?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

François Cognard: Filmy a seriály

  • Znamení ve zdi
    Znamení ve zdi (2002)
    Film
    • Netflix
    Ředitel společnosti obviněný z podvodu, mentálně retardovaný chlapec, který snědl svou šestiměsíční sestru, transsexuál a postarší intelektuál, jenž zavraždil manželku - tito lidé tvoří osazenstvo vězeňské cely. Když se jednoho dne uvolní kámen ze stěny, objeví přítomní skrýš s deníkem bývalého vězně Danverse, který zde pobýval na začátku minulého století. Deník obsahuje magické formule, s jejichž pomocí se vězňové údajně mohou dostat na svobodu - a takovou příležitost si přece nesmějí nechat ujít!
    62%
    Ředitel společnosti obviněný z podvodu, mentálně retardovaný chlapec, který snědl svou šestiměsíční sestru, transsexuál a postarší intelektuál, jenž zavraždil manželku - tito lidé tvoří osazenstvo vězeňské cely. Když se jednoho dne uvolní kámen ze stěny, objeví přítomní skrýš s deníkem bývalého vězně Danverse, který zde pobýval na začátku minulého století. Deník obsahuje magické formule, s jejichž pomocí se vězňové údajně mohou dostat na svobodu - a takovou příležitost si přece nesmějí nechat ujít!
    1
  • Amer
    Amer (2009)
    FilmRole: The Silhouette

    Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento, Mario Bava či Lucio Fulci. Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem.
    Malá dívka, sotva školačka, prozkoumává vábivě děsivá zákoutí setmělého domu a objevuje jeho zakázaná místa - lůžko s mrtvolou i postel souložících rodičů. Ještě tak trochu dětsky naivní a jakoby zabržděná, leč svou ženskou přitažlivost právě objevující puberťačka využívá nudy při čekání na matku v kadeřnictví k dobrodružství s neznámým mladíkem. Atraktivní žena vystupuje na maloměstském nádraží a nechává se neznámým řidičem odvézt do známého domu, pronásledována a v závěru dopadena zprvu zdánlivě halucinačními vizemi.
    Pro poutavou, umně dávkovanou poetiku tohoto filmu je klíčové budování a stupňování napětí, pozvolné překlápění vzrušené každodennosti do jednou psychedelicky hrůzné, jednou smyslné, jednou krvelačné polohy. Cattetová s Forzanim napětí budují a rytmizují zejména střihem a komplexní (nonverbální) zvukovou složkou. Kromě vynikajících hereckých výkonů všech tří protagonistek utváří atmosféru filmu kompozice obrazu a rámování, zoom, barevné masky, ambientní ruchy a zvuky prostředí a výrazné chytlavé melodie. Vysoká míra stylizovanosti snímku v mnohých ohledech brání rozlišení filmové skutečnosti od představ, halucinací a nočních můr. Nabízí-li tedy Amer na tematické rovině jako klíčové motivy význam vidění, tělesnosti a smrtelnosti v lidském životě, jedná se současně o stylově exhibicionistický snímek osobitě prozkoumávající možnosti filmového jazyka. - Lucie Česálková (Letní filmová škola)

    Žánry:HororThriller
    62%

    Režisérská dvojice Hélène Cattetová a Bruno Forzani, dosud spolupracující výhradně na krátké metráži, pojala i svůj první celovečerní film de facto povídkovou formou. Jejich Amer bývá přiřazován k žánru giallo filmů - italských kriminálních thrillerů s hororovými a erotickými prvky, jimiž se zejména v sedmdesátých letech proslavili režiséři Dario Argento, Mario Bava či Lucio Fulci. Snímek ve své podstatě charakteristiku tohoto žánru naplňuje, leč formou sofistikované formální hříčky-odkazu. Tři krátké, takřka bezeslovné příběhy se třemi různě starými ženskými protagonistkami, jež fungují samostatně i jako výseky z odlišných fází života téže hrdinky, film zasazuje do prostředí tajemného starého domu s velkou zahradou a do jeho okolí, zabydluje ho zvláštními postavami a vybavuje předměty se symbolickým potenciálem.
    Malá dívka, sotva školačka, prozkoumává vábivě děsivá zákoutí setmělého domu a objevuje jeho zakázaná místa - lůžko s mrtvolou i postel souložících rodičů. Ještě tak trochu dětsky naivní a jakoby zabržděná, leč svou ženskou přitažlivost právě objevující puberťačka využívá nudy při čekání na matku v kadeřnictví k dobrodružství s neznámým mladíkem. Atraktivní žena vystupuje na maloměstském nádraží a nechává se neznámým řidičem odvézt do známého domu, pronásledována a v závěru dopadena zprvu zdánlivě halucinačními vizemi.
    Pro poutavou, umně dávkovanou poetiku tohoto filmu je klíčové budování a stupňování napětí, pozvolné překlápění vzrušené každodennosti do jednou psychedelicky hrůzné, jednou smyslné, jednou krvelačné polohy. Cattetová s Forzanim napětí budují a rytmizují zejména střihem a komplexní (nonverbální) zvukovou složkou. Kromě vynikajících hereckých výkonů všech tří protagonistek utváří atmosféru filmu kompozice obrazu a rámování, zoom, barevné masky, ambientní ruchy a zvuky prostředí a výrazné chytlavé melodie. Vysoká míra stylizovanosti snímku v mnohých ohledech brání rozlišení filmové skutečnosti od představ, halucinací a nočních můr. Nabízí-li tedy Amer na tematické rovině jako klíčové motivy význam vidění, tělesnosti a smrtelnosti v lidském životě, jedná se současně o stylově exhibicionistický snímek osobitě prozkoumávající možnosti filmového jazyka. - Lucie Česálková (Letní filmová škola)

