?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Aline Mess: Filmy a seriály

  • Noc ve Varennes
    Noc ve Varennes (1982)
    FilmRole: Marie-Madeleine, Sophie's servant
    Velká francouzská revoluce je v plném proudu. Tiskař Restif de la Bretonne a snad nejznámější milovník Giacomo Casanova se shodou okolností ocitnou v dostavníku s postavičkami, které jsou doslova reprezentanty tehdejší společnosti. Uvidíme bývalou zpěvačku s milencem, lotrinského průmyslníka, vdovu proslulou svým šampaňským, tajemnou šlechtičnu se svým kadeřníkem a myslitele Thomase Paina. Vybroušené rozhovory, grimasy, kostýmy a společenské vystupování je nepřehlédnutelné a naprosto okouzlující... Nepřehlédnutelný historický snímek je nejen dokonalou sondou do dob Francouzské revoluce, ale především hereckým koncertem Marcela Mastroianniho, který jako Casanova působí neuvěřitelně lidsky. (oficiální text vydavatele)
    Žánry:DramaHistorický
    73%
    Velká francouzská revoluce je v plném proudu. Tiskař Restif de la Bretonne a snad nejznámější milovník Giacomo Casanova se shodou okolností ocitnou v dostavníku s postavičkami, které jsou doslova reprezentanty tehdejší společnosti. Uvidíme bývalou zpěvačku s milencem, lotrinského průmyslníka, vdovu proslulou svým šampaňským, tajemnou šlechtičnu se svým kadeřníkem a myslitele Thomase Paina. Vybroušené rozhovory, grimasy, kostýmy a společenské vystupování je nepřehlédnutelné a naprosto okouzlující... Nepřehlédnutelný historický snímek je nejen dokonalou sondou do dob Francouzské revoluce, ale především hereckým koncertem Marcela Mastroianniho, který jako Casanova působí neuvěřitelně lidsky. (oficiální text vydavatele)
    Žánry:DramaHistorický
    1
  • 2
  • 3
  • 4
  • Emmanuelle 4
    Emmanuelle 4 (1984)
    FilmRole: The Dancer
    34%
    5
  • Kanibalský sex
    Kanibalský sex (1980)
    FilmRole: Cannibal Priestess (as Lynn Mess)

    Na počátku 70. let se Jess Franco usadil ve Francii a pustil se do natáčení pro dvě produkční společnosti - Eurociné a Comptoir Français du Film. Jedním z důvodů Francovy emigrace je smrt jeho fetišistické herečky Soledady Mirandy. Začíná období, kdy může točit až deset filmů ročně, používá řadu pseudonymů a do filmů včleňuje pornografické scény.
    Rok, kdy byl Kanibalský sex realizován, patřil k těm oddechovějším a Franco během něj dokončil „pouze" pět filmů. Zběsilé natáčecí tempo se výrazně podepsalo na jeho dílech. Nespoutaná mezizáběrová skladba a agresivní transfokace, tříštící jednolitost uvnitř scén, vyvolávají horečnatý dojem diletantského surrealismu, vydržovaného ďábelskými atonálními ruchy a minimalistickou kmenovou rytmikou. Rozvíjení děje a psychologie postav jsou utlumeny a do popředí se dostává (s)prosté zaujetí obrazem. Zběsilé zoomy voyeursky osahávají exotickou vegetaci, mužská i ženská ohanbí a Franco nabízí ve skromné míře pro něho jinak spíše vzácné gore efekty, které poskytují krvelačný spektákl vyvržených útrob i konzumovaných genitálií. Pudová živočišnost, schematicky ztělesněná urostlým démonickým Afroameričanem, je nakonec pokořena „kníratým Indiana Jonesem" a bílý muž tak zase jednou ukázal, zač je toho koloniální loket.
    Kanibalský sex reprezentuje typickou ukázku exploatačního filmu tohoto období, počínaje za každou cenu poutavým názvem a vykřičenými propagačními materiály, jejichž vyznění samotné filmové zpodobnění nenaplňuje, a konče bezbřehým zužitkováním exotických lokací, jež mají zprostředkovávat (po)hlavní podívanou. Kanibalský námět zasazený do zemí třetího světa spojuje dílo s dobovým rozmachem filmů jako Kanibalové (Cannibal Holocaust, 1980), avšak exploatační tradice nabízející civilizovanému člověku atraktivní obrazy „jiného" je mnohem starší - ať už mluvíme o formě „shockumentaries" typu Mondo Cane (1962), anebo jejich starších exploatačních odvozenin bujících od konce 20. let, kam spadá například Angkor (1935). Francův snímek je zářnou ukázkou režisérovy eroticko-exotické linie s hororovými motivy, jehož prapočátky se vážou k filmu Paroxismus (1969) a v rozvinuté formě ji pak nalézáme u Vampiros lesbos (1971).

    Jiří Blažek, Letní filmová škola Uherské Hradiště 2014

    32%

    Na počátku 70. let se Jess Franco usadil ve Francii a pustil se do natáčení pro dvě produkční společnosti - Eurociné a Comptoir Français du Film. Jedním z důvodů Francovy emigrace je smrt jeho fetišistické herečky Soledady Mirandy. Začíná období, kdy může točit až deset filmů ročně, používá řadu pseudonymů a do filmů včleňuje pornografické scény.
    Rok, kdy byl Kanibalský sex realizován, patřil k těm oddechovějším a Franco během něj dokončil „pouze" pět filmů. Zběsilé natáčecí tempo se výrazně podepsalo na jeho dílech. Nespoutaná mezizáběrová skladba a agresivní transfokace, tříštící jednolitost uvnitř scén, vyvolávají horečnatý dojem diletantského surrealismu, vydržovaného ďábelskými atonálními ruchy a minimalistickou kmenovou rytmikou. Rozvíjení děje a psychologie postav jsou utlumeny a do popředí se dostává (s)prosté zaujetí obrazem. Zběsilé zoomy voyeursky osahávají exotickou vegetaci, mužská i ženská ohanbí a Franco nabízí ve skromné míře pro něho jinak spíše vzácné gore efekty, které poskytují krvelačný spektákl vyvržených útrob i konzumovaných genitálií. Pudová živočišnost, schematicky ztělesněná urostlým démonickým Afroameričanem, je nakonec pokořena „kníratým Indiana Jonesem" a bílý muž tak zase jednou ukázal, zač je toho koloniální loket.
    Kanibalský sex reprezentuje typickou ukázku exploatačního filmu tohoto období, počínaje za každou cenu poutavým názvem a vykřičenými propagačními materiály, jejichž vyznění samotné filmové zpodobnění nenaplňuje, a konče bezbřehým zužitkováním exotických lokací, jež mají zprostředkovávat (po)hlavní podívanou. Kanibalský námět zasazený do zemí třetího světa spojuje dílo s dobovým rozmachem filmů jako Kanibalové (Cannibal Holocaust, 1980), avšak exploatační tradice nabízející civilizovanému člověku atraktivní obrazy „jiného" je mnohem starší - ať už mluvíme o formě „shockumentaries" typu Mondo Cane (1962), anebo jejich starších exploatačních odvozenin bujících od konce 20. let, kam spadá například Angkor (1935). Francův snímek je zářnou ukázkou režisérovy eroticko-exotické linie s hororovými motivy, jehož prapočátky se vážou k filmu Paroxismus (1969) a v rozvinuté formě ji pak nalézáme u Vampiros lesbos (1971).

    Jiří Blažek, Letní filmová škola Uherské Hradiště 2014

    6