?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Antoine Garceau: Filmy a seriály

  • Paříži, miluji Tě
    Paříži, miluji Tě (2006)
    Film
    V „Paříži, miluji tě“ se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří „Paříži, miluji tě“...
    Žánry:Romantický
    72%
    V „Paříži, miluji tě“ se sešli světoznámí režiséři, mezi něž patří bratři Coenovi, Gus Van Sant, Gurinder Chadha, Wes Craven, Walter Salles, Alexander Payne a Olivier Assayas, aby společně ukázali Paříž způsobem, jaký tu ještě nebyl. Natočen lidmi stejně kosmopolitními jako město samo. Americký turista vidí rasové napětí a paranoidní vize města. Mladá emigrantka pracuje v buržoazním prostředí. Americká hvězdička natáčí film. Muž neví, zda být s manželkou nebo milenkou. Mladík pracuje v tiskárně a touží po jiném muži. Otec se pere se vztahem ke své dceři. Pár se snaží okořenit svůj sexuální život. To je jen pár zážitků, které tvoří „Paříži, miluji tě“...
    Žánry:Romantický
    1
  • Někdo to rád jinak
    Někdo to rád jinak (2000)
    Film

    Prenikavo ľudská ľahká komédia o strete protichodných charakterov, sociálnych prostredí a ich vzájomnej príťažlivosti. Film vyniká podrobnou charakterovou kresbou, citom pre dialóg s príchuťou každodennej trápnosti, rozpačitosti, ale aj ľudskej nehy. Autentické režijné prevedenie a herecké výkony robia z filmu reprezentatívny príklad súčasnej európskej kinematografie sústredenej na štúdium medziľudských vzťahov. Príbeh sa sústredí na snahy úspešného podnikateľa a novozbohatlíka získať si priazeň chudobnej starnúcej herečky. Humor je postavený na konflikte ich dvoch svetov a problémom, ktoré z toho vyplývajú.

    68%

    Prenikavo ľudská ľahká komédia o strete protichodných charakterov, sociálnych prostredí a ich vzájomnej príťažlivosti. Film vyniká podrobnou charakterovou kresbou, citom pre dialóg s príchuťou každodennej trápnosti, rozpačitosti, ale aj ľudskej nehy. Autentické režijné prevedenie a herecké výkony robia z filmu reprezentatívny príklad súčasnej európskej kinematografie sústredenej na štúdium medziľudských vzťahov. Príbeh sa sústredí na snahy úspešného podnikateľa a novozbohatlíka získať si priazeň chudobnej starnúcej herečky. Humor je postavený na konflikte ich dvoch svetov a problémom, ktoré z toho vyplývajú.

    2
  • 3
  • Bazén
    Bazén (2003)
    Film

    Sarah Morton (Charlotte Rampling), anglická spisovateľka detektívnych bestsellerov, pricestuje do luxusnej vily svojho francúzskeho vydavateľa (Charles Dance), aby si oddýchla a našla inšpiráciu pre ďalší román. Náhly príchod vydavateľovej dcéry (Ludivine Sagnier) ju však rýchlo presvedčí, že oddychovať a pracovať určite nebude! Krásna Julie vedie búrlivý život a Sarah sa stane jeho nechcenou súčasťou. Prežije súkromnú sexuálnu revolúciu a vyrovnať sa tiež musí s tragickými okolnosťami, ktorých sa stane svedkom

    Ludivine Sagnier vzbudila pred premiérou filmu Bazén vo Francúzsku veľký rozruch. Pre renomovaný francúzsky magazín nafotila obálku v Evinom rúchu. Magazín vypredali počas 2 hodín, jeho stránky na internete navštívilo viac než milión ľudí za 1 deň a na križovatke v centre Paríža, kde vydavateľ umiestnil billboard s obálkou časopisu, zaznamenali v ten deň 49 havárií! Nasledujúci deň museli billboard odstrániť.

    66%

    Sarah Morton (Charlotte Rampling), anglická spisovateľka detektívnych bestsellerov, pricestuje do luxusnej vily svojho francúzskeho vydavateľa (Charles Dance), aby si oddýchla a našla inšpiráciu pre ďalší román. Náhly príchod vydavateľovej dcéry (Ludivine Sagnier) ju však rýchlo presvedčí, že oddychovať a pracovať určite nebude! Krásna Julie vedie búrlivý život a Sarah sa stane jeho nechcenou súčasťou. Prežije súkromnú sexuálnu revolúciu a vyrovnať sa tiež musí s tragickými okolnosťami, ktorých sa stane svedkom

    Ludivine Sagnier vzbudila pred premiérou filmu Bazén vo Francúzsku veľký rozruch. Pre renomovaný francúzsky magazín nafotila obálku v Evinom rúchu. Magazín vypredali počas 2 hodín, jeho stránky na internete navštívilo viac než milión ľudí za 1 deň a na križovatke v centre Paríža, kde vydavateľ umiestnil billboard s obálkou časopisu, zaznamenali v ten deň 49 havárií! Nasledujúci deň museli billboard odstrániť.

