Chul Shin: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Chul Shin: Filmy a seriály

  • Yeopgijeogin geunyeo
    Yeopgijeogin geunyeo (2001)
    Film
    Yeopgijeogin geunyeo (My Sassy Girl) je jihokorejský romantický film. Během čekání na metro si hlavní hrdina Kun-wu všimne přiopilé dívky, která se potácí nebezpečně blízko kolejiště. Odstrčí ji raději stranou, aniž by tušil, že si právě zkomplikoval život. Pořádně temperamentní děvče si ho za několik dní najde a skamarádí se s ním. Chlapci toto přátelství změní od základu jeho dosavadní život.
    79%
    Yeopgijeogin geunyeo (My Sassy Girl) je jihokorejský romantický film. Během čekání na metro si hlavní hrdina Kun-wu všimne přiopilé dívky, která se potácí nebezpečně blízko kolejiště. Odstrčí ji raději stranou, aniž by tušil, že si právě zkomplikoval život. Pořádně temperamentní děvče si ho za několik dní najde a skamarádí se s ním. Chlapci toto přátelství změní od základu jeho dosavadní život.
    1
  • 2
  • 3
  • Baramnan gajok
    Baramnan gajok (2003)
    Film
    Bývalá korejská tanečnice Hojung zůstala po sňatku doma, ale zvlášť v poslední době se cítí hluboce nešťastná. Má na starost domácnost, sedmiletého adoptivního syna Sooina, excentrického tchána, který se příliš často napije, a tchyni, jež dává chlapci jasně najevo, že není jejím skutečným vnukem. Manžel Youngjak je dobře situovaný právník, ale přestože se na první pohled zdá, že tato rodina nemá žádné problémy, ve skutečnosti prožívá hlubokou krizi. Film vypovídá bez falešného sentimentu o ztracených iluzích střední třídy i o úpadku tradičních rodinných hodnot v dnešní Koreji a je pozoruhodný nejen otevřeným pohledem na sexuální frustraci hlavních hrdinů, ale také hereckým výkonem Moon So-ri, která na MFF v Benátkách 2002 získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Oáza. "Myslím si, že neviditelné zdi, které rozdělují rodiny a odcizují jejich členy, dnes najdete na celém světě," říká představitelka Hojung, "a právě proto mohou diváci k postavám tohoto příběhu cítit sympatie i porozumění."
    Žánry:Drama
    59%
    Bývalá korejská tanečnice Hojung zůstala po sňatku doma, ale zvlášť v poslední době se cítí hluboce nešťastná. Má na starost domácnost, sedmiletého adoptivního syna Sooina, excentrického tchána, který se příliš často napije, a tchyni, jež dává chlapci jasně najevo, že není jejím skutečným vnukem. Manžel Youngjak je dobře situovaný právník, ale přestože se na první pohled zdá, že tato rodina nemá žádné problémy, ve skutečnosti prožívá hlubokou krizi. Film vypovídá bez falešného sentimentu o ztracených iluzích střední třídy i o úpadku tradičních rodinných hodnot v dnešní Koreji a je pozoruhodný nejen otevřeným pohledem na sexuální frustraci hlavních hrdinů, ale také hereckým výkonem Moon So-ri, která na MFF v Benátkách 2002 získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon ve filmu Oáza. "Myslím si, že neviditelné zdi, které rozdělují rodiny a odcizují jejich členy, dnes najdete na celém světě," říká představitelka Hojung, "a právě proto mohou diváci k postavám tohoto příběhu cítit sympatie i porozumění."
    Žánry:Drama
    4
  • Gojitmal
    Gojitmal (1999)
    Film

