6.6

Kate Doherty: Filmy a seriály

  • Tajnosti a lži
    Tajnosti a lži (1996)
    Film
    Když mladé černošce Hortense zemře adoptivní matka, rozhodne se vyhledat tu skutečnou. V adopční agentuře ji čeká překvapenmí - v kolonce barva pleti stojí jasně napsáno - bílá. Zmatená dívka se rozhodne matku najít. Cynthia Purleyová žije v řadovém domku v dělnické čtvrti se svou další nemanželskou dcerou Roxanne. Setkání s prvním dítětem, jež po porodu ani neviděla, je pro ni šokem. Přesto mezi matkou, která tráví dny v osamění, a nově nalezenou dcerou, vznikne hezký intimní vztah. Cynthia nakonec představí Hortense své rodině. Toto setkání přinese pro všechny očištění od tajností a lží, jimiž téměř každý z hrdinů přehlušoval svou bolest či psychické trauma.
    Režie:Mike Leigh
    80%
    Když mladé černošce Hortense zemře adoptivní matka, rozhodne se vyhledat tu skutečnou. V adopční agentuře ji čeká překvapenmí - v kolonce barva pleti stojí jasně napsáno - bílá. Zmatená dívka se rozhodne matku najít. Cynthia Purleyová žije v řadovém domku v dělnické čtvrti se svou další nemanželskou dcerou Roxanne. Setkání s prvním dítětem, jež po porodu ani neviděla, je pro ni šokem. Přesto mezi matkou, která tráví dny v osamění, a nově nalezenou dcerou, vznikne hezký intimní vztah. Cynthia nakonec představí Hortense své rodině. Toto setkání přinese pro všechny očištění od tajností a lží, jimiž téměř každý z hrdinů přehlušoval svou bolest či psychické trauma.
    Režie:Mike Leigh
    1
  • Umělcova smlouva
    Umělcova smlouva (1982)
    FilmRole: Maid

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    72%

    Umělcova smlouva je první typicky greenawayovský celovečerní film, prostřednictvím kterého definoval tento solitérní tvůrce základní prvky své estetiky. V jednom z rozhovorů uvedl, že jeho filmy jsou z 90 % postaveny na výtvarných obrazech. Umělcova smlouva je první manifestací tohoto faktu, neboť výtvarné obrazy zde nevystupují pouze jako zarámované objekty či dekorace, ale vstupují v zásadní roli do dějové a výrazové struktury celého díla.
    Zápletka filmu je jednoduchá - arogantní malíř Neville po dlouhém naléhání souhlasí s vytvořením 12 kreseb jedné anglické usedlosti pod podmínkou, že dostane absolutní uměleckou svobodu a že mu bude paní Herbertová, majitelka nemovitosti, kdykoliv po vůli. Plyne den za dnem, Neville maluje a miluje a pan Herbert (odjel do Southamptonu) se nevrací a nevrací… Motiv svědectví o násilném činu ikonograficky zakódovaném do výtvarného obrazu se objevuje i v dalších Greenawayových dílech (Rembrandtova Noční hlídka/ Nightwatching, 2007), ale v lecčems může připomenout slavnou Antonioniho Zvětšeninu (Blow-Up, 1966).
    Ve snímku, který byl původně dlouhý tři hodiny (jen úvodní sekvence trvala 30 minut), je však klíčový především jeho styl. Greenawayovi se podařilo vytvořit unikátní obraz barokní zhýralosti, který je postaven na záměrně zjednodušené divadelní stylizaci, subverzivních motivech, kongeniální hudbě Michaela Nymana (čerpající především z anglického barokního klasika Henryho Purcella) a na principech kopírujících malířskou estetiku. Režisér kopíruje kompozice svých záběrů na základě kompozic (fiktivního) malíře Nevilla, který se v duchu perspektivy a renezanční tradice snaží centralizovat každou svoji kresbu a jehož základním cílem je vnutit kresleným objektům a prostorovým plánům pevný řád. Tento řád se mu však postupně rozpadá, v již hotových kompozicích se objevují nové tajemné objekty, tajemné postavy a důkazy o vraždě.
    Umělcova smlouva je první zastávkou na Greenawayově autorské cestě analyzující vztah výtvarného umění a filmu, jejich společné rysy a především jejich rozdílnost a spolehlivě rozpracovává témata, která se později objevují v celé režisérově filmografii (i přednáškové činnosti).

    Jan Jílek (LFŠ Uherské Hradiště 2014)

