Věra Chytilová si jako jediná představitelka československé nové vlny dokázala prosadit svou. Nenápadný, leč výborný snímek, pro mnohé filmové a televizní diváky tehdy málo známý Boleslav Polívka, třebaže velká hvězda Divadla na provázku (Husa na provázku).
Vznikl celý film jen kvůli poslední sekvenci ve vlaku? Nedivil bych se tomu, protože doposud poměrně chaotickému a neučesanému ději dává zakončení poměrně silnou pointu, což se mi docela zamlouvá - zvlášť u Chytilové, kde mám leckdy pocit zvláštní roztříštěnosti. Vidět tentokrát, jak její film směřuje k něčemu konkrétnímu, je změna. Příjemná.
