?

Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.

Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.

Giorgi Beridze: Filmy a seriály

  • Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře
    Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře (1996)
    Film

    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    65%

    Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

    Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

    Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

    Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

    Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

    (Tomáš Hála, LFŠ 2007)

    1
  • Absurdistán
    Absurdistán (2008)
    Film

    Inspirací pro vznik třetího celovečerního filmu Veita Helmera byla novinová zpráva o turecké obci, kde se ženy vzbouřily proti mužům, kteří nebyli schopni opravit místní vodovod. Odepřely jim sex, dokud nezajistili normální chod domácností. Groteskně laděné podobenství o „válce pohlaví“ se odehrává v malé vesnici Absurdistán uprostřed pouště někde mezi Evropou a Asií. Velkou potíží pro vesnici je nedostatek vody. Mnohem větším problémem je však lenost mužů, kteří pro zlepšení situace odmítají byť jen hnout prstem. Mužská lhostejnost ve vsi vyvolá sexuální stávku, která se postupně mění v téměř válečný konflikt mezi muži a ženami a rozdělí vesnici ostnatým drátem. A uprostřed tohoto se odehrává tragikomický příběh chlapce Těmelka a dívky Aji, kteří by rádi prožili svou první milostnou noc. A aby to neměli jednoduché, jejich „poprvé“ se musí odehrát v určitém postavení hvězd, které určila Ajina babička jako ideální. A aby toho nebylo málo, musí se nejprve společně vykoupat ... Z vodovodního kohoutku však nevyteče ani kapka vody. Aja tvrdohlavě trvá na tom, aby Těmelko problém vyřešil a ten se musí rychle rozhoupat k činu, aby nepropásl příznivou konstelaci hvězdné oblohy.

    Helmerův Absurdistán realizovaný v mezinárodním měřítku (v roli Aji se objeví Kristýna Maléřová z Těšínského divadla) svou výraznou stylizací připomíná němé filmové grotesky a také filmy Emira Kusturici nebo Nany Džordžadzeové.

    53%

    Inspirací pro vznik třetího celovečerního filmu Veita Helmera byla novinová zpráva o turecké obci, kde se ženy vzbouřily proti mužům, kteří nebyli schopni opravit místní vodovod. Odepřely jim sex, dokud nezajistili normální chod domácností. Groteskně laděné podobenství o „válce pohlaví“ se odehrává v malé vesnici Absurdistán uprostřed pouště někde mezi Evropou a Asií. Velkou potíží pro vesnici je nedostatek vody. Mnohem větším problémem je však lenost mužů, kteří pro zlepšení situace odmítají byť jen hnout prstem. Mužská lhostejnost ve vsi vyvolá sexuální stávku, která se postupně mění v téměř válečný konflikt mezi muži a ženami a rozdělí vesnici ostnatým drátem. A uprostřed tohoto se odehrává tragikomický příběh chlapce Těmelka a dívky Aji, kteří by rádi prožili svou první milostnou noc. A aby to neměli jednoduché, jejich „poprvé“ se musí odehrát v určitém postavení hvězd, které určila Ajina babička jako ideální. A aby toho nebylo málo, musí se nejprve společně vykoupat ... Z vodovodního kohoutku však nevyteče ani kapka vody. Aja tvrdohlavě trvá na tom, aby Těmelko problém vyřešil a ten se musí rychle rozhoupat k činu, aby nepropásl příznivou konstelaci hvězdné oblohy.

    Helmerův Absurdistán realizovaný v mezinárodním měřítku (v roli Aji se objeví Kristýna Maléřová z Těšínského divadla) svou výraznou stylizací připomíná němé filmové grotesky a také filmy Emira Kusturici nebo Nany Džordžadzeové.

    2