Ryan O'Neal

Ryan O’Neal byl americký filmový a televizní herec. Proslul zejména rolí Redmonda Barryho v historickém dramatu Stanleyho Kubricka Barry Lyndon (1975). Narodil se 20. dubna 1941 v kalifornském Los Angeles do rodiny s irskými, anglickými a východoevropskými kořeny. Jeho matka Patricia Ruth Olga byla divadelní herečkou a otec Charles O’Neal spisovatelem a scenáristou. Během dospívání navštěvoval veřejnou střední školu University High School Charter v Los Angeles. Nebyl však příliš vzorným studentem a místo vzdělání se zajímal mnohem více o sport, zejména pak o box. V něm dosahoval takových výsledků, že se v druhé polovině 50. let dokonce zúčastnil dvou šampionátů v amatérském boxu pořádaných sportovní organizací Golden Gloves. Ryan O’Neal: filmy a pořady Svou hereckou kariéru započal Ryan O’Neal s příchodem 60. let 20. století, kdy se začal angažovat v televizi jako kaskadér, komparzista a herec epizodních rolí. Průlomovým se pro O’Neala stalo obsazení do vedlejší role v mýdlové opeře Peyton Place (1964-1969). Seriál, který ve své době tematizoval tabuizovaná sexuální témata, se setkal s nadšeným ohlasem u publika a Ryanu O’Nealovi posloužil jako odrazový můstek k prvním větším celovečerním produkcím. Hvězdné období: Love Story, Papírový měsíc a Barry Landon Hned počátkem 70. let zazářil Ryan O‘Neal v romantickém dramatu Love Story (1970), ve kterém si zahrál hlavní roli Olivera Barretta IV, mladíka z vyšší třídy, jenž se zamilovává do studentky hudby Jenny Cavilleri (Ali MacGraw). Film se stal nečekaným kasovním trhákem, kdy při rozpočtu pouhých 2 milionů dolarů vydělal neuvěřitelných 173 miliónů, a dodnes se řazen mezi nejvýdělečnější filmy v historii kinematografie. Samotnému O’Nealovi poté vynesl jeho první nominaci na Zlatý glóbus a také jeho jedinou nominaci na Oscara. O dva roky později navázal Ryan O’Neal spolupráci s tehdy vycházející režijní hvězdou, Peterem Bogdanovichem, který jej obsadil do romantické komedie Co dál, doktore? (1972). Snímek se stal třetím nejvýdělečnějším filmem roku, hned po Coppolově Kmotrovi (1972) a akčním Dobrodružství Poseidonu (1972). O’Nealův herecký výkon zároveň zaujal i samotného Stanleyho Kubricka, který mu záhy nabídl roli ve svém připravovaném historickém dramatu Barry Lyndon, na což herec okamžitě kývl. Zatím, co byl Barry Lyndon ve fázi příprav, stihl si O’Neal zahrát v dalším úspěšném komediálním dramatu Petera Bogdanoviche Papírový měsíc (1973). Snímek mu vynesl jeho druhou a poslední nominaci na Zlatý glóbus. Následovala komplikovaná produkce očekávaného historického velkofilmu Stanleyho Kubricka, jehož natáčení zabralo Ryanu O’Nealovi déle než rok. Výsledná podoba Barryho Lyndona (1975) se však ve své době nesetkala s pochopením u kritiky a film začal být považován za komerční zklamání, přestože vydělal necelý trojnásobek své výrobní ceny. Nezdar na několik let pošramotil pověst Stanleyho Kubricka, především však zásadně poznamenal do té doby hvězdně nakročenou kariéru Ryana O’Neala, která od té doby začala strmě upadat. Úpadek kariéry a částečná rehabilitace Po neúspěchu Barryho Lyndona se Ryan O’Neil vrátil k Peteru Bogdanovichovi, aby s ním natočil komedii Bijásek (1976). Snímek však v kinech propadl. Následující hvězdně obsazené válečné drama Příliš vzdálený most (1977) si vedlo již o poznání lépe, výkon O’Neala v roli generála Jamese Galvina byl však velmi kritizován. Nepomohlo ani pokračování Love Story s názvem Oliverův příběh (1978), které rovněž v kinech finančně propadlo. Koncem sedmdesátých a následně v osmdesátých letech se O’Neil pokusil uchytit v žánru komedie. Z této doby pochází například sportovní komedie s Barbrou Streisand Žena v ringu (1979) či komediální drama Irreconcilable Differences (1984). Ani úspěch těchto snímků však nezastavil hercův strmý kariérní pád. Od 90. let se Ryan O‘Neal objevoval primárně v nízkorozpočtových produkcích a obnovil také své působení v televizi. Částečnou rehabilitaci mu poskytlo až obsazení do celosvětově úspěšného kriminálního seriálu Sběratelé kostí (2005-2017), kde mezi lety 2006 až 2017 ztvárňoval opakující se postavu Maxe Keenana, otce protagonistky Temperance „Kůstky“ Brennanové (Emily Deschanel). Roku 2021 dostal Ryan O’Neal hvězdu na hollywoodské chodníku slávy. Osobní život Ryana O’Neala Ryan O’Neal byl během života celkem dvakrát ženat. Poprvé mezi lety 1963 až 1967 s herečkou Joannou Moore, po druhé poté s herečkou Leigh Taylor-Young. Následně žil s herečkou Farrah Fawcett, se kterou se pravidelně scházel a rozcházel od konce 70. let. Přesto pár sporu vydržel až do hereččiny smrti v roce 2009. Se svými partnerkami měl Ryan O’Neal celkem čtyři děti: dceru Tatum (* 1963) a syny Griffina (* 1964), Patricka (* 1967) a Redmonda (* 1985). Jeho vztah k vlastním dětem byl velmi komplikovaný a ovlivňovala jej jak hercova povaha, tak jeho dřívější užívání drog. Sám O’Neal přiznal, že v době, kdy se stal otcem, nebyl na tuto povinnost ještě zdaleka připraven. Přesto se mu na sklonku života podařilo ke svým dětem znovu nalézt cestu. V roce 2001 byla herci diagnostikována chronická leukémie, k níž se o 11 let později přidala rakovina prostaty. Ryan O’Neal zemřel po dlouhé nemoci dne 8. prosince 2023 ve věku 82 let. O jeho skonu informoval na sociální síti Instagram jeho syn Patrick.