    Žánry:HororThriller
    2
  • Krvavý prachy
    Krvavý prachy (2004)
    Film
    60%
    3
  • Ogroff
    Ogroff (1983)
    Film

    Pro šíleného dřevorubce Ogroffa druhá světová válka ještě neskončila. Odnesl si z ní trepanaci lebky a přišel o oko. Nyní pokračuje v zabíjení a likviduje každého vetřelce, který pronikne do jeho lesa. Ve volných chvílích masturbuje se sekerou, degustuje krev naběračkou, jezdí na motorce a morduje houbaře. Režisér Norbert Moutier stvořil Ogroffa v roce 1982 za málo peněz, ale s velkým nadšením. První francouzský gore slasher se natáčel na Super 8 bez zvuku, pak byl převeden na video a opatřen zvukovou stopou, které dominuje podmanivá kakofonická syntetizátorová hudba. K delirickému dojmu z celého díla přispívá i to, že ve filmu padne jen naprosté minimum dialogů. Film se natáčel v lesích blízko města Orléans a štáb i účinkující tvořila směs přátel, kteří zrovna měli čas. Titulní postavu ztvárnil sám režisér, protože jako jediný byl vždy přítomný na natáčení. Jméno Ogroff přitom odkazuje k francouzskému slovu „un ogre“ (lidožravý obr) a koncovka –off má evokovat hororového klasika Borise Karloffa. Vedle něj film láskyplně odkazuje k Texaskému masakru motorovou pilou, Pátku třináctého, Noci živých mrtvol nebo klasickému slasheru The Burning. Ochotnický ansámbl navíc obohatil svou přítomností v epizodní roli také Howard Vernon známý coby představitel doktora Orloffa (další zdroj inspirace pro jméno hlavní postavy) z filmů Jesúse Franca. Snímek budeme promítat zároveň s úvodní sedmiminutovou scénou ztvárňující Ogroffovu válečnou minulost, která v některých verzích filmu chybí. (Festival otrlého diváka)

    Žánry:HororThriller
    Režie:N.G. Mount
    51%

    Pro šíleného dřevorubce Ogroffa druhá světová válka ještě neskončila. Odnesl si z ní trepanaci lebky a přišel o oko. Nyní pokračuje v zabíjení a likviduje každého vetřelce, který pronikne do jeho lesa. Ve volných chvílích masturbuje se sekerou, degustuje krev naběračkou, jezdí na motorce a morduje houbaře. Režisér Norbert Moutier stvořil Ogroffa v roce 1982 za málo peněz, ale s velkým nadšením. První francouzský gore slasher se natáčel na Super 8 bez zvuku, pak byl převeden na video a opatřen zvukovou stopou, které dominuje podmanivá kakofonická syntetizátorová hudba. K delirickému dojmu z celého díla přispívá i to, že ve filmu padne jen naprosté minimum dialogů. Film se natáčel v lesích blízko města Orléans a štáb i účinkující tvořila směs přátel, kteří zrovna měli čas. Titulní postavu ztvárnil sám režisér, protože jako jediný byl vždy přítomný na natáčení. Jméno Ogroff přitom odkazuje k francouzskému slovu „un ogre“ (lidožravý obr) a koncovka –off má evokovat hororového klasika Borise Karloffa. Vedle něj film láskyplně odkazuje k Texaskému masakru motorovou pilou, Pátku třináctého, Noci živých mrtvol nebo klasickému slasheru The Burning. Ochotnický ansámbl navíc obohatil svou přítomností v epizodní roli také Howard Vernon známý coby představitel doktora Orloffa (další zdroj inspirace pro jméno hlavní postavy) z filmů Jesúse Franca. Snímek budeme promítat zároveň s úvodní sedmiminutovou scénou ztvárňující Ogroffovu válečnou minulost, která v některých verzích filmu chybí. (Festival otrlého diváka)

    Žánry:HororThriller
    Režie:N.G. Mount
    4