    4
  • 5
  • Intimita
    Intimita (2001)
    Film

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    61%

    Přichází k němu jednoho středečního odpoledne. Milují se. Nemluví spolu, přesto se mezi nimi něco důležitého odehrává. Příští týden, ve stejnou hodinu, stojí znovu za dveřmi. Rychle se navzájem svlékají. Beze slova. Stává se sex jedním ze způsobů mezilidské komunikace a setkávání? Francouzský režisér Patrice Chéreau využil literární předlohy britského autora indického původu Hanifa Kureishiho, aby natočil film, který sice vzbudil pozornost kvůli svým naprosto otevřeným sexuálním scénám, přesto jeho ústředním tématem je samota, základní otázky existence mezi ostatními a nesnadnost mezilidské komunikace.

    INTIMITA vzbudila pozdvižení na všech festivalech, kde byla promítána (mj. i v Karlových Varech, kdy se účast prezidenta Havla na její projekci stala v letní okurkové sezóně médii hojně přetřásanou záležitostí), na Berlinale 2001 získala i přes svou skandálnost hlavní cenu - Zlatého medvěda.

    Příběh samotný začíná tam, kde většina filmů končí - v posteli, respektive na podlaze v Jayově neútulném vypůjčeném bytě. Claire přichází za osamělým Jayem, který nedávno opustil manželku i děti, aby se s ním milovala - bez jediného slova. Sex v INTIMITĚ je daleko vzdálen obvyklému nažehlenému filmovému ztvárnění - šokovaní diváci na plátně zhlédnou zcela naturalistické zobrazení erotických scén, které se ale vyhýbá laciné atraktivitě. Sex je začátek, co ale bude dál? V okamžiku, kdy Jay chce porušit nepsané pravidlo o mlčení a zjistit o Claire něco víc, všechno se začíná hroutit. [44. MFFKV 2009]

    6
  • Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem
    Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998)
    Film

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    60%

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    7
  • Gabrielle
    Gabrielle (2005)
    Film

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    60%

    Nejdivadelnější ze všech Chéreauových filmů vznikl podle povídky Josepha Conrada Návrat, jež byla v roce 1898 otištěna ve sbírce Příběhy neklidu a k níž měl autor sám velmi vyhraněný vztah – nenáviděl ji. Snad proto, že tu emoci důvěrně sdílel s hrdinou svého příběhu, blahobytně sebejistým a citově pokryteckým mužem, jemuž se právě zřítil svět. Chéreau Conradovu drásavě bolestnou a krutě smutnou studii rozpadu jednoho manželství posunul v čase do doby krátce před 1. světovou válkou, která hrozila zrušit všechny jistoty dekorativně elegantní, formalizované společnosti. A také, na rozdíl od literární předlohy, pootočil úhel pohledu, takže vztah, vnímaný původně jen z mužské perspektivy, získává rovnováhu sdílené agonie. Jeanova majetnicky sebeuspokojivá hrdost dostane jednoho dne nečekanou ránu, když po návratu z práce najde dopis, v němž mu žena oznamuje, že odchází k milenci. Ta žena, jež byla chloubou jeho „sbírky“, její nejcennější položkou, a o níž se domníval, že zná každou její myšlenku a každý sen. Než však stačí šok odeznít, Gabriela se vrací... Unavená vlastní touhou po lásce i strachem z ní čelí manželovi, jenž se ve víru vlastních, nečekaně objevených emocí snaží nalézt rovnováhu a řešení. Režisér svůj svíravě luxusní (César za výpravu a kostýmy) mikrosvět rodinného dramatu ozvláštňuje kombinací černobílého a barevného materiálu, sugestivním šerosvitným svícením i prostředky typickými pro dobovou kinematografii, jeho hlavní zbraní v této brutální citové vivisekci jsou ovšem oba hlavní představitelé, Pascal Greggory a Isabelle Huppertová. [44. MFFKV 2009]

    8
  • 9
  • 10