Jolanta Umecka: Nejlepší filmy
a seriály

?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Jolanta Umecka: Filmy a seriály

  • Nůž ve vodě
    Nůž ve vodě (1962)
    FilmRole: Krystyna
    Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
    Žánry:Drama
    73%
    Sólo pro dva muže, jednu ženu a plachetnici. Filmový debut režiséra Romana Polańského se stal po uvedení v roce 1962 pro polskou kinematografii významnou událostí. Psychologické drama z prostředí Mazurských jezer, ve kterém se představí pouze tři postavy, předvádí mužskou ješitnost i morální úpadek, konflikt sobectví finančně zajištěného novináře a pozérství bezejmenného studenta za přihlížení cynické manželky. Příběh začíná v autě během cesty Andrzeje a Krystyny k jezeru, když náhle porazí mladého muže stopujícího uprostřed silnice. Andrzej muži navrhne, aby s nimi jel kus cesty. Později, místo rozloučení, mladíka pozve na společnou jednodenní projížďku na plachetnici. Mladý muž nabídku přijímá, přestože nemá žádné znalosti o plachtění.... Dobře vystavěný scénář, děj situovaný na omezeném prostoru automobilu a lodi, atmosféra, herecké výkony a vynikající kamera (kterou vedl Jerzy Lipman), zůstávají přednostmi filmu. Jeho název odkazuje na důležitou scénu, v níž Andrzej v náznacích popichuje mladíka kapesním nožem, který následně úmyslně upustí do vody. Snímek měl v době svého vzniku silný mezinárodní ohlas, o čemž svědčí nominace na Oscara a řada dalších ocenění. (Česká televize)
    Žánry:Drama
    1
  • Panna zázračnica
    Panna zázračnica (1966)
    FilmRole: Anabella

    Snímek Štefana Uhera je pro mě osobně sice méně strhující, než rodinné drama Tři sestry, nicméně svým ústředním tématem a hledáním podstaty umění ve společnosti, ve mně i tak zanechal silný zážitek. I tady se režisér velmi nevybíravě vyjadřuje k socialistickému režimu, což ho se zmíněným dramatem pojí. Sledujeme formující se osobnosti mladých umělců, kteří však musí absolvovat povinný vojenský výcvik. Předmětem jejich tužeb a zdrojem nevyčerpatelné inspirace se stane mladé děvče Annabell, které žije s řemeslníkem, jenž slouží k imaginací okouzleným mladíkům jako kontrast. Idealizace její osoby, vtisknutí úlohy múzy a především její objektivizace vede k tomu, že mládenci nevidí dívčiny pocity a reálný život, který se řítí vstříc tragické události. Snímek nechává otevřený prostor mnohovrstevnatým interpretacím a opatřuje vizuální stránku surrealismem oplývající mizanscénou, stejně tak i precizně inscenovaným pohybem kamery a rámováním, které se diametrálně liší od nesvázaného observačního snímání ruční kamerou, kterou razili jiní novovlnní autoři.

    65%

    Snímek Štefana Uhera je pro mě osobně sice méně strhující, než rodinné drama Tři sestry, nicméně svým ústředním tématem a hledáním podstaty umění ve společnosti, ve mně i tak zanechal silný zážitek. I tady se režisér velmi nevybíravě vyjadřuje k socialistickému režimu, což ho se zmíněným dramatem pojí. Sledujeme formující se osobnosti mladých umělců, kteří však musí absolvovat povinný vojenský výcvik. Předmětem jejich tužeb a zdrojem nevyčerpatelné inspirace se stane mladé děvče Annabell, které žije s řemeslníkem, jenž slouží k imaginací okouzleným mladíkům jako kontrast. Idealizace její osoby, vtisknutí úlohy múzy a především její objektivizace vede k tomu, že mládenci nevidí dívčiny pocity a reálný život, který se řítí vstříc tragické události. Snímek nechává otevřený prostor mnohovrstevnatým interpretacím a opatřuje vizuální stránku surrealismem oplývající mizanscénou, stejně tak i precizně inscenovaným pohybem kamery a rámováním, které se diametrálně liší od nesvázaného observačního snímání ruční kamerou, kterou razili jiní novovlnní autoři.

    2