6.3

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Graveto: Filmy a seriály

  • Esta Noite Encarnarei no Teu Cadáver
    Esta Noite Encarnarei no Teu Cadáver (1967)
    Film

    Druhá část slavné trilogie o deviantním hrobníkovi v peleríně, cylindru a s přerostlými nehty navazuje těsně na události z předchozího dílu, kdy byl opovážlivý neznaboh nakonec po zásluze potrestán mocnostmi, vůči kterým se tak zběsile rouhal. V této mnohem ambicióznější produkci realizované o tři roky později Mojica naznačuje, že radost ze šťastného a v době diktátorského režimu v Brazílii nevyhnutelného konce byla jen a jen zdánlivá. Zdá se, že ani nadpřirozené síly nemohou zabránit Zé Do Caixão v jeho nyní ještě děsivější a vynalézavější cestě za dokonalým tělem. Vyvrhel se potají vrací z pohřebiště do vesnice. Tady bude i nadále hledat ideální ženu, která by mu porodila vysněného potomka. Spolu s pomocníkem hrbáčem Brunem Zé postupně unáší nic netušící oběti a testuje jejich vhodné mateřské pudy zvrácenými metodami. Všechny se ukazují jako nevhodné, a proto umírají ve strašlivých mukách za použití nevídaných prostředků, jako je pokousání jedovatými pavouky nebo uškrcení skutečnými hady (herečky posléze doložily autentické provedení těchto naturalistických scén i slovním komentářem). V dramatické scéně Zé omylem zavraždí těhotnou ženu, která, jak vzápětí zjistí, měla povít jeho potomka. Nad hrobníkem tak visí strašlivá kletba, jež se naplní v ohromujícím finále: jak jinak, než hrůzyplnou vizí těch nejnepředstavitelnějších pekelných muk. Přestože Mojica pro celý snímek vybudoval atmosféru, v níž se uplatňuje sugestivní černobílé nasvícení zaručující kýženou expresi, na závěr šokuje diváka ještě intenzivnější explozí nevídaných výjevů, sekvenci zobrazující peklo totiž celou záměrně nasnímal v barevném Technicoloru. Hrůzy Zé Do Caixão díky karnevalové pestrosti získávají na ještě větší účinnosti, zvláště s pomocí bizardně surrealistické stylizace jednotlivých pekelných muk, za jejichž ztvárnění by se pravděpodobně nemusel stydět ani Markýz de Sade.

    Pokračování série o zvrácených činech fanatického hrobníka Zé, posedlého zplozením čisté rasy, přináší v sérii Mojicových filmů další rozměr. Původně klasičtější forma ovlivěná dobovým režimem najednou nabírá odvážnějších rozměrů experimentu. Z touhy po rozbití klasické narace a z úsilí po ještě silnější sugesci je patrná čistá radost z fascinace samotným médiem.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)

    Žánry:KultovníHoror
    67%

    Druhá část slavné trilogie o deviantním hrobníkovi v peleríně, cylindru a s přerostlými nehty navazuje těsně na události z předchozího dílu, kdy byl opovážlivý neznaboh nakonec po zásluze potrestán mocnostmi, vůči kterým se tak zběsile rouhal. V této mnohem ambicióznější produkci realizované o tři roky později Mojica naznačuje, že radost ze šťastného a v době diktátorského režimu v Brazílii nevyhnutelného konce byla jen a jen zdánlivá. Zdá se, že ani nadpřirozené síly nemohou zabránit Zé Do Caixão v jeho nyní ještě děsivější a vynalézavější cestě za dokonalým tělem. Vyvrhel se potají vrací z pohřebiště do vesnice. Tady bude i nadále hledat ideální ženu, která by mu porodila vysněného potomka. Spolu s pomocníkem hrbáčem Brunem Zé postupně unáší nic netušící oběti a testuje jejich vhodné mateřské pudy zvrácenými metodami. Všechny se ukazují jako nevhodné, a proto umírají ve strašlivých mukách za použití nevídaných prostředků, jako je pokousání jedovatými pavouky nebo uškrcení skutečnými hady (herečky posléze doložily autentické provedení těchto naturalistických scén i slovním komentářem). V dramatické scéně Zé omylem zavraždí těhotnou ženu, která, jak vzápětí zjistí, měla povít jeho potomka. Nad hrobníkem tak visí strašlivá kletba, jež se naplní v ohromujícím finále: jak jinak, než hrůzyplnou vizí těch nejnepředstavitelnějších pekelných muk. Přestože Mojica pro celý snímek vybudoval atmosféru, v níž se uplatňuje sugestivní černobílé nasvícení zaručující kýženou expresi, na závěr šokuje diváka ještě intenzivnější explozí nevídaných výjevů, sekvenci zobrazující peklo totiž celou záměrně nasnímal v barevném Technicoloru. Hrůzy Zé Do Caixão díky karnevalové pestrosti získávají na ještě větší účinnosti, zvláště s pomocí bizardně surrealistické stylizace jednotlivých pekelných muk, za jejichž ztvárnění by se pravděpodobně nemusel stydět ani Markýz de Sade.

    Pokračování série o zvrácených činech fanatického hrobníka Zé, posedlého zplozením čisté rasy, přináší v sérii Mojicových filmů další rozměr. Původně klasičtější forma ovlivěná dobovým režimem najednou nabírá odvážnějších rozměrů experimentu. Z touhy po rozbití klasické narace a z úsilí po ještě silnější sugesci je patrná čistá radost z fascinace samotným médiem.