    Pověz mi lež, prosí titul románu korejského spisovatele Jang Jung Ila, který autorovi po svém vydání v roce 1996 vynesl půlroční nucenou stáž v jihokorejském vězení. Skandální kniha plná explicitní perverze se o tři roky později stala inspirací pro režiséra Jang Sun Wooa, jenž ji využil jako východisko pro svou kvazi-dokumentární utopii Lži, jíž definoval tím, o čem sníme (skoro) všichni: život, to je žrát a píchat. A nechodit do práce. Snímek je složen takřka výhradně ze sexuální akcí nabitých setkání osmatřicetiletého sochaře Y a osmnáctileté studentky-panny J v hotelových pokojích, odosobněných jako jejich jména. Postupná deflorace tří klíčových otvorů (doprovázená roztomilými cedulkami First Hole, Second Hole atd.) zvolna přechází ve festival slastně bolestivých praktik - tajným fetišem jihokorejské školačky jsou totiž rozličné formy bití. Úctyhodný arsenál bambusových tyčí, prutů, holí a násad během filmu nepřetržitě získává na objemu, vše se stupňuje, čerstvě protržená panna se mění v dominu a ze skulptorovy touhy se stává nezvladatelná obsese. Soft-coreový žánr se sadomasochistickými prvky pojímaný důsledně ve stylu cinema-verité, s místy epileptickou ruční kamerou a chladně pulsujícím techno soundtrackem ještě rozrušují řídké zcizovací efekty a sebereflexivní momenty: podivuhodné úvodní interview s oběma z představitelů (třiadvacetiletá modelka Kim Tae Jeon a třiačtyřicetiletý Lee Sang Hyun, povoláním opravdu sochař) nebo náhlý vstup režiséra do vypjaté scény. Sex a násilí se tu dobrovolně děje nejen pro zvrhlé potěšení samo, ale také proti minulým i budoucím cenzorům, kteří by je chtěli pokrytecky potírat. Lhářem tu není kamera, ani protagonisté a (vyjma samého závěru) dokonce ani postavy samy, nýbrž schizofrenní společenské klima, v němž sexuální perzekuce a skrytá perverze jedno zpocené tělo jsou. (text Aleš Stuchlý pro Festival Otrlého Diváka II.)

    Žánry:DramaErotický
    51%

    Pověz mi lež, prosí titul románu korejského spisovatele Jang Jung Ila, který autorovi po svém vydání v roce 1996 vynesl půlroční nucenou stáž v jihokorejském vězení. Skandální kniha plná explicitní perverze se o tři roky později stala inspirací pro režiséra Jang Sun Wooa, jenž ji využil jako východisko pro svou kvazi-dokumentární utopii Lži, jíž definoval tím, o čem sníme (skoro) všichni: život, to je žrát a píchat. A nechodit do práce. Snímek je složen takřka výhradně ze sexuální akcí nabitých setkání osmatřicetiletého sochaře Y a osmnáctileté studentky-panny J v hotelových pokojích, odosobněných jako jejich jména. Postupná deflorace tří klíčových otvorů (doprovázená roztomilými cedulkami First Hole, Second Hole atd.) zvolna přechází ve festival slastně bolestivých praktik - tajným fetišem jihokorejské školačky jsou totiž rozličné formy bití. Úctyhodný arsenál bambusových tyčí, prutů, holí a násad během filmu nepřetržitě získává na objemu, vše se stupňuje, čerstvě protržená panna se mění v dominu a ze skulptorovy touhy se stává nezvladatelná obsese. Soft-coreový žánr se sadomasochistickými prvky pojímaný důsledně ve stylu cinema-verité, s místy epileptickou ruční kamerou a chladně pulsujícím techno soundtrackem ještě rozrušují řídké zcizovací efekty a sebereflexivní momenty: podivuhodné úvodní interview s oběma z představitelů (třiadvacetiletá modelka Kim Tae Jeon a třiačtyřicetiletý Lee Sang Hyun, povoláním opravdu sochař) nebo náhlý vstup režiséra do vypjaté scény. Sex a násilí se tu dobrovolně děje nejen pro zvrhlé potěšení samo, ale také proti minulým i budoucím cenzorům, kteří by je chtěli pokrytecky potírat. Lhářem tu není kamera, ani protagonisté a (vyjma samého závěru) dokonce ani postavy samy, nýbrž schizofrenní společenské klima, v němž sexuální perzekuce a skrytá perverze jedno zpocené tělo jsou. (text Aleš Stuchlý pro Festival Otrlého Diváka II.)

    Žánry:DramaErotický
    5
  • 6