?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Paola Cozzo: Filmy a seriály

  • Dèmoni
    Dèmoni (1985)
    FilmRole: Kathy
    • Netflix
    • SledovaniTV
    Není to jen Třaslavec, kdo může řádit ve vašem kině. V Berlíně se nachází nenápadné kino Metropol (ne nepodobné stejnojmennému sálu v Olomouci), kde se můžete nechat rozpárat na kusy hordou krvežíznivých démonů, evidentně trestuhodně zanedbávajících ústní hygienu, a následně se proměnit v neméně krvelačnou zombii. To vše v poctivém italském gore stylu, pod produkční záštitou Daria Argenta a v režii Lamberta Bavy, který, soudě podle nechutnosti a drastičnosti snímku již tušil, že bude jednou s Kateřinou Brožovou a Simonou Chytrovou natáčet Princeznu Fantaghiro. Démoni se stali klasikou italského gore hororu osmdesátých let a věhlas si vydobyli i u nás už v předrevoluční době jako jeden z šeptandou hutně obestřených videopirátských hitů. Na rozdíl od většiny italských hororů, které mívají pomalejší tempo a tajuplnou atmosféru, jsou Démoni přímočarý osmdesátkový gore fest se spoustou akce, klasických splatter efektů a chytlavou syntetizátorovou hudbou Claudia Simonettiho vyšperkovanou dobovými rockovými hity od ikon jako Billy Idol, Saxon nebo Mötley Crüe. Věrni heslu doktora Frank-N-Furtera „Don’t dream it – be it!“ vracíme Démony z ohraných videopásek tam, kam patří, totiž do ztemnělého kina, odkud není tak snadné odskočit si na záchod jako doma od televize – zvlášť, když dveře sálu jsou zamčené a zvenčí se ozývají zlověstné zvuky nepříjemně připomínající heavy metalové riffy. (Festival otrlého diváka)
    63%
    Není to jen Třaslavec, kdo může řádit ve vašem kině. V Berlíně se nachází nenápadné kino Metropol (ne nepodobné stejnojmennému sálu v Olomouci), kde se můžete nechat rozpárat na kusy hordou krvežíznivých démonů, evidentně trestuhodně zanedbávajících ústní hygienu, a následně se proměnit v neméně krvelačnou zombii. To vše v poctivém italském gore stylu, pod produkční záštitou Daria Argenta a v režii Lamberta Bavy, který, soudě podle nechutnosti a drastičnosti snímku již tušil, že bude jednou s Kateřinou Brožovou a Simonou Chytrovou natáčet Princeznu Fantaghiro. Démoni se stali klasikou italského gore hororu osmdesátých let a věhlas si vydobyli i u nás už v předrevoluční době jako jeden z šeptandou hutně obestřených videopirátských hitů. Na rozdíl od většiny italských hororů, které mívají pomalejší tempo a tajuplnou atmosféru, jsou Démoni přímočarý osmdesátkový gore fest se spoustou akce, klasických splatter efektů a chytlavou syntetizátorovou hudbou Claudia Simonettiho vyšperkovanou dobovými rockovými hity od ikon jako Billy Idol, Saxon nebo Mötley Crüe. Věrni heslu doktora Frank-N-Furtera „Don’t dream it – be it!“ vracíme Démony z ohraných videopásek tam, kam patří, totiž do ztemnělého kina, odkud není tak snadné odskočit si na záchod jako doma od televize – zvlášť, když dveře sálu jsou zamčené a zvenčí se ozývají zlověstné zvuky nepříjemně připomínající heavy metalové riffy. (Festival otrlého diváka)
    1
  • Koncert hrůzy
    Koncert hrůzy (1990)
    FilmRole: Nurse Lilly
    Absurdní, bizarní, děsuplné i masochistické - to všechno jsou přídavky, které si vysloužil tento filmový kousek ikony žánru pokleslých hororů Lucia Fulciho. Italský režisér v něm představuje sám sebe, režiséra totožného jména, kterému jeho filmy plné násilí už tak lezou na mozek, že ztrácí v reálném životě přehled o tom, co je fikce a co realita. Představy, které většinou Fulci do filmu nastříhal ze svých předchozích hororových kousků, konzultuje s psychiatrem, jenž mu rovněž asociuje sadistické monstrum. Jedná se o další pacientovu paranoiu, anebo před ním stojí skutečný masový vrah, který se Fulciho filmy dokonale inspiroval?
    53%
    Absurdní, bizarní, děsuplné i masochistické - to všechno jsou přídavky, které si vysloužil tento filmový kousek ikony žánru pokleslých hororů Lucia Fulciho. Italský režisér v něm představuje sám sebe, režiséra totožného jména, kterému jeho filmy plné násilí už tak lezou na mozek, že ztrácí v reálném životě přehled o tom, co je fikce a co realita. Představy, které většinou Fulci do filmu nastříhal ze svých předchozích hororových kousků, konzultuje s psychiatrem, jenž mu rovněž asociuje sadistické monstrum. Jedná se o další pacientovu paranoiu, anebo před ním stojí skutečný masový vrah, který se Fulciho filmy dokonale inspiroval?
    2
  • 3