Marlène Jobert

Marlène Jobert, francouzská herečka a spisovatelka, se narodila 4. listopadu 1940 v Alžíru, tehdejším Francouzském Alžírsku. Svou hereckou kariéru zahájila na divadelních prknech a v televizi, ale největšího úspěchu dosáhla ve filmovém průmyslu.

V roce 1966 debutovala ve filmu "Masculin Féminin" režiséra Jeana-Luca Godarda, kde hrála po boku Jean-Pierra Léauda a Chantal Goya. O dva roky později získala širší uznání díky filmům "Faut pas prendre les enfants du bon Dieu pour des canards sauvages" a "L'Astragale", které jí přinesly popularitu ve francouzské kinematografii.

V roce 1970 si zahrála po boku Charlese Bronsona ve filmu "Le Passager de la pluie" (Jezdec v dešti), který získal mezinárodní ohlas. Téhož roku se objevila s Linem Venturou ve filmu "Dernier domicile connu" (Poslední známá adresa), kde ztvárnila roli mladé policistky.

V roce 1971 hrála s Jean-Paulem Belmondem ve filmu "Les Mariés de l'an II" (Manželé roku II), což posílilo její postavení mezi předními francouzskými herečkami. Její role ve filmu Maurice Pialata "Nous ne vieillirons pas ensemble" (Nebudeme spolu stárnout) z roku 1972 byla kritikou velmi ceněna a ukázala její schopnost ztvárnit komplexní postavy.

Ve druhé polovině 70. let se podílela na produkci některých svých filmů prostřednictvím vlastní společnosti MJ. Mezi tyto projekty patří komedie "Juliette et Juliette" (1974) a "Pas si méchant que ça" (1975), kde hrála po boku Gérarda Depardieua.

Od 80. let začala omezovat své filmové aktivity a zaměřila se na psaní a nahrávání dětských knih. Její poslední významnou filmovou rolí byla ve filmu "Les cigognes n'en font qu'à leur tête" z roku 1989.

V polovině 90. let se objevila v televizním seriálu "Avocat d'office", kde ztvárnila postavu advokátky Claire Moretti. Tento seriál byl dobře přijat diváky i kritikou.

V roce 2007 obdržela čestného Césara za svůj přínos francouzské kinematografii, což potvrzuje její významné místo ve filmovém průmyslu.