Míla Pačová

Míla Pačová, česká herečka a výtvarnice, se narodila 11. dubna 1887 v Praze. Pocházela z rodiny zámožného architekta, který podporoval její umělecké sklony. Studovala malířství u Ferdinanda Engelmüllera a v Paříži, ale nakonec se rozhodla pro hereckou dráhu. Herectví studovala soukromě u Marie Hübnerové a Karla Želenského.

Počátky filmové kariéry v éře němého filmu

Svůj filmový debut zaznamenala v roce 1913 ve snímku "Pan profesor, nepřítel žen". Během němé éry se objevila v několika dalších filmech, jako například "Čaroděj" (1918), "Lásko třikrát svatá" (1918) a "Rabbi Löw" (1919). Tyto role však nebyly výrazné a do historie české kinematografie se nezapsaly.

Návrat k filmu ve zvukové éře

Po delší odmlce se na filmové plátno vrátila v roce 1935 malou rolí ve filmu "Milan Rastislav Štefánik". Od konce 30. let 20. století se začala objevovat ve výraznějších rolích. V komedii "Artur a Leontýna" (1940) ztvárnila postavu Sobotové, matky hlavní hrdinky. V dramatu "Preludium" (1941) se představila jako herečka Holmová. V roce 1943 hrála ve filmu "Šťastnou cestu" roli ředitelky prodejního oddělení Vackové.

Vrcholná role ve filmu "U pěti veverek"

Jednu ze svých nejvýznamnějších filmových rolí ztvárnila v komedii "U pěti veverek" (1944), kde hrála chamtivou domácí Filoménu Houbičkovou. Její postava tvořila kontrast k dobrosrdečnému manželovi v podání Jindřicha Plachty a sestře, kterou hrála Růžena Nasková. Tato role byla šitá na míru jejímu hereckému talentu a dodnes je považována za jednu z jejích nejlepších filmových kreací.

Poválečné filmové role

Po druhé světové válce se objevila v několika dalších filmech. V komedii "Nezbedný bakalář" (1946) hrála Markytu, manželku inspektora Žlutického. V roce 1954 se objevila ve filmu "Ještě svatba nebyla..." jako Marina, Ambrožova žena. Její poslední filmovou rolí byla postava manželky staroměstského purkmistra Tomáše ve filmu "Jan Žižka" (1955). Míla Pačová zemřela 20. března 1957 v Praze ve věku 69 let.