Abbás Kiárostami

Do širšího povědomí mezinárodní kritiky se zapsal v roce 1987 minimalistickým líčením epizody ze života dvou školáků Kde je dům mého přítele? V roce 1990 následovalo vrcholné dílo tzv. "íránského filmového zázraku", Detail, historka o muži, který se vydává za známého filmového režiséra. Dalšími mistrovskými filmy devadesátých let byly snímky Mezi olivovníky (1994), Chuť třešní (1997) a Vítr nás odvane (1999); prostřední z nich získal v Cannes Zlatou palmu a pravděpodobně jen díky tomu byl zakoupen i do české distribuce. Do nového století vstoupil Kiarostamí filmem Deset (2002), dalším minimalistickým dílem nadšeně přijatým západní kritikou. Spolu s Kenem Loachem a Ermannem Olmim natočil v italsko-britské koprodukci povídkový film Jízdenky (2005). V dalších letech se Kiarostamí představil v Evropě častěji jako fotograf a jako operní režisér (v roce 2008 inscenoval v Aix-en-Provence Mozartovu Così fan tutte), jako filmař oslovil sérií několika konceptuálních děl už jen menší část svých dřívějších příznivců. Věrná kopie je po necelých deseti letech Kiarostamího návratem do umělecké "první ligy" světového filmu; z Cannes 2010 si jeho hlavní představitelka Juliette Binocheová odnesla Cenu za nejlepší ženský herecký výkon. Jejím partnerem je filmový nováček William Shimell, známý britský operní pěvec. Výraznou vedlejší roli si zahrál proslulý scenárista Jean-Claude Carrière (mj. Nenápadný půvab buržoazie, Valmont). Na Mezinárodním filmovém týdnu ve španělském Valladolidu 2010 získala Věrná kopie hlavní cenu – Zlatý klas.