Recenze filmu Světloplachost

Snímek Světloplachost, který Slovensko posílá do oscarové bitvy, bude nejen pro české Bratry silným soupeřem. Má totiž Nápad s velkým N, způsob, jak prostřednictvím dětí z úkrytu v charkovském metru vypráví o válce, ale též o naději.

Světloplachost má cit pro mezinárodně atraktivní námět, který zpracovává technicky precizním a svérázným způsobem. Vyslat takový film na Oscary není plýtvání časem. Jedná se o světový film, který může své publikum najít na každém festivalu. Není dokonalý, místy je dokonce nudný, ovšem způsobem, jímž chce být. A proto má světu co dát.

strochovský s Pekarčíkom sa dômyselne a treba povedať, že i talenovane dokázali vyhnúť nátlaku publicistických povrchných schém, produkovaných často a bezducho médiami. Nakrútili komorný a citlivý film o utrpení a strachu, bez prvoplánovej snahy útočiť na zdesenie a emócie diváka. Dokáže tak obsiahnuť oveľa rozsiahlejšiu škálu existenčného rozmeru vojny a navyše vysloviť i čosi pozitívne. Deti vychádzajú von a sledujú zapadajúce slnko. Hrajú sa so s svetlom a tieňmi. Aj fóbia sa kamsi vytratila.

Pekarčíkovi a Ostrochovskému sa vo filme Svetloplachosť podarilo vytvoriť príbeh, plný trpko-hrejivej lásky k životu a slobode napriek všetkej nepriazni, ktorú môže vojna priniesť. Zároveň v nás spúšťa hľadanie odpovedí na otázky o tom, čo je v skutočnosti podstatou ľudskosti.

První dlouhý statický záběr může diváka trochu zmást, nakonec naštěstí nenastavuje celkovou atmosféru filmu. Provázení skrze příběh konkrétního dítěte, které má ještě na některé věci zkreslený pohled, vytváří zajímavý paradox. V zásadě jde ale o vystřižený záznam několika dní, během nichž není život přerušen žádnou zvláštní událostí. Zajímavá glosa každodennosti bez zásadních zvratů.

Podzemí je společným jmenovatelem formy i tématu, jedinou vyjímkou jednoty této lokace je prolog, který snímá pozadí útoku dělostřelectva na charkovskou ulici mezi paneláky. Důraz na prožívání traumatizujících událostí ve formativním věku, hrozba PTSD a obyčejné, každodenní skutky nachází lidskost v prostředí, kde se zastavil tikot času a kde hrozí vpád nepřítele, který veškerou humanitu pozbyl.

Světloplachost je přiléhavý název. Odráží zvláštní, plachou atmosféru mikrokosmu dole pod bombardovaným Charkovem, kde jsou k sobě lidé přirozeně solidární, aniž by to zavánělo kýčem. Ta hranice je tenká, ale právě způsob, jak filmaři nakládají s dětským viděním světa, dílo vykupuje z různých nabízejících se pastí.