Miluji tě navždy, táta

Jaroslav Berger, invalidní důchodce a příležitostný muzikant, sám vychovával svá dvojčata Dominika a Dominiku. Jeho žena od rodiny odešla, když byly děti ještě malé, a tak zajištění domácnosti a výchova zůstaly zcela na něm. „Nebyla to sranda, ale pomáhali mi přátelé. Furt jsem dětem říkal, že jdeme strašně trnitou cestou, ale jdeme tam, kde vysvitne slunce,“ vzpomínal Jaroslav Berger později. Jeho život se navždy změnil o Velikonocích roku 2017, kdy byl jeho sedmnáctiletý syn Dominik zavražděn dvaadvacetiletým Jiřím Noskem. Ten ale namísto do vězení putoval do psychiatrické léčebny. Podle znalců totiž trpěl schizofrenií, a když Dominika pobodal, nenesl za své jednání plnou odpovědnost. Jaroslav Berger se s takovým koncem odmítl smířit a následující tři roky svého života zcela věnoval boji za spravedlnost pro svého Dominika. Tři roky si přivydělával zpíváním po zábavách, všechny vydělané i našetřené peníze utratil za advokáty, Facebook plnil svými příspěvky, mluvil s médii, neúnavně usiloval o znovuotevření případu, psal na všechny strany. Stálo ho to zdraví. V roce 2020 se tragický příběh otcovské lásky a boje za spravedlnost uzavřel. Alespoň soudně. „Žádný trest mi Dominička nenahradí. Chtěl jsem jen, aby jeho vražda byla spravedlivě potrestána,“ uzavřel Jaroslav Berger. Jeho příběh bude mapovat šestidílná minisérie od tvůrců veleúspěšné Ivety. (Voyo)