?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Yolanda Sonnabend: Filmy a seriály

  • Láska prokletá
    Láska prokletá (1998)
    Film

    Britský výtvarník Francis Bacon (narozen 1909) bývá řazen mezi nejvýznačnější umělce našeho století, jeho tvorba obsáhla široké spektrum technik i výrazových poloh od fotografických koláží až k pop-artu. Avšak filmové zpracování jeho života rozehrává jakýsi mumraj téměř nesrozumitelné tříště vizí, statických výseků z každodenních rituálů (výmluvná je ranní hygiena před třídílným zrcadlem) a především průhledů do složitého vztahu k milenci Georgu Dyerovi, jenž nevydrží společné soužití s egocentrickým Baconem. Režisér John Maybury, jakoby v návaznosti na Dereka Jarmana, ale také Godarda, se vyhnul klasicky pojatému životopisu, který by chronologicky seřadil důležité události. Pokud divák neví o Baconovi nic, z filmu jen stěží načerpá nějaké údaje. Prvořadým totiž je navozování pocitů samoty a kyvadlovitě se vychylujícího prožívání různorodých stavů, snaha postihnout Bacona jako by skrze jeho výrazovou optiku, takže tomu odpovídá i užitá vypravěčská metoda, přirovnatelná snad ke koláži. Doplňkem jsou Baconovy průběžně znějící vnitřní monology, osvětlující jeho názory i motivace. Výsledkem je (auto)portrét umělcův, stvořený jakoby v duchu jeho maleb.

    64%

    Britský výtvarník Francis Bacon (narozen 1909) bývá řazen mezi nejvýznačnější umělce našeho století, jeho tvorba obsáhla široké spektrum technik i výrazových poloh od fotografických koláží až k pop-artu. Avšak filmové zpracování jeho života rozehrává jakýsi mumraj téměř nesrozumitelné tříště vizí, statických výseků z každodenních rituálů (výmluvná je ranní hygiena před třídílným zrcadlem) a především průhledů do složitého vztahu k milenci Georgu Dyerovi, jenž nevydrží společné soužití s egocentrickým Baconem. Režisér John Maybury, jakoby v návaznosti na Dereka Jarmana, ale také Godarda, se vyhnul klasicky pojatému životopisu, který by chronologicky seřadil důležité události. Pokud divák neví o Baconovi nic, z filmu jen stěží načerpá nějaké údaje. Prvořadým totiž je navozování pocitů samoty a kyvadlovitě se vychylujícího prožívání různorodých stavů, snaha postihnout Bacona jako by skrze jeho výrazovou optiku, takže tomu odpovídá i užitá vypravěčská metoda, přirovnatelná snad ke koláži. Doplňkem jsou Baconovy průběžně znějící vnitřní monology, osvětlující jeho názory i motivace. Výsledkem je (auto)portrét umělcův, stvořený jakoby v duchu jeho maleb.

    1