    (Martin Jiroušek, LFŠ 2007)

    Žánry:KultovníHoror
    1
  • Ritual dos Sádicos, O
    Ritual dos Sádicos, O (1970)
    Film

    Katolickou duchovní píseň vystřídá frenetický řev, rapidmontáž záběrů satanské tváře Zé Do Caixão se promění v divoké titulky, na pozadí vystupují komiksová políčka. Ty se střídají s detailními záběry narkomanky naturalisticky zabodávající jehlu do kotníku. Kamera nás přenese do těsného bytu plného zfetovaných studentů. Na drogové párty provozují lechtivé hrátky. Chlípní vousáči nespustí oči z kroutící se blondýny, posléze pro ní vybalují bizarní dárek - nočník. Z povzdálí přichází postava proroka (asi Ježíš), který zfetovanou oběť znásilní posvátnou holí. "Můj svět je zvláštní!" hřímá z plátna drzý vousáč v cylindru a direktivně gestikuluje. Zcela nečekaně tento ďábelsky groteskní předvoj uzavírá sugestivní píseň o válce a smutku.

    Tak málo stačí pro pouhý začátek bizarního psychedelického koktejlu, v jehož centru stojí doktor Sergio. Jeho experiment s LSD dospěl tak daleko, že získal prostor v rámci seriózního televizního pořadu. Při jeho natáčení, kdy se dovídáme o tom, jak droga mění chování pacientů, asistuje osobně také režisér Mojica Marins. V rámci bizarních stavů způsobených LSD se zamýšlí nad fenoménem uvolněné obraznosti a používá jako příklad postavu, kterou vytvořil - v Brazílii tehdy již velmi populárního hrobníka Zé s obdivuhodným kultovním ohlasem. Halucinogenní vize jsou díky odpoutané kameře silně stylizované, zpočátku sice jen představují neškodné, frivolní obrazy plné sexuálních tužeb, postupně však nabírají alegorický význam, aby se nakonec vyhrotily v drastické násilí plné myzoginistických prvků. Vrcholem celého experimentu je závěrečná asi dvacetiminutová apokalyptická jízda barevně nasnímaným peklem. Použity jsou tu i záběry z předchozích Mojicových hororů, které vystřihli cenzoři. Právě v nich s cynickým smíchem a autoritativním fanatismem vévodí Zé. Marins vysvětluje vznik filmu jako reakci na konkrétní situaci, jíž byl svědkem. Policista mlátil těhotnou prostitutku, na které bylo vidět, že je v drogovém rauši. Událost Mojicu natolik zasáhla, že se ženu pokusil na druhý den vyhledat, ta ale mezitím zmizela. "Nikdy jsme o ní už neslyšeli," vzpomíná.

    Koncem 60. let realizovaný snímek byl natolik provokativní, že jej brazilský diktátorský režim okamžitě zakázal. Druhou šanci Mojicův opus dostal až na začátku 90. let. Velký ohlas zaznamenal například na festivalu nezávislých filmů Sundance.

    Martin Jiroušek, LFŠ 2007

    Žánry:DramaHoror
    56%

    Katolickou duchovní píseň vystřídá frenetický řev, rapidmontáž záběrů satanské tváře Zé Do Caixão se promění v divoké titulky, na pozadí vystupují komiksová políčka. Ty se střídají s detailními záběry narkomanky naturalisticky zabodávající jehlu do kotníku. Kamera nás přenese do těsného bytu plného zfetovaných studentů. Na drogové párty provozují lechtivé hrátky. Chlípní vousáči nespustí oči z kroutící se blondýny, posléze pro ní vybalují bizarní dárek - nočník. Z povzdálí přichází postava proroka (asi Ježíš), který zfetovanou oběť znásilní posvátnou holí. "Můj svět je zvláštní!" hřímá z plátna drzý vousáč v cylindru a direktivně gestikuluje. Zcela nečekaně tento ďábelsky groteskní předvoj uzavírá sugestivní píseň o válce a smutku.

    Tak málo stačí pro pouhý začátek bizarního psychedelického koktejlu, v jehož centru stojí doktor Sergio. Jeho experiment s LSD dospěl tak daleko, že získal prostor v rámci seriózního televizního pořadu. Při jeho natáčení, kdy se dovídáme o tom, jak droga mění chování pacientů, asistuje osobně také režisér Mojica Marins. V rámci bizarních stavů způsobených LSD se zamýšlí nad fenoménem uvolněné obraznosti a používá jako příklad postavu, kterou vytvořil - v Brazílii tehdy již velmi populárního hrobníka Zé s obdivuhodným kultovním ohlasem. Halucinogenní vize jsou díky odpoutané kameře silně stylizované, zpočátku sice jen představují neškodné, frivolní obrazy plné sexuálních tužeb, postupně však nabírají alegorický význam, aby se nakonec vyhrotily v drastické násilí plné myzoginistických prvků. Vrcholem celého experimentu je závěrečná asi dvacetiminutová apokalyptická jízda barevně nasnímaným peklem. Použity jsou tu i záběry z předchozích Mojicových hororů, které vystřihli cenzoři. Právě v nich s cynickým smíchem a autoritativním fanatismem vévodí Zé. Marins vysvětluje vznik filmu jako reakci na konkrétní situaci, jíž byl svědkem. Policista mlátil těhotnou prostitutku, na které bylo vidět, že je v drogovém rauši. Událost Mojicu natolik zasáhla, že se ženu pokusil na druhý den vyhledat, ta ale mezitím zmizela. "Nikdy jsme o ní už neslyšeli," vzpomíná.

    Koncem 60. let realizovaný snímek byl natolik provokativní, že jej brazilský diktátorský režim okamžitě zakázal. Druhou šanci Mojicův opus dostal až na začátku 90. let. Velký ohlas zaznamenal například na festivalu nezávislých filmů Sundance.

    Martin Jiroušek, LFŠ 2007

    Žánry:DramaHoror
    2