?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

The Who: Filmy a seriály

  • Simpsonovi
    Simpsonovi (1989)
    Seriál
    • Disney+
    • O2 TV
    Už dvacet let se jich miliony fanoušků na celém světě nemohou nabažit a v pravidelných intervalech nakukují do zákulisí legendárního Springfieldu, aby byli svědky neuvěřitelných dobrodružství bláznivé, ale přesto vlastně normální americké rodinky. Simpsonovi si získali své obecenstvo především neotřelým a trochu drsným humorem, s nímž vykreslují typickou americkou rodinu z městečka Springfield. Ta se skládá z pěti naprosto odlišných lidí, pro které je občas pořádně těžké se sebou vyjít. Nemluvě o ostatních obyvatelích města, v němž to opravdu neustále žije - je tu vlastní upadlá kultura, zkorumpovaná politika, drsná mafie a lenivá policie, ale také prostí občané, kteří se každý týden chodí kát do místního kostela. V neposlední řadě si mohou diváci všimnout jednoho všudypřítomného detailu - Simpsonovi totiž téměř v každé scénce něco nebo někoho parodují - ať už jde o svět filmový, hudební, politický, ale i náboženský. Tvůrci seriálu se zkrátka s velkou odvahou pouštějí do neustálých provokací osob a institucí z reálného života. (text TV Prima)
    89%
    Už dvacet let se jich miliony fanoušků na celém světě nemohou nabažit a v pravidelných intervalech nakukují do zákulisí legendárního Springfieldu, aby byli svědky neuvěřitelných dobrodružství bláznivé, ale přesto vlastně normální americké rodinky. Simpsonovi si získali své obecenstvo především neotřelým a trochu drsným humorem, s nímž vykreslují typickou americkou rodinu z městečka Springfield. Ta se skládá z pěti naprosto odlišných lidí, pro které je občas pořádně těžké se sebou vyjít. Nemluvě o ostatních obyvatelích města, v němž to opravdu neustále žije - je tu vlastní upadlá kultura, zkorumpovaná politika, drsná mafie a lenivá policie, ale také prostí občané, kteří se každý týden chodí kát do místního kostela. V neposlední řadě si mohou diváci všimnout jednoho všudypřítomného detailu - Simpsonovi totiž téměř v každé scénce něco nebo někoho parodují - ať už jde o svět filmový, hudební, politický, ale i náboženský. Tvůrci seriálu se zkrátka s velkou odvahou pouštějí do neustálých provokací osob a institucí z reálného života. (text TV Prima)
    1
  • Tommy
    Tommy (1975)
    Film

    Rocková opera Tommy vypráví o hluchém, slepém a němém chlapci, který se navzdory otřesným prožitkům i handicapu stane světovým šampiónem v pinballu (kuličkovém hracím automatu). Tuto "duchovní alegorii" vydala v květnu 1969 skupina The Who, údajně nejhlasitější rocková skupina všech dob, v podobě dvojalba. Autorem pod kůži se zadírajícího příběhu o chlapci, který v šoku ze smrti svého otce ztratil smysly a hvězdná popularita jej vynesla až na post celebrovaného mesiáše sekty hráčů pinballu, je jeden z nejmagičtějších kytaristů rockové historie Pete Townshend. Po řadě uchvacujících jevištních provedení se Tommy stal kultovním bestsellerem a vůbec nejúspěšnějším albem The Who. Pro filmovou adaptaci Tommyho byl osloven nonkonformní režisér Ken Russell, jenž tuto operu označoval za "největší uměleckou práci vyprodukovanou ve 20. století". Russellův snímek zůstává celkem věrný původnímu námětu, přestože režisér s adaptovanou látkou pracoval poměrně volně a učinil v ní i podstatné změny. Pro film bylo navíc dokomponováno několik sladeb a pořadí písniček bylo pozměněno s ohledem na logickou návaznost vyprávění. Vinou režisérova efektního přístupu k adaptaci je částečně narušeno klíčové poselství příběhu: úvaha o absurditě pop-kultury a bezduchém oslavování jejích hvězd a katastrofálních následcích jejich "vůdcovství". Russell pro vyprávění zvolil volně zřetězené pásmo dráždivých, místy poněkud perverzně naturalistických epizod, které hýří pouťově-automatovými barvami. Některé kritiky a recenze dokonce režiséra obviňovaly, že filosofii Townshendova podobenství rozmělnil do podoby cirkusové atrakce. Uhrančivá vizuální stylizace opery totiž využívá estetiky rychlých střihů, triků, zkratky a tehdy neobvyklých výrazových prostředků hudebního videoklipu. Klíčovým symbolem celého snímku je kruhové zrcadlo. Hudebním vrcholem opery je Tommyho osvobozující árie Iřm Free a závěrečný majestátně vypjatý hymnus Listening To You. Navzdory některým výhradám je Tommy místy oslňujícím, energií překypujícím dílem, při jehož sledování i diváci ztrácejí řeč a sluch a přechází jim zrak.

    67%

    Rocková opera Tommy vypráví o hluchém, slepém a němém chlapci, který se navzdory otřesným prožitkům i handicapu stane světovým šampiónem v pinballu (kuličkovém hracím automatu). Tuto "duchovní alegorii" vydala v květnu 1969 skupina The Who, údajně nejhlasitější rocková skupina všech dob, v podobě dvojalba. Autorem pod kůži se zadírajícího příběhu o chlapci, který v šoku ze smrti svého otce ztratil smysly a hvězdná popularita jej vynesla až na post celebrovaného mesiáše sekty hráčů pinballu, je jeden z nejmagičtějších kytaristů rockové historie Pete Townshend. Po řadě uchvacujících jevištních provedení se Tommy stal kultovním bestsellerem a vůbec nejúspěšnějším albem The Who. Pro filmovou adaptaci Tommyho byl osloven nonkonformní režisér Ken Russell, jenž tuto operu označoval za "největší uměleckou práci vyprodukovanou ve 20. století". Russellův snímek zůstává celkem věrný původnímu námětu, přestože režisér s adaptovanou látkou pracoval poměrně volně a učinil v ní i podstatné změny. Pro film bylo navíc dokomponováno několik sladeb a pořadí písniček bylo pozměněno s ohledem na logickou návaznost vyprávění. Vinou režisérova efektního přístupu k adaptaci je částečně narušeno klíčové poselství příběhu: úvaha o absurditě pop-kultury a bezduchém oslavování jejích hvězd a katastrofálních následcích jejich "vůdcovství". Russell pro vyprávění zvolil volně zřetězené pásmo dráždivých, místy poněkud perverzně naturalistických epizod, které hýří pouťově-automatovými barvami. Některé kritiky a recenze dokonce režiséra obviňovaly, že filosofii Townshendova podobenství rozmělnil do podoby cirkusové atrakce. Uhrančivá vizuální stylizace opery totiž využívá estetiky rychlých střihů, triků, zkratky a tehdy neobvyklých výrazových prostředků hudebního videoklipu. Klíčovým symbolem celého snímku je kruhové zrcadlo. Hudebním vrcholem opery je Tommyho osvobozující árie Iřm Free a závěrečný majestátně vypjatý hymnus Listening To You. Navzdory některým výhradám je Tommy místy oslňujícím, energií překypujícím dílem, při jehož sledování i diváci ztrácejí řeč a sluch a přechází jim zrak.

    2