?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

George Miller (III): Filmy a seriály

  • Les Misérables - koncert z Londýna
    Les Misérables - koncert z Londýna (2010)
    FilmRole: Queen's Theatre Company
    • iTunes
    • Rakuten

    Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)

    Žánry:DramaZáznam představeníHudebníMuzikál
    Hrají:Alfie BoeColm WilkinsonJohn Owen-JonesNorm LewisEarl CarpenterRoger Allam
    Režie:Nick MorrisNick Morris
    86%

    Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)

    Žánry:DramaZáznam představeníHudebníMuzikál
    Hrají:Alfie BoeColm WilkinsonJohn Owen-JonesNorm LewisEarl CarpenterRoger Allam
    Režie:Nick MorrisNick Morris
    1
  • Umělcova smlouva
    Umělcova smlouva (1982)
    Film

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    Žánry:DramaHistorickýMysteriozníKomedie
    Hrají:Anthony HigginsJanet SuzmanDave HillAnne-Louise LambertHugh FraserNeil Cunningham
    Režie:Peter Greenaway
    72%

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    Žánry:DramaHistorickýMysteriozníKomedie
    Hrají:Anthony HigginsJanet SuzmanDave HillAnne-Louise LambertHugh FraserNeil Cunningham
    Režie:Peter Greenaway
    2

VOD žebříčky