Jiří Nekvasil

V roce 1989 absolvoval studium operní režie u L. Štrose na hudební fakultě AMU, paralelně se věnoval formou mimořádného studia i dramaturgii na divadelní fakultě AMU. V roce 1988 založil spolu se scéno-grafem Danielem Dvořákem experimentální operní scénu - Operu Fu-rore. O dva roky později byli oba dva jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, která se záhy přeměnila na Operu Mozart V rač* 1997 vyhrál tým Dvořák-Nekvasil konkurs na vedení Státní opery Praha. kde Jiří Nekvasil působí od července 1998 jako umělecký šéf, dramaturg a režisér. Od 1.7. 2002 je jmenován šéfem opery Národního divadla v Praze. Za svou dosavadní uměleckou dráhu realizoval přes čtyři desítky operních a činoherních inscenací, zejména pro Operu Furore ("Faust", "Houslema do železa", "Andy Warhol", "Golem - extáze expresionismu") a Operu Mozart ("The Best of Mozart", "Figaro? Figarol", -"Play Magie Flute", "Don Juan Bastien"). V letech 1992-1998 realizovat mozartovský cyklus průběhu letních stagion Opery Mozart ve Stavovském divadle - "Kouzelná flétna" (1992), "Cosi fan tutte" (1993), "La clemeza di Tito" (1995), "Figarova svatba" (1996), "Don Giovanni" (1998). V činohře pak inscenoval v československé premiéře hru Loonj-dá Andrejeva "Černé masky" a Woodyho Allena "Smrt", dále mj. "Zelenavého ptáčka" Carla Gozziho, "Stellu a Urfausta" J. W. Goetha, "Soudný den" Ódona voň Horvátha. Pro pražské loutkové divadlo Mínor nastudoval podle textu lidových loutkářů "Johanna doktora Fausta". V Národním divadle nastudoval v roce 1997 večer soudobých oper ). Klusáka ("Zpráva pro akademii") a M. Nymana ("Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem"). Ve Státní opeře inscenoval světové premiéry oper "Bubu z Montparnassu" E. F. Buriana (1999), "Faidru" Emila Viklického (2000) a "Circus" Terra Trygve Madsena (2002). Dále pak českou premiéru opery Benjamina Brittena "Utahování šroubu" (2000), dílo A. Zemlinského "Bylo-nebylo" (2000) a operu "Polský žid" Karla _Weise (2001). V Trieru (SRN) režíroval německou premiéru poslední opery E. W. Korngolda "Kathrin" (1999), Klusákovu "Zprávu pro ak*r -. demii" (2000) a "Příhody lišky Bystroušky" Leoše Janáčka (2002), v Hamburku "Dona Giovanniho" Giuseppe Gazzanigy (2001). V Teatro Colon Buenos Aires (Argentina) inscenoval s velkým úspěchem jihoamerickou premiéru opery Leoše Janáčka "Příhody lišky Bystroušky" (2000). Francouzskou premiéru opery Manfreda GuriHU "Vojáci" nastudoval v Opeře v Nantes (2002 ). Vedle práce v dřvadto spolupracuje jako režisér již deset let také s českou televizi, předwftta na tvorbě hudebních pořadů (přes 100 režií). Jako autora televizních filmů ho zajímají především díla a osobnosti hudby 20. století a hledáni nových forem hudebně dramatických děl. Je autorem téméř dvaceti hudebních dokumentárních filmů, např. dvou filmů věnovaných Bohuslavu Martinů (Návrat z exilu a Martinů a Amerika) a hudebního filmu věnovaného Ervinu Schulhoffovi (Zuby mi cvakají v rytmu shimmy, 1995). V televizi natočil i několik oper, k nejpozoruhodnějším pak patři ' zpracování děl Bohuslava Martinů - mechanického baletu Podivuhodný ~let a opery Slzy nože. Filmy byly na mezinárodním televizním festivalu Zlatá Praha 1999 oceněny Zlatým křišfálem a na Festivalu Screening Stage Arts Prize v roce 1999 hlavní cenou Grand Prix a cenou za "něj-" originálnější způsob režie". V roce 2000 pak natočil filmový přepis op?> ry Hlas lesa Bohuslava Martinů. 28. Letní filmová škola