic. Jejich pěsti zasáhly už osmačtyřicetkrát! Dva osamělí vlci, pohlední sympaťáci se smyslem pro humor, chlapské přátelství a „klukoviny“ přinesli nový svěží proud do vod zločinnosti v kulisách Mnichova, ať jde o starobylé čtvrti, tajemná zákoutí či luxusní vily na předměstí. Od roku 1991 se tito dva „kluci“ sice poněkud proměnili v prošedivělé pány středního věku, kteří se už jen zálibně ohlížejí za mladšími ročníky, ale šarm se jim rozhodně upřít nedá. Bavorské epizody patří k těm nejoblíbenějším právě díky nim a jejich představitelům.
    Žánry:DramaKrimi
    3
  • Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi
    Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi (2007)
    Film

    Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler (Helge Schneider) propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč – bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici, a proto přichází s nápadem, že s přípravou novoročního projevu může Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum (Ulrich Mühe). Jenže Grünbaum je nejen židovského původu, ale ještě k tomu „žije“ i s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Goebbels neváhá a nechává celou rodinu přivézt rovnou do vůdcova sídla a Grünbauma posílá rovnou do kanceláře svého šéfa. Čas běží a vůdce musí být do novoročního projevu zpátky ve formě.

    Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor.

    Výrazné herecké výkony nedávno zesnulého Ulricha Müheho (Životy těch druhých) a Helge Schneidera (přední německý komik, improvizátor a satirik) z filmu činí šokující komedii, doprovázenou mrazivým pocitem nepatřičnosti. Současný film se s druhou světovou válkou vypořádává jako s akčním dramatem, thrillerem nebo srdceryvným melodramatem. Ale Levy se s ní vypořádává po svém – v duchu nejlepších tradic německé satiry, která si z Hitlera a nacismu utahovala před i po jeho nástupu k moci, dokud to tedy ještě šlo. Možná i díky této návaznosti patří v Německu Můj vůdce i přes svou kontroverznost k divácky nejúspěšnějším filmům letošního roku. (oficiální text distributora)

    Režie:Dani Levy
    49%

    Do konce roku 1944 zbývá pět dnů a Adolf Hitler (Helge Schneider) propadá depresím. Prvního ledna má před zraky tisíců Berlíňanů a filmovými kamerami pronést novoroční řeč – bojovnou, údernou a ráznou. Jenže má deprese a na nějaké řečnění nemá ani pomyšlení. Třetí říše se hroutí a Adolf také. Jeho nejbližší spolupracovník a ministr propagandy Joseph Goebbles však potřebuje svého vůdce v dobré kondici, a proto přichází s nápadem, že s přípravou novoročního projevu může Hitlerovi pomoct jeho bývalý dvorní herec Adolf Grünbaum (Ulrich Mühe). Jenže Grünbaum je nejen židovského původu, ale ještě k tomu „žije“ i s celou svojí rodinou v koncentračním táboře. Goebbels neváhá a nechává celou rodinu přivézt rovnou do vůdcova sídla a Grünbauma posílá rovnou do kanceláře svého šéfa. Čas běží a vůdce musí být do novoročního projevu zpátky ve formě.

    Adolf Hitler se jako komické postava ve filmu objevil už několikrát, ale ještě nikdy v celovečerním německém snímku. Hned po svém uvedení v německých kinech vyvolal film mimořádnou vlnu mediálního zájmu. Ozvaly se židovské i pravicové organizace, církve, oběti holocaustu… a ti všichni měli pocit, že film jejich životy jaksi poškozuje. Ne tak režisér a autor scénáře Dani Levy. Tento Švýcar židovského původu, který se tématem holocaustu zabýval i ve svých předchozích snímcích, totiž Adolfa Hitlera ukazuje jako bezbranného imbecila, s jehož mentálním rozpoložením může pohnout jen distingovaný židovský profesor.

    Výrazné herecké výkony nedávno zesnulého Ulricha Müheho (Životy těch druhých) a Helge Schneidera (přední německý komik, improvizátor a satirik) z filmu činí šokující komedii, doprovázenou mrazivým pocitem nepatřičnosti. Současný film se s druhou světovou válkou vypořádává jako s akčním dramatem, thrillerem nebo srdceryvným melodramatem. Ale Levy se s ní vypořádává po svém – v duchu nejlepších tradic německé satiry, která si z Hitlera a nacismu utahovala před i po jeho nástupu k moci, dokud to tedy ještě šlo. Možná i díky této návaznosti patří v Německu Můj vůdce i přes svou kontroverznost k divácky nejúspěšnějším filmům letošního roku. (oficiální text distributora)

    Režie:Dani Levy
    4