6.8

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Thierry de Peretti: Filmy a seriály

  • Hrabě Monte Cristo
    Hrabě Monte Cristo (1998)
    Seriál
    79%
    1
  • Děti století
    Děti století (1999)
    Film
    George Sandová se stala nesmrtelnou díky talentu a odvaze psát o všem, co chtěla. Juliette Binocheová a Benoit Magimel v příběhu o lásce a smrti... Francouzský film Děti svého věku je příběhem o vášnivé lásce George Sandové a Alfreda de Musseta. Když se tito dva spisovatelé poznali, byli již slavní a ani jeden z nich už nedoufal, že potká velkou lásku. A přesto spolu zažili vztah, který je povznášel a ničil zároveň a který je poznamenal až do konce života. George Sandová se narodila v rodině napoleonského důstojníka, byla dána do klášterní výchovy, ze které ji vysvobodila její osvícená babička. Díky ní poznávala Aurore Dupinová, jak se původně jmenovala, literaturu, filozofii, babička v ní podporovala touhu stát se nezávislou. V manželství s nevzdělaným venkovským šlechticem vydržela Sandová devět let a pak utekla i s dětmi do Paříže. Zde se uprostřed studentů, intelektuálů a umělců setkala s Mussetem a začala svou spisovatelskou a novinářskou práci. Vzhledem ke svému původu a společnosti začala tato nezávislá a hrdá žena používat pseudonym George Sandová. Od té doby, kdykoliv hovořila svým jménem nebo o sobě psala ve svých dílech, používala mužský rod. Její nezávislost a nespoutanost popuzovala nejrůznější kruhy, rodina Musseta se ostře stavěla proti jejich vztahu. Utekli spolu do Benátek, ale tam jejich vztah skončil téměř tragicky. (Česká televize)
    63%
    George Sandová se stala nesmrtelnou díky talentu a odvaze psát o všem, co chtěla. Juliette Binocheová a Benoit Magimel v příběhu o lásce a smrti... Francouzský film Děti svého věku je příběhem o vášnivé lásce George Sandové a Alfreda de Musseta. Když se tito dva spisovatelé poznali, byli již slavní a ani jeden z nich už nedoufal, že potká velkou lásku. A přesto spolu zažili vztah, který je povznášel a ničil zároveň a který je poznamenal až do konce života. George Sandová se narodila v rodině napoleonského důstojníka, byla dána do klášterní výchovy, ze které ji vysvobodila její osvícená babička. Díky ní poznávala Aurore Dupinová, jak se původně jmenovala, literaturu, filozofii, babička v ní podporovala touhu stát se nezávislou. V manželství s nevzdělaným venkovským šlechticem vydržela Sandová devět let a pak utekla i s dětmi do Paříže. Zde se uprostřed studentů, intelektuálů a umělců setkala s Mussetem a začala svou spisovatelskou a novinářskou práci. Vzhledem ke svému původu a společnosti začala tato nezávislá a hrdá žena používat pseudonym George Sandová. Od té doby, kdykoliv hovořila svým jménem nebo o sobě psala ve svých dílech, používala mužský rod. Její nezávislost a nespoutanost popuzovala nejrůznější kruhy, rodina Musseta se ostře stavěla proti jejich vztahu. Utekli spolu do Benátek, ale tam jejich vztah skončil téměř tragicky. (Česká televize)
    2
  • Saint Laurent
    Saint Laurent (2014)
    FilmRole: Rédacteur en chef Libé
    • Filmbox+
    61%
    3
  • Mlčenlivost
    Mlčenlivost (2004)
    FilmRole: Vincent
    Pětatřicetiletý Olivier přijíždí se svou přítelkyní na dovolenou do své rodné vsi na Korsice. Jejich dovolená je náhle narušena, když se Olivier stane náhodným svědkem vraždy, kterou spáchal člověk z jeho vesnice. Olivier se musí rozhodnout, jak se zachovat. Pravidla tohoto ostrova jsou založena na tom, že ať se stane cokoli, nikdy nic neříkej cizincům. Má tedy Olivier mlčet, a podřídit se tak tradici, nebo jít vše nahlásit na policii? Korsický „western“ natočený na širokoúhlý formát představuje uzavřenost místní patriarchální společnosti. Dramatické sekvence eskalující v loveckých scénách se střídají s klidnými „mentálními“ obrazy hlavního hrdiny. Filmu dominuje krásná korsická příroda. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    Režie:Orso Miret
    60%
    Pětatřicetiletý Olivier přijíždí se svou přítelkyní na dovolenou do své rodné vsi na Korsice. Jejich dovolená je náhle narušena, když se Olivier stane náhodným svědkem vraždy, kterou spáchal člověk z jeho vesnice. Olivier se musí rozhodnout, jak se zachovat. Pravidla tohoto ostrova jsou založena na tom, že ať se stane cokoli, nikdy nic neříkej cizincům. Má tedy Olivier mlčet, a podřídit se tak tradici, nebo jít vše nahlásit na policii? Korsický „western“ natočený na širokoúhlý formát představuje uzavřenost místní patriarchální společnosti. Dramatické sekvence eskalující v loveckých scénách se střídají s klidnými „mentálními“ obrazy hlavního hrdiny. Filmu dominuje krásná korsická příroda. (FebioFest 2006)
    Žánry:Drama
    Režie:Orso Miret
    4
  • Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem
    Všichni kdo mě mají rádi pojedou vlakem (1998)
    FilmRole: Dominique

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    59%

    Skutečným autorem mnohoznačného prohlášení byl sice krátce před smrtí francouzský režisér François Reichenbach, jeho přítelkyně, scenáristka Danièle Thompsonová, si ho ovšem vypůjčila nejen pro název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu. Vložila ho do úst malíře Jeana-Baptista Emmericha, který svými posledními slovy vyzval blízké, příbuzné a přátele, aby ho tímto neobvyklým způsobem doprovodili na cestě do Limoges, kde si přál být pohřben. Ale snad ještě dřív, než vlak vyjede ze Slavkovského nádraží, začíná být zřejmé, že charizmatický Jean-Baptist byl zaživa patrně také neobyčejně zlomyslný, manipulativní a snad i krutý. Podařilo se totiž shromáždit na jednom místě lidi, které miloval, jimiž se milovat nechával a jejichž rivalitu o svou přízeň s chutí rozdmýchával. Nastupuje historik umění a jeho milenec, stárnoucí žena, přesvědčená, že byla nebožtíkovou jedinou láskou, synovec s odcizenou manželkou, bývalí milenci, přátelé... Takřka tucet postav, které se v omezeném prostoru, roztřeseném jako jejich pocity, vydávají na cestu, se tak stává obětí posledního žertu muže, jenž cestuje v zapečetěné rakvi – autem. Cesta vlakem, pohřeb na „největším hřbitově na světě“ a konečně „svačina“ v rozlehlém rodinném domě. To jsou tři dějství, do nichž scenáristé Chéreau a Thompsonová rozdělili výtečně rozehrané (a na Césara zrežírované) melodrama, v němž se smuteční slavnost stává nejen katalyzátorem vztahu k nebožtíkovi, ale i tavicím kotlem osobních a vztahových problémů všech zúčastněných. [44. MFFKV 2009]

    Žánry:DramaLGBTQ+
    5