Brněnský herec, dabér a pedagog. V dětství se věnoval ochotnickému divadlu jako koníčku, ze kterého se za jeho studií na Vyšší průmyslové škole chemické v Brně stal profesionální zájem. Absolvoval herectví na brněnské JAMU (1956) a devět sezón strávil v brněnském Divadle bratří Mrštíků, odkud přešel do Národního divadla v Brně, kde působil se dvěma krátkými přestávkami až do roku 1996. V roce 1960 působil krátce ve Státním zájezdovém divadle v Praze, v letech 1967-1968 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (dokonce jako šéf činohry!).
Jeho herecký projev charakterizovala introvertnost, neokázalost hraničící až s plachostí. Snad proto mu filmaři nedopřáli velkých rolí. Pomineme-li epizodní role, kterými před filmovou kamerou začínal, pak jeho filmovou tvorbu charakterizují prakticky jen dva typy rolí: 1) střední inteligence (stavitel Lojda v dramatu Svět nic neví, ředitel podniku Klouda v komedii Sedmé nebe, otec hlavní hrdinky, nacistický plukovník a bývalý profesor von Polchow v tragické válečné romanci Oznamuje se láskám vašim, projektant Zikmund v ekologické moralitě Uzavřený okruh), 2) historické postavy (básník Josef Hora v komunistickém opusu Dvacátý devátý, novinář Eduard Urx v prvním díle Vávrovy válečné trilogie Dny zrady, svobodník Rediš ve druhém díle téže trilogie Sokolovo, skotský reformátor John Dury v dalším Vávrově výpravném snímku Putování Jana Amose či spisovatel Vladislav Vančura ve filmu o posledních týdnech a měsících života Karla Čapka Člověk proti zkáze). Jeho poslední filmovou rolí byl hofmistr v pohádce Václava Vorlíčka Kouzelný měšec.
Mimo divadelní a filmové tvorby proslul jako dabér, když v českých překladech propůjčil svůj hlas například Jeanu Marraisovi nebo Alainu Delonovi. Jeho hlas pravidelně zazníval také z pořadů brněnské redakce Československého rozhlasu Brno. V roce 1999 byla Ladislavu Lakomému udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Ladislav Lakomý téměř dvacet let působil také jako pedagog na JAMU a brněnské konzervatoři.