Recenze filmu Vedlejší pokoj

Vznikl film něžný, chápavý, laskavý a vytříbený od způsobu snímání až po chování a vyjadřování postav; lidově řečeno vypulírovaný: jako jeho hrdinky.

Úvod filmu připomíná v dlouhých dialozích obou žen rozhlasovou hru. Nicméně Velký Pedro píše tak, že nakonec do sebe vše zapadne, a jeho režie udrží diváky v pozornosti a napětí. Přesto působí Vedlejší pokoj snad až příliš promyšleně a vyšperkovaně.

Odvážný pokus realizovat film o umírání s do jisté míry pozitivním nádechem. A když už se to chvílemi na Almodóvara bere nevěrohodně vážně, dorazí John Turturro s jeho filozofickým okénkem o tom, jak se planeta Země blíží ke svému zániku. I proto jde v nejednom ohledu o zajímavý snímek, který jen nejspíše nebude pro ty, kterým tvorba Almodóvara nesedí jako celek…

Almodóvar zvolil dobré téma, které si zaslouží pozornost. Vypráví ho zkušeně a v krásných obrazech, pojetí je ale příliš americky uhlazené a dokonalé, navíc s nešťastně přilepenými aktuálními společenskými otázkami. Nemluvě o tom, že způsob důstojného umírání v luxusní prosklené vile s bazénem a lesním zátiším si běžný smrtelník stěží může dovolit…

Vedlejší pokoj je vizuálně příjemný film se slušnými hereckými výkony, ale postrádá emocionální sílu a vypravěčskou soudržnost, kterou od Almodóvara očekáváme. Navzdory svým silným stránkám však Vedlejší pokoj v kritických oblastech selhává a divákovi před emocionálním zážitkem zabouchl dveře před nosem.

Almodóvarova „druhá slza“. Mělký film, v němž se naprosto nefunkčně pojí stoicismus hlavní postavy s Almodóvarovým klasicky melodramatickým vedením příběhu. Nezachrání ho ani dvě z nejlepších hereček generace. Studené způsobem, který působí spíše jako póza. S tímto filmem bych ve stejném pokoji být nechtěl.

Uvědomováním si sebe sama a toho, že jsme naživu skrz přítomnost někoho druhého, je Almodóvarova nádherná meditace nad nejdůležitějšími věcmi člověka prostoupena. Víc relevantní film letošní benátský festival vyhrát nemohl.

Po pozoruhodném osobním a spíše nedoceněném snímku Bolest a sláva, v němž režisérovo alter ego ztvárnil Antonio Banderas, natočil Pedro Almodóvar svůj dost možná nejodtažitější film. Elegantní do takové míry, až připomíná pečlivě aranžované fotografie z módních časopisů.