Olga Schmidtová

Česká herečka. Manželka herce Mirko Schmidta (* 1920). Lásku k divadlu v ní odmala pěstovali rodiče, oba náruživí ochotníci. Politická situace roku 1939 vedla k odchodu rodiny ze Slovenska do Prahy, kde se stala posluchačkou dramatického oddělení Státní konzervatoře. Když nacisté školu zavřeli, přešla do výroby jako pomocná dělnice. Po válce studium herectví na konzervatoři dokončila (1947) a profesionálně začala hrát na Slovensku, mj. v divadle v Martině. Osobní a bytové problémy ji přivedly po několika letech zpět do Čech. Žádné angažmá zde však už nezískala (v posledních letech hostovala v Divadle ABC). Učila tedy dramatický obor na LŠU a externě hlasovou výchovu na loutkoherecké katedře DAMU. Specifikum film. herectví si poprvé vyzkoušela až téměř v sedmdesáti letech v epizodce místní drbny v Troškově lidové komedii Slunce, seno a pár facek (1989). Návštěvníci kin si jí mohli znovu povšimnout jako švédskou turistku v koprodukčním česko-jugoslávském snímku Atrakce švédského zájezdu (1989) a v drobné roličce snímku Fany (1995). Naproti tomu vedlejší úloha staré maminky titulního hrdiny z Věrčákovy hořké komedie s prvky politické satiry Ceremoniář (1996) již nešla přehlédnout. Ještě více ji zviditelnily další dvě role stařenek, jimiž doplnila mozaiku poněkud bláznivých figur ve filmech mladých režisérů. Debutujícímu Petru Vachlerovi v černé komedii Doblba! (2005) ztělesnila senilní babičku, jejíž nečekaně zděděná hrobka spustí ve vypečené rodině řetězec bizarních situací. Komický rozměr měla také její postava sklerotické babičky mladého hrdiny Filipa z Janákovy prázdninové komedie Rafťáci (2006). Dosti výjimečně byla zvána do tv. studií k účinkování v inscenacích, což se změnilo až po listopadu 89 (Lichá středa, 1963; Narcisový dům, 1994; Chladné srdce, 1996; Vlci ve městě, 2000; Skutečný příběh Anny Frankové/Anne Frank: The Whole Story (2001); Nepodepsaný knoflík, 2003), kdy se začala objevovat i v seriálech (Přísahám a slibuji, 1990; Co teď a co potom?, 1991; Život na zámku, 1995; Redakce, 2004; Hraběnky, 2007; Comeback, 2008; Poste restante, 2009). Veřejnost si její tvář vybaví na obrazovce z řady reklamních spotů. Duchovně a kulturně ji ovšem mnohem víc uspokojuje činnost v pěveckém sboru Vyšehrad a Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě, kde se účastní různých inscenačních čtení a literárních večerů.