    2
  • Páté přes deváté
    Páté přes deváté (1999)
    FilmRole: paní Juddová

    Londýn 1884. Populární komické opery dvojice autorů - libretisty Gilberta a hudebního skladatele Sullivana - nebyly nikdy propadákem, ba právě naopak. Avšak zřejmě všeho do času. Jejich poslední dílko - Princezna Ida - bylo přijato víc než vlažně. A Arthur Sullivan, nedávno královnou Viktorií povýšený do šlechtického stavu, cítí, že nadešla chvíle pro změnu. Od tohoto okamžiku by se chtěl věnovat pouze a jedině skládání vážné hudby. Ostatně byl to stejně svého druhu div, že jejich spolupráce vydržela tak dlouho. Neboť ti dva muži nemohou být rozdílnější. Sullivan je sukničkář a dandy, Gilbert každým coulem byznysmen a puntičkář. Jenomže přání je jedna věc, tvrdá realita - neboli podepsaná smlouva s impresáriem divadla Savoy D'Oyly Cartem - druhá. Jak však dál, když poslední Gilbertovo libreto připadá Sullivanovi tak prostoduché a prázdné, že si neumí představit, jak by na ně komponoval hudbu? Musel by se stát zázrak, aby se ti dva ještě na něčem shodli. A zázrak se, kupodivu, koná. Jmenuje se japonské divadlo Kabuki a právě hostuje v Londýně... Jedním z posledních svých filmů dokazuje Mike Leigh, že není jen mistrem současných psychologických a sociálně-kritických sond, ale že dokáže natočit i výpravnou, velkolepou podívanou, zasvěcenou tentokrát oboru lehké můzy. Hrdiny tohoto snímku jsou dva klasikové anglického divadla - William Gilbert a Arthur Sullivan - kteří si získali věhlas a lásku celého národa svými - dnešní terminologií asi nejspíš řečeno - muzikály. Leigh se věnuje tomu období jejich života, v němž prochází jejich spolupráce krizí, hrozící dokonce rozpadem tvůrčí dvojice. Jeho nesmírně barvitá, zajímavá filmová freska získala dva Oscary (za kostýmy a masky) ze čtyř nominací i řadu dalších mezinárodních cen. Jim Broadbent, představitel Gillberta, pak získal na MFF v Benátkách 1999 Volpiho pohár za herecký výkon.

    Režie:Mike Leigh
    70%

    Londýn 1884. Populární komické opery dvojice autorů - libretisty Gilberta a hudebního skladatele Sullivana - nebyly nikdy propadákem, ba právě naopak. Avšak zřejmě všeho do času. Jejich poslední dílko - Princezna Ida - bylo přijato víc než vlažně. A Arthur Sullivan, nedávno královnou Viktorií povýšený do šlechtického stavu, cítí, že nadešla chvíle pro změnu. Od tohoto okamžiku by se chtěl věnovat pouze a jedině skládání vážné hudby. Ostatně byl to stejně svého druhu div, že jejich spolupráce vydržela tak dlouho. Neboť ti dva muži nemohou být rozdílnější. Sullivan je sukničkář a dandy, Gilbert každým coulem byznysmen a puntičkář. Jenomže přání je jedna věc, tvrdá realita - neboli podepsaná smlouva s impresáriem divadla Savoy D'Oyly Cartem - druhá. Jak však dál, když poslední Gilbertovo libreto připadá Sullivanovi tak prostoduché a prázdné, že si neumí představit, jak by na ně komponoval hudbu? Musel by se stát zázrak, aby se ti dva ještě na něčem shodli. A zázrak se, kupodivu, koná. Jmenuje se japonské divadlo Kabuki a právě hostuje v Londýně... Jedním z posledních svých filmů dokazuje Mike Leigh, že není jen mistrem současných psychologických a sociálně-kritických sond, ale že dokáže natočit i výpravnou, velkolepou podívanou, zasvěcenou tentokrát oboru lehké můzy. Hrdiny tohoto snímku jsou dva klasikové anglického divadla - William Gilbert a Arthur Sullivan - kteří si získali věhlas a lásku celého národa svými - dnešní terminologií asi nejspíš řečeno - muzikály. Leigh se věnuje tomu období jejich života, v němž prochází jejich spolupráce krizí, hrozící dokonce rozpadem tvůrčí dvojice. Jeho nesmírně barvitá, zajímavá filmová freska získala dva Oscary (za kostýmy a masky) ze čtyř nominací i řadu dalších mezinárodních cen. Jim Broadbent, představitel Gillberta, pak získal na MFF v Benátkách 1999 Volpiho pohár za herecký výkon.

    Režie:Mike Leigh
    3
  • Indiana Jones a nástroj osudu
    Indiana Jones a nástroj osudu (2023)
    FilmRole: Basil's Housekeeper
    • Disney+
    • O2 TV
    • Google Play
    • +2
    Po patnácti letech se na filmová plátna vrací nejslavnější dobrodruh. S podtitulem "nástroj osudu" se tentokrát vydá čelit bývalým nacistům, které americká vláda naverbovala k tomu, aby jim pomohli přistát na Měsíci. Daná skutečnost jej roku 1969 vytrhne z poklidného života a rozhodne se celou situaci vzít do vlastních rukou. Proti němu bude stát jistý Jürgen Voller, jenž členství v NASA zneužije pro svůj plán přizpůsobit svět fašistickým ideálům. Společně mají nedořešenou minulost a dočkáme se tak i retrospektivních pohledů na Jonesovu zkušenost s 2. světovou válkou. Na režisérské křeslo usedl James Mangold, který přebírá symbolickou štafetu po Stevenovi Spielbergovi, jenž však zůstal v roli producenta. Snímek je součástí prestižního festivalu v Cannes 2023.
    66%
    Po patnácti letech se na filmová plátna vrací nejslavnější dobrodruh. S podtitulem "nástroj osudu" se tentokrát vydá čelit bývalým nacistům, které americká vláda naverbovala k tomu, aby jim pomohli přistát na Měsíci. Daná skutečnost jej roku 1969 vytrhne z poklidného života a rozhodne se celou situaci vzít do vlastních rukou. Proti němu bude stát jistý Jürgen Voller, jenž členství v NASA zneužije pro svůj plán přizpůsobit svět fašistickým ideálům. Společně mají nedořešenou minulost a dočkáme se tak i retrospektivních pohledů na Jonesovu zkušenost s 2. světovou válkou. Na režisérské křeslo usedl James Mangold, který přebírá symbolickou štafetu po Stevenovi Spielbergovi, jenž však zůstal v roli producenta. Snímek je součástí prestižního festivalu v Cannes 2023.
    4
  • Pýcha, předsudek a zombie
    Pýcha, předsudek a zombie (2016)
    Film
    • Google Play
    • iTunes
    50%
    5