Ladislav Boháč

Po hereckých začátcích na avantgardních scénách se v r.1929 stal členem Národního divadla, kde pak působil téměř půl století. Před kamerou se objevil v r. 1935 a záhy se stal populárním představitelem milovnických rolí. Po válce pak postupně přešel k úlohám charakterním. Začínal ve studentském souboru gymnázia v Křemencové ul. v Praze. Nedokončil studia na konzervatoři. Od r.1926 hrál v pražských divadlech (též v OD a různých avatgardních souborech). Od r.1929 ND, kde také režíroval (i operní inscenace) a v l. 1949-53 byl jeho ředitelem. V l. 1967-72 odešel z ND na neplacenou dovolenou a účinkoval v DZB (1970-72 byl jeho uměleckým vedoucím). Po ukončení činnosti DZB se vrátil do ND, kde hrál až do odchodu do důchodu (1974). Jeho fyzický vzhled a kultivovaný projev ho předurčoval k romantickým a milovnickým rolím i ve filmu, kde se výrazně prosadil již od 30.let. Později byla jeho filmová práce pouze příležitostná. V rozhlase působil nejen v incenacích her klasického repertoáru, ale i jako recitátor. Vydal knihu vzpomínek Tisíc a jeden život (1981). Na počátku kariéry postavy mladých, elegantních a inteligentních mužů, na jejím konci neživotné figury řídících pracovníků a stranických funkcionářů - to byl Boháčův filmový osud. To "nejlepší mimo obvyklý ""salonní"" obor vytvořil v?třicátých a čtyřicátých letech: Ferdinanda Zusku v?HLÍDAČI č. 47 (1937), Václava Tratince v?MĚSTEČKU NA DLANI (1942), Hynka Hupku v?HUMORESCE (1939), dobrodruha Nicola z?Roziny sebrance (1945) a hrubiánského hutníka Hudce v Siréně (1947). Březina